vyborne to ovoce nas laka nejen svoji zarivou prevazne oranzovou barvou, ale i sladkou mangovou vuni, vali se vsude pod stromy, a tak nas nic nestoji, jen trosku toho telocviku. zrovna vcera, jsme s mym milackem mangem nasbirali asi dvacet kg, sladuckeho uz krasne zraleho manga, prvotridni kvality. ano, mango se vali vsude pod nescetnym mnozstvim mangovniku, jednim s nejpopularnejsich stromu dalekeho vychodu australie. sezona teprve zacala pred par tydny a tak nas ceka nekolik mesicu mangoveho opojeni.
jime je jen tak, ale hlavne je mixujeme v super profesionalnim mixeru, kterych se ve spolecne kuchyni nachazi hned nekolik, a taky je tu nejaky super profesionalni odstavnovac, na kterem si stavnim slupky z vodnich melounu, ktere mi s radosti prenechavaji pojidaci vodnich melounu, kteri tu na cas taky bydli.
jsme stale na organicke farme fruitopia, kteri jsou i cleny dobrovolnych pracovniku na organickych farmach. coz znamena, ze kdokoliv, je-li misto, muze za trosku prace na farme bydlet.
ja a mango si taky hledame misto nasich snu, zatim nikde nic, ale jsme si oba vedomi, ze to muze chvili trvat. jsme ale radi ze mame kde byt, a taky ze farma fruitopia je farma organicka a ovocna. mimo manga se tu na nas usmiva spostu druhu ruzneho ovoce, mezi nase nejoblibenejsi patri papaje, ananasy, jack fruit,passion fruit, sapote, hlavne ta bila, ale i ta cokoladova, a prej uz bude i ovoce burakove maslo. jo, taky je tu hojne bananu, ale ty si davame jen tak sporadicky, koktejlovy rajcatka, a jeste k tem mangum, je jich tu v okoli hodne ruznych druhu, takze opravdu o ruznost chuti neni nouze.
slunicko sviti, je krasne teploucko kolem tricitky, zatim neprsi, jen obcasne nocni male prehanky.
je tu misto na plavani ale pro me neschudna cesta i vstup do vody, coz me moc netesi, tak co nejdriv se musim porozhlidnout a poptat po nejakem blizkem miste, kam si muzu jit (jet) zaplavat.
zivot je krasny
ps: z duvodu pomaleho netu a vicero osob bydlicich na farme utopia jsou me clanky zatim bez foto. mozna az vsichni odjuchaji nekam oslavovat vanoce, budu mit moznost tuto skutecnost napravit. diky za pochopeni.
ovoce, to jsou spravne vanoce... jupiiiiiiiiiiiiiiiiiii
úterý 22. prosince 2009
čtvrtek 17. prosince 2009
goodbye sydney
rekli jsme mango a ja kdyz jsme konecne opostili nasi mestskou krabici od bot, toho krasneho dne na ktery jsme se tolik tesili a tolik nacekali, ano nas sen se stal skutecnosti; s radosti jsme nechali mesto za nami a vystartovali na dlouhou tri tisice kilometrovou cestu na dalny vychod statu queenslad.. do naseho prvniho cile, na velikansky pozemek plny ovocnych stromu, ktery nekdo kdysi pojmenoval fruitopia, misto nedaleko mestecka mareeba, kam jsme byli na nejaky cas pozvani.
par dni pred nasim odjezdem ze sydney, emil (reziser) a david (kameraman) prileteli z usa, a hned s velkou chuti zacali natacet dokumentarni film o nasem ovocnem zivobyti a od zacatku jejich priletu az do dnes venuji nataceni hodne casu a je videt ze je to opravdu bavi i zajima. jsou to pohodovi mladici a je to zajimava zabava byt soucasti jejich prace. ja jsem byla zvedava, jak se budu tvarit na kameru, uz u foceni se necitim vzdy uplne sva, ale kupodivu jsem zjistila, ze jsem prirozena a navic vetsinu casu si ani nevsimnu ze na me kamera kouka :)
a tak jsme v pohode vsichni cestovali a nataceli dokumentarni film po dobu sesti dnu a sedmeho dne jsme dorazili na ovocnou ranc fruitopia. dnes jsme tady druhy den, ale me to pripada, ze jsme tu uz hodne dlouho. jsme na konci jedne z mnoha cest austraskeho venkova, na ktere je spoustu ovocnych farm, prevazne pestujicich ruzne druhy manga. mango je v tehle oblasti australie uz par tydny v sezone a byla to cista radostna podivana na krasne ovoce mangovniku, visici se stromu na dlouhatanskych stopkach, vlastne jsme videli prehrsel mangovniku pozehnanych velkym mnozstvim chutneho ovoce od ty doby co jsme se priblizili ke statu queensland.
a na nasi krasne pouti za teplem a ovocem jsme si pochutnavali na dobrouckych tresnich, durianu, avokadu, lici (toho nejvic), pomerancich a cerstve vymackane stave z nich, a taky jsme se po ceste staveli na miste nedaleko hranic s queenslendem kde pestuji tropicke ovoce a jmenuje se tropicky ovocny svet, a tam nam emil koupil nekolik druhu sapote, ja si nejvic oblibila to zluty) a taky ananas, a jeste par ruznych druhu neobvykleho tropickeho ovoce, ktere jsme cestou na sever sem tam ochutnavali. o nejake z tohoto ovoce jsme se podelili i se tremi mladymi devcaty na cestach, a taky jsme se s nimi podelili o par slov ohledne ovoce a ovocne zivotospravy a to vse bylo i soucasti naseho dokumentarniho filmu. oslovili jsme dost lidi na nasi spolecne ceste a prohodili par slov ohledne nasem ovocnem zivobyti a vetsina z nich nikdy neslysela o frutarianech, no, nedivili jsme se tomu, frutarianu je na svete jen malinka hrstka, zvlast takovych, kteri ji jenom cerstve syrove ovoce jako ja a mango.
aaach, je to krasa byt u prvniho cile nasi cesty, fruitopia je klidny mirumilovny misto s velkym mnozstvi organickeho (bio) ovoce, momentalene prevazne mango, paw paw, vanilkovozmrzlinove fazole, byle a cerne sapote, a asi i jine druhy sapote, passion fruit (nevim jak cesky) malinka koktejlova rajcatka, banany, jack fruit nevim jak cesky, nekolik lidi si jack fruit plete s chlebovnikem, ale neni to on, jsou jen v te same rodine.. a jsem si jista ze je tu mnohem vic druhu ovoce.
mango zkousel kontaktovat pres telefon par lidi s kterymi se poznal v obdobi kdy v teho oblasi australie zil, rad by se snimi zase videl a take se zeptal, zda nevi o nejakem sikovonem ovocnem miste kam bychom se mohli trvale prestehovat, ale zatim nema stesti, telefony sice vyzvaneji, ale nikdo se neozyva. no, je videt ze nesedi doma za peci a uzivaji si cerstveho vzduchu at uz na svych nebo jinych humnech.
zivot je krasny.
par dni pred nasim odjezdem ze sydney, emil (reziser) a david (kameraman) prileteli z usa, a hned s velkou chuti zacali natacet dokumentarni film o nasem ovocnem zivobyti a od zacatku jejich priletu az do dnes venuji nataceni hodne casu a je videt ze je to opravdu bavi i zajima. jsou to pohodovi mladici a je to zajimava zabava byt soucasti jejich prace. ja jsem byla zvedava, jak se budu tvarit na kameru, uz u foceni se necitim vzdy uplne sva, ale kupodivu jsem zjistila, ze jsem prirozena a navic vetsinu casu si ani nevsimnu ze na me kamera kouka :)
a tak jsme v pohode vsichni cestovali a nataceli dokumentarni film po dobu sesti dnu a sedmeho dne jsme dorazili na ovocnou ranc fruitopia. dnes jsme tady druhy den, ale me to pripada, ze jsme tu uz hodne dlouho. jsme na konci jedne z mnoha cest austraskeho venkova, na ktere je spoustu ovocnych farm, prevazne pestujicich ruzne druhy manga. mango je v tehle oblasti australie uz par tydny v sezone a byla to cista radostna podivana na krasne ovoce mangovniku, visici se stromu na dlouhatanskych stopkach, vlastne jsme videli prehrsel mangovniku pozehnanych velkym mnozstvim chutneho ovoce od ty doby co jsme se priblizili ke statu queensland.
a na nasi krasne pouti za teplem a ovocem jsme si pochutnavali na dobrouckych tresnich, durianu, avokadu, lici (toho nejvic), pomerancich a cerstve vymackane stave z nich, a taky jsme se po ceste staveli na miste nedaleko hranic s queenslendem kde pestuji tropicke ovoce a jmenuje se tropicky ovocny svet, a tam nam emil koupil nekolik druhu sapote, ja si nejvic oblibila to zluty) a taky ananas, a jeste par ruznych druhu neobvykleho tropickeho ovoce, ktere jsme cestou na sever sem tam ochutnavali. o nejake z tohoto ovoce jsme se podelili i se tremi mladymi devcaty na cestach, a taky jsme se s nimi podelili o par slov ohledne ovoce a ovocne zivotospravy a to vse bylo i soucasti naseho dokumentarniho filmu. oslovili jsme dost lidi na nasi spolecne ceste a prohodili par slov ohledne nasem ovocnem zivobyti a vetsina z nich nikdy neslysela o frutarianech, no, nedivili jsme se tomu, frutarianu je na svete jen malinka hrstka, zvlast takovych, kteri ji jenom cerstve syrove ovoce jako ja a mango.
aaach, je to krasa byt u prvniho cile nasi cesty, fruitopia je klidny mirumilovny misto s velkym mnozstvi organickeho (bio) ovoce, momentalene prevazne mango, paw paw, vanilkovozmrzlinove fazole, byle a cerne sapote, a asi i jine druhy sapote, passion fruit (nevim jak cesky) malinka koktejlova rajcatka, banany, jack fruit nevim jak cesky, nekolik lidi si jack fruit plete s chlebovnikem, ale neni to on, jsou jen v te same rodine.. a jsem si jista ze je tu mnohem vic druhu ovoce.
mango zkousel kontaktovat pres telefon par lidi s kterymi se poznal v obdobi kdy v teho oblasi australie zil, rad by se snimi zase videl a take se zeptal, zda nevi o nejakem sikovonem ovocnem miste kam bychom se mohli trvale prestehovat, ale zatim nema stesti, telefony sice vyzvaneji, ale nikdo se neozyva. no, je videt ze nesedi doma za peci a uzivaji si cerstveho vzduchu at uz na svych nebo jinych humnech.
zivot je krasny.
pondělí 2. listopadu 2009
tuzka a teta mila v decine
pridaly hodne k bohatym a hezkym zazitkum na moji ceske dovolene. nevedela jsem, ze neco takoveho jako kresleni pravou mozkovou hemisferou existuje, ale jednoho dne jsem si cetla v nejakych internetovych cestopisech, a tam jsem to objevila a hned me to zaujalo a zajimalo, a tak jsem si hned vyhledala kurs tuzka, ktery porada spolecnost serafin, a tam jsem si vse hezky prostudovala a zjistila jsem, ze maji jediny termin volny v obdobi meho pobytu v bohemii, uz jsem mela na internetu par tydnu koupenou letenku. a vyslo to tak, ze kurs tuzka se konal v decine, meste kde bydli sestra moji mamky, teta miluska. mame se radi, mame i takove zvlastni silne geneticke spojeni, a uz jsme se nekolik let nevidely, i kdyz jsme chtely, nakonec nam to nevychazelo. a tak jsem mela velkou radost, ze diky tuzce tetu milusku tento rok konecne navstivim.
teta miluska je asi jen o pet let dyl na svete nez ja, a tak jsem ji jako mala holka hodne obdivovala, hlavne kdyz uz byla, jak se rika velka slecna, libilo se mi na ni ze umela byt ve svem vlastnim svete a ze tam byla stastna. vidaly jsme se ale jen nekolikrat do roka. jako dite bydlela na bozim daru, tam jsem moc rada jezdila, byvala vzdy pohoda jak u babicky, tak kdyz jsme s brachou a ostatnima deckama litali venku. v zime to bylo zvlast zajimavy, po ceste tatka musel nekolikrat zastavit nasi felicii a uz odhazoval snih lopatou a za chvili jsme zase popojeli a to se nekolikrat v blizkosti boziho daru opakovalo. vsude bylo snehu hromady a tak nase parta hned pred skolou kde moje babicka zila i pracovala, stavela iglu ze snehovych cihel. to se mi moc libilo a casto na to dodnes vzpominam, i kdyz snich a zima me ani trosku uz hodne davno nepritahuji. pritahuje me teplounko tropicky a slunicko.
rodice, s kterymi jsem stravila nekolik pohodovych dni, me odvezli na vlak do marjanek, a brzo po nasem rozlouceni jsem uz koukala z autobusu, ktery jel misto vlaku nebot nadrazi i trat se opravuje a koleje odstranili, velke jamy vykopali... a v chebu jsem po kratkem cekani nastoupila do rychiku, ktery me odvezl az do usti nad labem, tam jsem mela akorat cas na prestup a a coby dup jsem byla v decine. cesta byla prijemna, slunicko svitilo, krajina se pysnila cestrvou zeleni, a jahody co jsem si vzala sebou k jidlu byly krasne jahodovy, a navic jsem si pekne popovidala s jednou spokojenou pani cestovatelkou. ta kdyz me videla jak si pochutnavam na jahudkach vytahla z tasky jablko a hned se mi pochlubila jak prisla na to, ze kdyz ji ovoce tak se naji i napije a proto kdyz cestuje ji jenom ovoce aby nemusela sebou tahat tezkou lahev s vodou. udelala mi tim velkou radost a hned jsem ji prizvukovala jeji objev schvalila i pochvalila, a prozradila na sebe ze ja vubec nemam potrebu pit, nebot se zivim jen cerstvym syrovym ovocem, coz ji zaujalo a hezky jsme si nejen ovocne popovidaly.
kdyz jsem v decine vystoupila z vlaku, ocekavala jsem, ze bude na perone cekat teta, ale nebyla tam a rozhodla jsem se na ni necekat a vydala se na cestu z nadrazi ven, a jen jsem sesla schody uz na me mila volala: "kvetusko, tady jsem. ahoooj, no to jsem rada, ze jsi nas konecne prijela navsitivit" a vlepila mi pusu na tvar, radostne jsme se objaly a uz mi brala z ramene tasku, nabidla mi rame a uz jsme za ziveho stebetani sli k autu, kde na nas cekal jeji milacek pepa, ktery me take vesele privital a uz jsme ujizdeli nakupovat ananasy jahody boruvky a melouny. jahody a boruvky jsme koupili u cesty od milych cikanu, nechali me i ovoce ochutnat a tak jsem jim dala hezky disko a oni meli radost a ja taky. od ty doby jsem uz zadny ovoce nekupovala, nebot pepa me vzdy predstihl, kazdy brzky rano vyjizdel na nakupy, a o moje ovoce ze taky vzdy vzorne postaral aniz bych ho o to zadala, a tak vzdy, kdyz jsem se rano probudila a vykoupala ve svym malym bytecku (ne az tak malym), prilepenymu k jejich domecku, kam jsem hned potom pospichala, cekala na me nejen teta mila, ale i pepa a vonave vyborne ovoce. ananasy byly sladky jako med a pekne velky a v pohode jsem zvladla jeden za den, a jahody byly taky moc dobroucky, a vodni melouny jendna basen, a k me radosti mila i pepa si taky na sladkem stavnatem pochutnavali a celkove vladla pohoda pane jahoda.
pocasi nam moc nepralo, bylo casto zatazeno s castymi prehankami a zadny vedro taky nebylo. ale presto jsem se dvakrat vykoupala v bazenu na zahrade a taky jsme se stihali mezi prehankama podivat po blizkem krasnem okoli mesta decina a i na decinskou rozhlednu jsme se vydali, tam se mi moc libilo a tam se mi take poprve jasne a zive vybavil jeden z mych davnych davno zapomenutych snu a nezustalo jen u nej, v prubehu meho pobytu v decine se mi vybavil nejeden davny a zajimavy sen. to me moc zaujalo, byla to pro me nova zajimava zkusenost. a tak jsme si hezky par dni uzivali a pak prisla na radu i tuzka.
je pravda, ze se mi na tuzku moc nechtelo, radsi bych, diky moji velke lasce k barvam hned na pastelky, ale neslo to, na kurs pastelky se mohli prihlasit jen ti, kdo uz absolvovali tuzku, a tak me nakonec uklidnilo, ze si pak doma muzu, kdyz budu chtit, tuzkove obrazky vybarvit.
tata miluska mi pripravila ovocne mlsani a uz me s pepou vezli na kresleni do centra mesta. a byla jsem tam skoro prvni ale brzy se trida zaplnila milymi lidickami touzicimi se naucit kreslit. ja si kreslim a maluju od malicka, ale zajimala me ta prava mozkova hemisfera a taky nakreslit neco tak jak to opravdu vypada, a ne jenom podle moji bujne fantazie. navic jsem tusila, ze se neceho noveho urcite priucim, coz ja moc rada.
mila a sikovna lektorka sarka se pustila s radosti a nadsenim do prace a my jsme jejim vykaldumi venovali veskerou nasi pozornost a zanedlouho uz jsme s nadsenim kreslili a tak to probihalo celicky den. nechci popijsovat do detajlu co vse jsme kreslili a co vse jsme se naucili, nechci to pokazit tem, kdo by se rozhodli se taky kresleni pravou mozkovou hemisferou ucastnit. kurs je plny krasnych prekvapeni, a to nejlepsi pro nas asi bylo to, ze jsme opravdu kreslili veci o kterych se nam ani nezdalo, ze by jsme jich byli kdy schopni a navic za tak kratkou dobu. jeeee, do takovy skoly bych mohla chodit porad.. byli jsme opravdu vsichni z nasich obrazku nadseni. ja osobne jsem ziskala mnohem vic, nez jsem ocekavala, i kdyz jsem mela dobre oko pro detail, tento se zmnohonasobil a navic jsem ziskala i to, ze na vse co me zaujme se divam jinyma ocima a v duchu hned kreslim. navic to co mi pripadalo slozite bylo najednou jednoduche. dva dny kresleni utekly jako voda, a byla jsem si jista, ze pri pristi navsteve cech se pustim s chuti do kurzu pastelky a to zase v decine a doufam, ze tam nebude chybet ani lektorka sarka.
no a v pondeli, kdy jsem mela v planu vydat se na cestu zpet k rodicum se udelalo krasne a tak me teta lehce premluvia at jeste par dni u nich pobydu, zavolala jsem mamce aby me jeste teda necekali, a vydali jsme se s tetou a jeji vnuckou, ktera si me hned a ja ji zamilovala, na plavbu lodi z decina do hrenska. ach, byl to krasny den, sama radost a krasa, v hrensku jsme se zdrzely az do vecera a lod uz nejela tak jsme skocily na autobus.
a bylo utery, cas se rozloucit a ja tou samou cestou co jsem prijela jsem zase zpet do marjanek prijela a tam si me rodice vyzvedli a zase jsem s nimi stravila par krasnych dni a ve ctrvtek uz jsem zase ujizdela vlackem do telce na kurs zpevu pravou mozkovou hemisferou na ktery jsem se uz taky moc tesila..
o tom priste..
zivot je krasny
teta miluska je vzdy u vytrzeni kdyz najde nejakou tu houbu, i kdyz je to prasivka. na jednom z nasich mnoha vyletu po blizkem okoli decina
decinska vyhlidka, tam jsme se i hezky prosli po okoli, moc se mi tam libilo, udelala jsem spoustu fotek, nektere z nich se casem objevi na mem fotoglogu
tady uz soustredene kreslim, sedim hned na kraji...
dostali jsme portret, ktery jsme meli obkreslit, a tady je muj vytvor
teta miluska je asi jen o pet let dyl na svete nez ja, a tak jsem ji jako mala holka hodne obdivovala, hlavne kdyz uz byla, jak se rika velka slecna, libilo se mi na ni ze umela byt ve svem vlastnim svete a ze tam byla stastna. vidaly jsme se ale jen nekolikrat do roka. jako dite bydlela na bozim daru, tam jsem moc rada jezdila, byvala vzdy pohoda jak u babicky, tak kdyz jsme s brachou a ostatnima deckama litali venku. v zime to bylo zvlast zajimavy, po ceste tatka musel nekolikrat zastavit nasi felicii a uz odhazoval snih lopatou a za chvili jsme zase popojeli a to se nekolikrat v blizkosti boziho daru opakovalo. vsude bylo snehu hromady a tak nase parta hned pred skolou kde moje babicka zila i pracovala, stavela iglu ze snehovych cihel. to se mi moc libilo a casto na to dodnes vzpominam, i kdyz snich a zima me ani trosku uz hodne davno nepritahuji. pritahuje me teplounko tropicky a slunicko.
rodice, s kterymi jsem stravila nekolik pohodovych dni, me odvezli na vlak do marjanek, a brzo po nasem rozlouceni jsem uz koukala z autobusu, ktery jel misto vlaku nebot nadrazi i trat se opravuje a koleje odstranili, velke jamy vykopali... a v chebu jsem po kratkem cekani nastoupila do rychiku, ktery me odvezl az do usti nad labem, tam jsem mela akorat cas na prestup a a coby dup jsem byla v decine. cesta byla prijemna, slunicko svitilo, krajina se pysnila cestrvou zeleni, a jahody co jsem si vzala sebou k jidlu byly krasne jahodovy, a navic jsem si pekne popovidala s jednou spokojenou pani cestovatelkou. ta kdyz me videla jak si pochutnavam na jahudkach vytahla z tasky jablko a hned se mi pochlubila jak prisla na to, ze kdyz ji ovoce tak se naji i napije a proto kdyz cestuje ji jenom ovoce aby nemusela sebou tahat tezkou lahev s vodou. udelala mi tim velkou radost a hned jsem ji prizvukovala jeji objev schvalila i pochvalila, a prozradila na sebe ze ja vubec nemam potrebu pit, nebot se zivim jen cerstvym syrovym ovocem, coz ji zaujalo a hezky jsme si nejen ovocne popovidaly.
kdyz jsem v decine vystoupila z vlaku, ocekavala jsem, ze bude na perone cekat teta, ale nebyla tam a rozhodla jsem se na ni necekat a vydala se na cestu z nadrazi ven, a jen jsem sesla schody uz na me mila volala: "kvetusko, tady jsem. ahoooj, no to jsem rada, ze jsi nas konecne prijela navsitivit" a vlepila mi pusu na tvar, radostne jsme se objaly a uz mi brala z ramene tasku, nabidla mi rame a uz jsme za ziveho stebetani sli k autu, kde na nas cekal jeji milacek pepa, ktery me take vesele privital a uz jsme ujizdeli nakupovat ananasy jahody boruvky a melouny. jahody a boruvky jsme koupili u cesty od milych cikanu, nechali me i ovoce ochutnat a tak jsem jim dala hezky disko a oni meli radost a ja taky. od ty doby jsem uz zadny ovoce nekupovala, nebot pepa me vzdy predstihl, kazdy brzky rano vyjizdel na nakupy, a o moje ovoce ze taky vzdy vzorne postaral aniz bych ho o to zadala, a tak vzdy, kdyz jsem se rano probudila a vykoupala ve svym malym bytecku (ne az tak malym), prilepenymu k jejich domecku, kam jsem hned potom pospichala, cekala na me nejen teta mila, ale i pepa a vonave vyborne ovoce. ananasy byly sladky jako med a pekne velky a v pohode jsem zvladla jeden za den, a jahody byly taky moc dobroucky, a vodni melouny jendna basen, a k me radosti mila i pepa si taky na sladkem stavnatem pochutnavali a celkove vladla pohoda pane jahoda.
pocasi nam moc nepralo, bylo casto zatazeno s castymi prehankami a zadny vedro taky nebylo. ale presto jsem se dvakrat vykoupala v bazenu na zahrade a taky jsme se stihali mezi prehankama podivat po blizkem krasnem okoli mesta decina a i na decinskou rozhlednu jsme se vydali, tam se mi moc libilo a tam se mi take poprve jasne a zive vybavil jeden z mych davnych davno zapomenutych snu a nezustalo jen u nej, v prubehu meho pobytu v decine se mi vybavil nejeden davny a zajimavy sen. to me moc zaujalo, byla to pro me nova zajimava zkusenost. a tak jsme si hezky par dni uzivali a pak prisla na radu i tuzka.
je pravda, ze se mi na tuzku moc nechtelo, radsi bych, diky moji velke lasce k barvam hned na pastelky, ale neslo to, na kurs pastelky se mohli prihlasit jen ti, kdo uz absolvovali tuzku, a tak me nakonec uklidnilo, ze si pak doma muzu, kdyz budu chtit, tuzkove obrazky vybarvit.
tata miluska mi pripravila ovocne mlsani a uz me s pepou vezli na kresleni do centra mesta. a byla jsem tam skoro prvni ale brzy se trida zaplnila milymi lidickami touzicimi se naucit kreslit. ja si kreslim a maluju od malicka, ale zajimala me ta prava mozkova hemisfera a taky nakreslit neco tak jak to opravdu vypada, a ne jenom podle moji bujne fantazie. navic jsem tusila, ze se neceho noveho urcite priucim, coz ja moc rada.
mila a sikovna lektorka sarka se pustila s radosti a nadsenim do prace a my jsme jejim vykaldumi venovali veskerou nasi pozornost a zanedlouho uz jsme s nadsenim kreslili a tak to probihalo celicky den. nechci popijsovat do detajlu co vse jsme kreslili a co vse jsme se naucili, nechci to pokazit tem, kdo by se rozhodli se taky kresleni pravou mozkovou hemisferou ucastnit. kurs je plny krasnych prekvapeni, a to nejlepsi pro nas asi bylo to, ze jsme opravdu kreslili veci o kterych se nam ani nezdalo, ze by jsme jich byli kdy schopni a navic za tak kratkou dobu. jeeee, do takovy skoly bych mohla chodit porad.. byli jsme opravdu vsichni z nasich obrazku nadseni. ja osobne jsem ziskala mnohem vic, nez jsem ocekavala, i kdyz jsem mela dobre oko pro detail, tento se zmnohonasobil a navic jsem ziskala i to, ze na vse co me zaujme se divam jinyma ocima a v duchu hned kreslim. navic to co mi pripadalo slozite bylo najednou jednoduche. dva dny kresleni utekly jako voda, a byla jsem si jista, ze pri pristi navsteve cech se pustim s chuti do kurzu pastelky a to zase v decine a doufam, ze tam nebude chybet ani lektorka sarka.
no a v pondeli, kdy jsem mela v planu vydat se na cestu zpet k rodicum se udelalo krasne a tak me teta lehce premluvia at jeste par dni u nich pobydu, zavolala jsem mamce aby me jeste teda necekali, a vydali jsme se s tetou a jeji vnuckou, ktera si me hned a ja ji zamilovala, na plavbu lodi z decina do hrenska. ach, byl to krasny den, sama radost a krasa, v hrensku jsme se zdrzely az do vecera a lod uz nejela tak jsme skocily na autobus.
a bylo utery, cas se rozloucit a ja tou samou cestou co jsem prijela jsem zase zpet do marjanek prijela a tam si me rodice vyzvedli a zase jsem s nimi stravila par krasnych dni a ve ctrvtek uz jsem zase ujizdela vlackem do telce na kurs zpevu pravou mozkovou hemisferou na ktery jsem se uz taky moc tesila..
o tom priste..
zivot je krasny
teta miluska je vzdy u vytrzeni kdyz najde nejakou tu houbu, i kdyz je to prasivka. na jednom z nasich mnoha vyletu po blizkem okoli decina
decinska vyhlidka, tam jsme se i hezky prosli po okoli, moc se mi tam libilo, udelala jsem spoustu fotek, nektere z nich se casem objevi na mem fotoglogu
tady uz soustredene kreslim, sedim hned na kraji...
dostali jsme portret, ktery jsme meli obkreslit, a tady je muj vytvor
čtvrtek 29. října 2009
zavody lodi
ja kdybych se zavodu lodi ucastnila, necitila bych vitezstvi, kdybych prvni byla, ale posledni.
ano, chci byt ta posledni zavodnice lodni.
ja, kdybych takovy zavod lodi jela,
s rekou bych se mazlila
i s lodkou
i s nebem
okolim
prirodou
houpy houpy hou
houpy hou
houpy houpy
lodka na vode houpe se a tanci
podle toho jak reka plyne tak i zpiva,
nekdy z plnych plic a rychle jako sip se jeji pisen nese
nekdy potichu a pomalinku
nekdy i ziiivaaaa
moje reka zzzivaaa
zzzivaaa jako ja
ja ovocnou euforii unasena
s tou pohadkovou rekou zivou si zpivam
ovocne ziva
98% voda ja
a stoprocentni voda
sestrami jsme si
zpivame si
rozumime si
reka a ja
ja a reka
koukam do blizka i do daleka
krasny sosny strom uvidim
s lodickou u brehu radostne zakotvim
se stromem milym se pozdravim
objetim
i krasnym dojetim
stestim se rozbrecim i chechtam
rece a vsemu co k ni patri
blahorecim
a stom krasny ten
ovocem je obdaren
aaach, tresnicky milovane moje
jen si vem
stedre me obdaruje
krasna pani tresen
ach, ta tresnicka je krasna
az se mi taji dech
slunicko hreje
duse se smeje
podekuji
na rozkvetle louce lezim na zadech
a uz se mi zase taji dech
z te zive slakde stavy tresnove
na mych sluncem zalitych, sladce ovocnych
rtech
i prstech
v ustech
za okamzik i v moji krvi
ta stava ziva
koluje
a to cele moje ja
miluje
euforiiii me stava ma tresnova
naplnuje..
jeeeee, jeeeee, jeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...
jsem jako ovoce
plne zivota a slunce
pak bych zas pomalinku po lodce i s tresinkama plula
aby mi ta krasa nesmirna co nejdyl se mnou splynula
tak ja bych plula
a plula a plula
i plavala
i rukama sedice na lodce
reku hladila
i nohama
i cvachtala
s vodenkou
vodickou
s rekou radostne jako dite bych si hrala
a az jako posledni do cile lodniho zavodu s moji lodkou pripluji
na tvari usmev
v dusi mir
vitezstvi bude me
ze reku miluji miluji miluji
miluji i sama sebe
a i ja kapitankou
moji
lodi
jsem
at jsem
kde jsem
v cili ma lodka nekonci
jen tise proplouva
jako ja
taji se nam dech
ach, ta laska nebeska..
miluji i nebe
i tebe
...........................................................................................................................
inspirace: shlednuti kratkeho videa zavodu lodi, laska a ovoce
28/10/2009
plavba po labi z decina do hrenska ceske leto 2009
ano, chci byt ta posledni zavodnice lodni.
ja, kdybych takovy zavod lodi jela,
s rekou bych se mazlila
i s lodkou
i s nebem
okolim
prirodou
houpy houpy hou
houpy hou
houpy houpy
lodka na vode houpe se a tanci
podle toho jak reka plyne tak i zpiva,
nekdy z plnych plic a rychle jako sip se jeji pisen nese
nekdy potichu a pomalinku
nekdy i ziiivaaaa
moje reka zzzivaaa
zzzivaaa jako ja
ja ovocnou euforii unasena
s tou pohadkovou rekou zivou si zpivam
ovocne ziva
98% voda ja
a stoprocentni voda
sestrami jsme si
zpivame si
rozumime si
reka a ja
ja a reka
koukam do blizka i do daleka
krasny sosny strom uvidim
s lodickou u brehu radostne zakotvim
se stromem milym se pozdravim
objetim
i krasnym dojetim
stestim se rozbrecim i chechtam
rece a vsemu co k ni patri
blahorecim
a stom krasny ten
ovocem je obdaren
aaach, tresnicky milovane moje
jen si vem
stedre me obdaruje
krasna pani tresen
ach, ta tresnicka je krasna
az se mi taji dech
slunicko hreje
duse se smeje
podekuji
na rozkvetle louce lezim na zadech
a uz se mi zase taji dech
z te zive slakde stavy tresnove
na mych sluncem zalitych, sladce ovocnych
rtech
i prstech
v ustech
za okamzik i v moji krvi
ta stava ziva
koluje
a to cele moje ja
miluje
euforiiii me stava ma tresnova
naplnuje..
jeeeee, jeeeee, jeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...
jsem jako ovoce
plne zivota a slunce
pak bych zas pomalinku po lodce i s tresinkama plula
aby mi ta krasa nesmirna co nejdyl se mnou splynula
tak ja bych plula
a plula a plula
i plavala
i rukama sedice na lodce
reku hladila
i nohama
i cvachtala
s vodenkou
vodickou
s rekou radostne jako dite bych si hrala
a az jako posledni do cile lodniho zavodu s moji lodkou pripluji
na tvari usmev
v dusi mir
vitezstvi bude me
ze reku miluji miluji miluji
miluji i sama sebe
a i ja kapitankou
moji
lodi
jsem
at jsem
kde jsem
v cili ma lodka nekonci
jen tise proplouva
jako ja
taji se nam dech
ach, ta laska nebeska..
miluji i nebe
i tebe
...........................................................................................................................
inspirace: shlednuti kratkeho videa zavodu lodi, laska a ovoce
28/10/2009
plavba po labi z decina do hrenska ceske leto 2009
čtvrtek 22. října 2009
nezridka se nam stava,
36
ze kdyz vidime vynikajici vysledky jinych lidi, domnivame se, ze meli zkratka vetsi stesti a dostalo se jim zvlastniho nadani. ve skutecnosti vsak pouze dokazali hloubeji vyuzit sve lidske zdroje, protoze kdyby je nodokazali vyuzit a podelit se o ne, prozivali by tu nejvetsi bolest. nesobecky zivot matky terezy se napriklad ridil pruzracne cistym vztahem, ktery si vytvorila mezi svou vlastni bolesti a bolesti ostatnich lidi. to ji nutilo pomahat komukoli, kdo trpi kdekoli ve svete. jeji nejvyssi radost spocivala ve zmirneni bolesti druhych. (jak si vsak ukazeme pozdeji, ne vzdy tomu tak bylo.)
co vam prinasi nejvetsi bolest a nejvetsi radost, a jak ona vec ovlivnuje vas dnesni zivot?
anthony robbins
sydney city in red
ze kdyz vidime vynikajici vysledky jinych lidi, domnivame se, ze meli zkratka vetsi stesti a dostalo se jim zvlastniho nadani. ve skutecnosti vsak pouze dokazali hloubeji vyuzit sve lidske zdroje, protoze kdyby je nodokazali vyuzit a podelit se o ne, prozivali by tu nejvetsi bolest. nesobecky zivot matky terezy se napriklad ridil pruzracne cistym vztahem, ktery si vytvorila mezi svou vlastni bolesti a bolesti ostatnich lidi. to ji nutilo pomahat komukoli, kdo trpi kdekoli ve svete. jeji nejvyssi radost spocivala ve zmirneni bolesti druhych. (jak si vsak ukazeme pozdeji, ne vzdy tomu tak bylo.)
co vam prinasi nejvetsi bolest a nejvetsi radost, a jak ona vec ovlivnuje vas dnesni zivot?
anthony robbins
sydney city in red
pondělí 19. října 2009
u vetsiny lidi
35
je STRACH ze ztraty mnohem silnejsi nez touha po zisku. vetsina jednotlivcu by radeji pracovala mnohem usilovneji, aby si udrzela to, co ma, nez aby podstoupila nutne riziko a vzepjala se ke splneni svych snu.
do ceho byste vlozili vic energie: abyste ochranili pred zlodeji 100 000 dolaru, ktere jste si vydelali v minulych peti letech, nebo abyste vyuzili prilezitosti a vydelali si 100 00 dolaru v nasledujicich peti letech?
anthony robbins
opusteny dum v opustene vesnici, obyvatele do nemec vyhnani..
je STRACH ze ztraty mnohem silnejsi nez touha po zisku. vetsina jednotlivcu by radeji pracovala mnohem usilovneji, aby si udrzela to, co ma, nez aby podstoupila nutne riziko a vzepjala se ke splneni svych snu.
do ceho byste vlozili vic energie: abyste ochranili pred zlodeji 100 000 dolaru, ktere jste si vydelali v minulych peti letech, nebo abyste vyuzili prilezitosti a vydelali si 100 00 dolaru v nasledujicich peti letech?
anthony robbins
opusteny dum v opustene vesnici, obyvatele do nemec vyhnani..
úterý 13. října 2009
sraz spoluzaku
se konal v sobotu ctvrteho cervence ve skalne.
ach, moc jsem se tesila, ne jenom na spoluzaky, vetsinu z nich jsem nevidela od nasich patnacti nebo osumnacti let, ale i na skalnou, je to vesnice v ktere jsem vyrustala, rada jsem behala venku, znam tam kazdy kout i zakouti, lesy, lesik, ostruvek kostlivcu, brabencak, koupak, potucek a tak dal, a tak dal..
a tak abych si tu moji vesnicku vic uzila, vypravila jsem se na cestu uz v patek. mamka s tatkou me odvezli do marjanek na nadrazi vlaku, ty ale nejezdily, nadrazi zakoupila nejaka italska ci francouzka vlakova spolecnost a koleje vykopali a zustaly jen zakopy, delnici pracujou viditelne o sto sest, a uz i v puvodni budove vybudovali wc na svetove urovni, kam jsem si odskocila po rozlouceni se s rodici a pred tim nez jsem naksocila na autoubus, ktery jel misto vlaku. jeee, to byla krasa, slunicko mi svitilo na cestu a naladu jsem mela velice slavnostni. hezky jsem si uzila cestu, sledovala jsem krasy prirody a taky se mi vybavilo nekolik vzpominek, ach, kolikrat jsme se tu najezdili s mangem do chebu pro duriany, jak casto jsem za cely muj byvaly cesky zivot po ni cestovala, jak je znama a duverna..
v chebu taky svitilo slunicko, i kdyz bylo morko a tudiz prave po desti, a ja si na lavicce na slunicku pockala pres pul hodky na dalsi jizdu autobusem do skalne. nikoho jsem na zastavce nepoznala. skalnou jsou dlouho nenavstivila, jen pred tremy roky na pul dne s mangem, vykoupali jsme se na koupaku a pak jsme si prohlidli vesnici pri projizdce autem, a nikoho znameho jsem nezahledla. mozna i jo, ale nepoznala jsem. cesta autobusem do skalne byla jeste vic znama a duverna, a tak jeste vic vzpominek, i z detstvi, kdy jsme po teto ceste casto chodivali s brachou a nekdy se i nekdo pridal, do frantiskovych lazni, asi sest km vzdalenych. i kdyz my jsme to kde to slo brali skratkama, pres pole a louky. diky castym privalovym destum a brzkemu letu, vse jen zarilo zeleni. asi pulhodinova cesta mi utekla ani nevim jak, a bylo kolem poledne, kdyz jsem vystoupila na skalenskem namesticku z autobusu, a hned jsem se citila jako doma.
slunicko nejenom svito, ale i moc hezky hralo, a bylo o poznani tepleji nez v marjankach a to po celou dobu meho pobytu. na kratounke ceste k hotelu, kde jsem byla ubytovana, jsem se zastavila v obchode se smisenym zbozim a ano, meli tam i ovoce, a tak jsem si hned nakoupila stavnate uz pekne zrale a mekke naktrarinky a merunky. tresne nemeli, neuveritelne, ale coz.. hlavne ze mam dobroucke sladoucke ovoce a jen par kroku skoku a uz jsem zvonila u zamcenych dveri hotelu garni, a nikde nikdo, cekam, zvonim jeste dvakrat, a uz je mi jasny, ze tam nikdo neni, co dal, jsem nevedela a tak jsem se sla zeptat do hospudky hned naproti pres ulici, a tam mi rekli kudy kam, a tak jsem presla zpet na druhou stranu cesty a tam uz na me cekala jedna z mych spoluzacek olina a s radosti me vitala, a ja ze si jdu pro klic do hospudky k majitelum teto, i hotelu, a ona ze ma nejaky cas a rada me tam odprovodi, abych se nahodou po ceste neztratila, taky mi vzala tasku, a sly jsme moji snecci chuzi asi deset minut a povidali si hlavne o nas a venku na zahrade byla ucitelka z druziny, tak jsme ji pozdravily a chvili s ni poklabosily, byla jsem docela prekvapena, ze vypada jen starsi ale nezmenila podobu, ani moc nezestarla, zajimavy. no a zachvilicku uz jsme sedely na prijemne a zelene zarostle terase a ja si dala par tech nektarinek k snidani, a olca nejaky ten drink, a taky uz jsem vyplnovala formular pro hotel, a obsluha byla usmevava, mila a pohotova, je to byla krasa, asi hodinku jsme s olcou posedely a moc hezky si popovidaly, taky jsme spolecne a dlouze pri hovoru zavzpominaly na moji babicku anicku, tatinkovu maminku. kdyz babicka odesla do duchodu, odstehovala se ze skoly, kde delala skolnici, do stareho cinzaku, kousek od hradu, v kterem olina bydlela a tak se jako sousedky brzo skamaradily, navstevovaly se a babicka ji taky pomahala hlidat deti.
kdyz jsme se s olinou rozloucily, (na sraz pry neprijde) vydala jsem se zpet do hotylku nidko tam nebyl jen ja, a mela jsem z toho takovy zvlastni prijemny pocit, prozpevovala jsem si pri ceste po shodech nahoru do prvniho patra, a pak dlouhou chodbou do meho pokojiku, s velkym oknem, a tak se tam veslo hodne slunicka, pohodlnou posteli a kreslem a tak dal, moc pekny a pohodlny pokojicek. vyhled jsem mela do velkeho dvora a na kus nebe a na kus cesty po ktere jsem se mnohokrat premnohokrat nachodila nabehala i naskalala... a domy a zahrady kolem.
nemela jsem ani hodinky ani mobil, coz u me normal, a tak jsem si rikala: jak jen ja zavolam inge, jedne z mych spoluzacek,rada bych se s ni sesla. ale nechala jsem to na pozdeji a dala si sprchu, pak vybalila tasku, najedla se merunek, a na deset minut relaxace a pak jsem se vydala na dasli nakup ovoce pro zbytek dne.
nejdrive jsem se vratila do obchudku, kde byly k mani tak vyborne nektarinky a merunky abych si jeste nejake nakoupila, a az ted mi doslo ze ta pani co tam prodava je alena, znam ji, jasne, a ona me taky poznala az napodruhy, hodne dlouho jsme se nevidely a tak jsme si chvilku povidaly, az mi alena utekla dozadu, zvonil telefon, a ja zpet do hotylku, odlozila tri kila ovoce, a jeste omrknout dalsi obchudek se smisenym zbozim, kousek za rohem u kostela. pred obchodem stala divka me neznama, a kdyz jsem se priblizila, divka zavolala "inge", ach, to je parada, je tam inge, chci ji videt, i sni mluvit, a za chvilinku uz jsme se vitaly, a asi deset minut si pokecaly, a domluvily se ze se sejdeme na verande te hospudky kde jsem posedela uz ten den s olinou, a to v sest hodin. ja na to ze nemam hodinky, ale budu se snazit i tak prijit na cas. ona se smala, ze jsem byla vzdycky takova.. a jeste jsme pokecali s jejim bratrem a sestrou, co tam kousicek od toho obchodu bydli, a pak se radostne vsichni rozesli, a ja v tom obchudku objevila krasnou pulku vodniho melouna, a na pohled chutne banany, odnesla do pokojicku, zbalila si tasku, a vydala se na krasnou skoro pulhodinovou prochazku na koupaliste, s cilem si konecne zaplavat.
a jen jsem prosla kolem kostela smerem k hradu, pridala se ke me ucitelka brizova, mela nas jen v prvni tride. mela jsem ji vzdycky moc rada, je mila a vypada taky porad stejne, skoro vubec nezestarla, je stihlounka jako lan, a pry taky chodi rada plavat, a ze se jde podivat na koupaliste jaka je voda. tak jsme si celou cestu moc prijemne popovidaly i zavzpominaly, na koupalisti se rozloucily a ja na moje mistecko.. tam byly dve sestry aleny z obchodu, a jedna tam mela asi sedmiletyho vnuka, tak jsme trosku klabosili a vnoucek byl hlavne ve vode, ja tam sla az kdyz me slunicko pekne prohralo. a vodenka byla prijemna a tak jsem si s chuti zaplavala i jsem chvilema splyvala, a vsude jen priroda, proste pohodicka pohoda, a z vody zpet na slunicko, za chvilku vsichni odesli a ja jsem lezela a hluboce relaxovala a hned jak me slunicko prohralo zase do vody a bylo to plavani splyvani jeste euforictejsi nez to prvni a kdyz jsem vysla z vody a lehla si na slunicko, euforie se znasobila, a dostala jsem silny zachvat smichu.. plavani ve vode vzdy ve me tyto pocity vyvola. asi za hodinku jeste jednou do vody a jakmile me slunicko osusilo, bosa, jak po cely den jsem se vydala na krasnou prochazku uz o samote z koupaliste do meho pokojiku.
sla jsem podle potucku, kterym jsem jako dite v lete vzdy prochazela ,pouzivala jsem ho misto cesty, divala jsem se hlavne na nej, jak si klidne vodenka cestuje, na pisek kameny kaminky a oblazky na jeho dne, a spostu spoustu dalsich prirodnich kras v sobe ten maly potucek ma, a cim dal tece, tim je vetsi.. jasne vsimala jsem si i kvetin a stromu atd, a me pozornosti ani nahodou neunikla pani s tresnema, nesla je primo ze zahrady v mensi bedynce a usmivala se ja taky a jdu k ni a hned "jeee, tresne, dobry den, ty ja miluju a nemuzu zadny v obchode sehnat, mohla bych si od vas nejake koupit? a ona: " tohle mam jen pro rodinu, ale vem si par, zitra rano znovu naceseme a prinese ti je malda k snidani do hotelu", no, jo, byla to moje pani domaci starsi, a tak jsem ji moc podekovala vzala si z dalsimi diky malou hrst tresni, ona at si vemu trochu vic, s radosti jsem ji poslechla, obe jsme pospichaly a tak se brzicko rozloucily, a ja uz to nemela daleko a hned sprcha, nektarinky, merunky a relaxace s krasnym vyhledem na modre slunickove nebe na kterem putovali snehobile mracky, bylo leto, krasne leto, tak, jak leto ma byt..
a jen jsem vysla z hotylku slysim ze me kdosi vola, otocim se, bezi ke me spoluzacka kterou hned nepoznavam az za chvilku, obe radost ze se vidime a za klaboseni jsme dorazily na terasu hospudky kde uz byla inge s jeji kamoskou a taky spoluzackou, a povidalo se a prohlizely jsme si fotky. asi v pul devaty jsme se rozloucily stim, ze se zitra uvidime na srazu, a "prijd rano na navstevu" rekla jeste inge, a ja na to ok.
ja uz jsem slapala vetsinu nedaleke cesty sama, nepotkala jsem ani zivacka, sla jsem na pokoj, tam si lehla divala se z okna a prosla si cely den, a moc se tesila na ten pristi, pustila si tv a byla tam nejaka muzika, snedla skoro celou pulku melouna a asi kolem pulnoci sla spat.
probudila jsem se do krasneho slunickoveho rana, a hned jako vzdy po probuzeni na velkou a na malou a pak hupky supky zpatky do postylky, relaxovat a meditovat, pak do sprchy a pak sedela na rucniku v pohodlnym kresle, svitilo na me slunicko a cekala jsem az me osusi, pak jsem se oblikla a sla na snidani, vybrala si nejake nektarinky, rekla ze si je vezmu sebou nebot snidam az mnohem pozdeji, a taky jsem si tam vyzvedla pres dve kg nadhernych cerstvych a mnamoznich tresni, za krasnou cenu, s krasnym usmevem pani domaci mladsi, byla jsem tam uz skoro u konce bufetove snidane a tak jsem se zdrzela kdyz vsichni odesli a jen mlada pani uklizela stoly a pritom jsme si povidaly, neznla jsem ji, do skalny se vdala, a docela jsme se zapovidaly a bylo uz jedenact..
kdyz jsem se vratila na pokoj, rikam si: "inge rekla prijd rano, ale kdo vi, kdy jeji rano zacina" a byla jsem klidna, nemela jsem pocit ze bych mela prijit pozde, a tak jsem v klidu vybalila tresne a za chvili jsem bosky sla krasnou prochazkou na navstevu. nebylo to daleko, ale dala jsem si na cas, sla jsem i po travicce a pisecku, to byla nadhera, nozicky i dusicka jasaly..
a dorazila jsem presne v poledne, omylem jsem zazvonila u maminky inge, prisla otevrit segra,a mamka taky prisla, nebot jsme se rozpovidaly, ale za chvilinku uz jsem zvonila o patro vys.. a byla jsem presne nacasovana, inge pred chvilkou vstala a at jdu dal, a byla opravdu pohoda, moc hezky jsme si popovidaly a uz se tesim, az ji zase nekdy navstivim. a tak nam cas utekl jako voda, a v pul ctvrty jsme se kazda jinou cestou, ja sama ona s kamoskou a spoluzackou, vydaly na sraz spoluzaku.
ja jsem se jeste stavela v hotelu tam jsem se nasnidala tresnema a pul hodiny jsem relaxovala a pak dokoncila cestu na ten sraz. srazily jsme se tridy dve. nebot jsem chodila s jednou tridou pred urazem a s druhou az za rok po uraze patere, kdy jsem se poprve dostala domu. ale jen na pul roku, ale to uz je jiny pribeh. sraz se konal v sale jedne hospody jmenem pohoda. uz nez jsem odbocila k hospode jsem narazila na mensi hloucek spoluzaku, jasne jsem vetsinu nepoznavala, ale casem nektere lehce rozpoznavala. pozdeji, uz v sale hospody pohody, jsem obesla dva dlouhe stoly, s kazdym se pozdravila a kratce promluvila. pak uz jsem jen sedela a mluvila s temi, kdo byli v moji blizkosti, a byla jsem tak nejak v soku, a spis jsem to vse posluchala a divala se, byl to takovy zajimavy film, a obcas jsem se i trochu rozpovidala. asi v polovine mi spoluzaci darovali krasnou obrovskou kytici, coz me dojalo ze jsem mela na krajicku.. bylo to mile prekvapeni, i kdyz mi jaksi bylo lito ze kytici nedostal kazdy, a pak me zas bylo lito tech kvetin, ale nakonec jsem si rekla ze se precejenom radeji, kdyz uz je mam, budu z nich jen radovat, a tak jsem i ucinila. bylo to vse moc fajn, a byl to opravdu zajimavy, hezky a nezapomenutelny cas a rozchazeli jsme se my z poslednich asi v pul druhy rano, par spoluzaku me doprovodilo az ke dverim hotelu a tam jsme si dali veselou dobrou noc, a ja dala kvetiny do dzbanu na velkem konferencnim stolku v rohu pokoje, krasne se tam vesly a pokojik zkrasnel tim zivotem a zivymi barvami a krasou kvetin..ty krasne ladily s barvami cerstveho letniho ovoce.
dojedla jsem vodniho melouna a nejmin jeste hodinu jsem lezela na posteli relaxovala a promitala si cely krasny den a moje oci se nejvice upiraly na kvetiny, pak uz na me prislo spani, a probudila jsem se kolem devate a za tri hodiny jsem sla do hospudky vratit klice a tam mi nabidli ze me vezmou domaci starsi do chebu, maji ho po ceste na jakousi pout kdesi. byla nadherna slunickova letni nedele, jeste jsem si pri snidani stihla popovidat s mladou pani domaci a vyslo najevo ze se prateli s nekym z moji rodiny, ale o tom nechci ted psat, jen jsme si nakonec dosti zajimave popovidaly.
v chebu jsme byli s kytici a tresnema za chvilicku a od tud mi za okamzik jel vlak do marjanek, byl to ale zase autobus, a z marjanek jsem si vzala taxika do nedaleke vesnicky k mamce, tatkovi a spol. tam byla taky pohodicka a uz ve ctrvtek me zase nasi odvezli na vlakoautobus, ten jel skoro az do plzne, presedli jsme na opavdovy vlak a ja jela pres plzen az do usti nad labem a tam jsem preskocila na vlak do decina..
tam na me cekala me teta se svym milackem a o vikendu kurs tuzka pravou mozkovou hemisferou, ale o tom az priste.
spoluzaci jedna ze dvou tabuli. skalna ceven 2009
zprava doleva: maruska, miluska, kvetuska (ja), vladka
spoluzaci mi darovali krasnou kytici
zivot je krasnej
ps: tresne v obchode nemeli, bylo jich hojne na stromech, sezona prave zacinala. udalo se toho vic, ale nechtela jsem aby to bylo moc dlouhy.
ach, moc jsem se tesila, ne jenom na spoluzaky, vetsinu z nich jsem nevidela od nasich patnacti nebo osumnacti let, ale i na skalnou, je to vesnice v ktere jsem vyrustala, rada jsem behala venku, znam tam kazdy kout i zakouti, lesy, lesik, ostruvek kostlivcu, brabencak, koupak, potucek a tak dal, a tak dal..
a tak abych si tu moji vesnicku vic uzila, vypravila jsem se na cestu uz v patek. mamka s tatkou me odvezli do marjanek na nadrazi vlaku, ty ale nejezdily, nadrazi zakoupila nejaka italska ci francouzka vlakova spolecnost a koleje vykopali a zustaly jen zakopy, delnici pracujou viditelne o sto sest, a uz i v puvodni budove vybudovali wc na svetove urovni, kam jsem si odskocila po rozlouceni se s rodici a pred tim nez jsem naksocila na autoubus, ktery jel misto vlaku. jeee, to byla krasa, slunicko mi svitilo na cestu a naladu jsem mela velice slavnostni. hezky jsem si uzila cestu, sledovala jsem krasy prirody a taky se mi vybavilo nekolik vzpominek, ach, kolikrat jsme se tu najezdili s mangem do chebu pro duriany, jak casto jsem za cely muj byvaly cesky zivot po ni cestovala, jak je znama a duverna..
v chebu taky svitilo slunicko, i kdyz bylo morko a tudiz prave po desti, a ja si na lavicce na slunicku pockala pres pul hodky na dalsi jizdu autobusem do skalne. nikoho jsem na zastavce nepoznala. skalnou jsou dlouho nenavstivila, jen pred tremy roky na pul dne s mangem, vykoupali jsme se na koupaku a pak jsme si prohlidli vesnici pri projizdce autem, a nikoho znameho jsem nezahledla. mozna i jo, ale nepoznala jsem. cesta autobusem do skalne byla jeste vic znama a duverna, a tak jeste vic vzpominek, i z detstvi, kdy jsme po teto ceste casto chodivali s brachou a nekdy se i nekdo pridal, do frantiskovych lazni, asi sest km vzdalenych. i kdyz my jsme to kde to slo brali skratkama, pres pole a louky. diky castym privalovym destum a brzkemu letu, vse jen zarilo zeleni. asi pulhodinova cesta mi utekla ani nevim jak, a bylo kolem poledne, kdyz jsem vystoupila na skalenskem namesticku z autobusu, a hned jsem se citila jako doma.
slunicko nejenom svito, ale i moc hezky hralo, a bylo o poznani tepleji nez v marjankach a to po celou dobu meho pobytu. na kratounke ceste k hotelu, kde jsem byla ubytovana, jsem se zastavila v obchode se smisenym zbozim a ano, meli tam i ovoce, a tak jsem si hned nakoupila stavnate uz pekne zrale a mekke naktrarinky a merunky. tresne nemeli, neuveritelne, ale coz.. hlavne ze mam dobroucke sladoucke ovoce a jen par kroku skoku a uz jsem zvonila u zamcenych dveri hotelu garni, a nikde nikdo, cekam, zvonim jeste dvakrat, a uz je mi jasny, ze tam nikdo neni, co dal, jsem nevedela a tak jsem se sla zeptat do hospudky hned naproti pres ulici, a tam mi rekli kudy kam, a tak jsem presla zpet na druhou stranu cesty a tam uz na me cekala jedna z mych spoluzacek olina a s radosti me vitala, a ja ze si jdu pro klic do hospudky k majitelum teto, i hotelu, a ona ze ma nejaky cas a rada me tam odprovodi, abych se nahodou po ceste neztratila, taky mi vzala tasku, a sly jsme moji snecci chuzi asi deset minut a povidali si hlavne o nas a venku na zahrade byla ucitelka z druziny, tak jsme ji pozdravily a chvili s ni poklabosily, byla jsem docela prekvapena, ze vypada jen starsi ale nezmenila podobu, ani moc nezestarla, zajimavy. no a zachvilicku uz jsme sedely na prijemne a zelene zarostle terase a ja si dala par tech nektarinek k snidani, a olca nejaky ten drink, a taky uz jsem vyplnovala formular pro hotel, a obsluha byla usmevava, mila a pohotova, je to byla krasa, asi hodinku jsme s olcou posedely a moc hezky si popovidaly, taky jsme spolecne a dlouze pri hovoru zavzpominaly na moji babicku anicku, tatinkovu maminku. kdyz babicka odesla do duchodu, odstehovala se ze skoly, kde delala skolnici, do stareho cinzaku, kousek od hradu, v kterem olina bydlela a tak se jako sousedky brzo skamaradily, navstevovaly se a babicka ji taky pomahala hlidat deti.
kdyz jsme se s olinou rozloucily, (na sraz pry neprijde) vydala jsem se zpet do hotylku nidko tam nebyl jen ja, a mela jsem z toho takovy zvlastni prijemny pocit, prozpevovala jsem si pri ceste po shodech nahoru do prvniho patra, a pak dlouhou chodbou do meho pokojiku, s velkym oknem, a tak se tam veslo hodne slunicka, pohodlnou posteli a kreslem a tak dal, moc pekny a pohodlny pokojicek. vyhled jsem mela do velkeho dvora a na kus nebe a na kus cesty po ktere jsem se mnohokrat premnohokrat nachodila nabehala i naskalala... a domy a zahrady kolem.
nemela jsem ani hodinky ani mobil, coz u me normal, a tak jsem si rikala: jak jen ja zavolam inge, jedne z mych spoluzacek,rada bych se s ni sesla. ale nechala jsem to na pozdeji a dala si sprchu, pak vybalila tasku, najedla se merunek, a na deset minut relaxace a pak jsem se vydala na dasli nakup ovoce pro zbytek dne.
nejdrive jsem se vratila do obchudku, kde byly k mani tak vyborne nektarinky a merunky abych si jeste nejake nakoupila, a az ted mi doslo ze ta pani co tam prodava je alena, znam ji, jasne, a ona me taky poznala az napodruhy, hodne dlouho jsme se nevidely a tak jsme si chvilku povidaly, az mi alena utekla dozadu, zvonil telefon, a ja zpet do hotylku, odlozila tri kila ovoce, a jeste omrknout dalsi obchudek se smisenym zbozim, kousek za rohem u kostela. pred obchodem stala divka me neznama, a kdyz jsem se priblizila, divka zavolala "inge", ach, to je parada, je tam inge, chci ji videt, i sni mluvit, a za chvilinku uz jsme se vitaly, a asi deset minut si pokecaly, a domluvily se ze se sejdeme na verande te hospudky kde jsem posedela uz ten den s olinou, a to v sest hodin. ja na to ze nemam hodinky, ale budu se snazit i tak prijit na cas. ona se smala, ze jsem byla vzdycky takova.. a jeste jsme pokecali s jejim bratrem a sestrou, co tam kousicek od toho obchodu bydli, a pak se radostne vsichni rozesli, a ja v tom obchudku objevila krasnou pulku vodniho melouna, a na pohled chutne banany, odnesla do pokojicku, zbalila si tasku, a vydala se na krasnou skoro pulhodinovou prochazku na koupaliste, s cilem si konecne zaplavat.
a jen jsem prosla kolem kostela smerem k hradu, pridala se ke me ucitelka brizova, mela nas jen v prvni tride. mela jsem ji vzdycky moc rada, je mila a vypada taky porad stejne, skoro vubec nezestarla, je stihlounka jako lan, a pry taky chodi rada plavat, a ze se jde podivat na koupaliste jaka je voda. tak jsme si celou cestu moc prijemne popovidaly i zavzpominaly, na koupalisti se rozloucily a ja na moje mistecko.. tam byly dve sestry aleny z obchodu, a jedna tam mela asi sedmiletyho vnuka, tak jsme trosku klabosili a vnoucek byl hlavne ve vode, ja tam sla az kdyz me slunicko pekne prohralo. a vodenka byla prijemna a tak jsem si s chuti zaplavala i jsem chvilema splyvala, a vsude jen priroda, proste pohodicka pohoda, a z vody zpet na slunicko, za chvilku vsichni odesli a ja jsem lezela a hluboce relaxovala a hned jak me slunicko prohralo zase do vody a bylo to plavani splyvani jeste euforictejsi nez to prvni a kdyz jsem vysla z vody a lehla si na slunicko, euforie se znasobila, a dostala jsem silny zachvat smichu.. plavani ve vode vzdy ve me tyto pocity vyvola. asi za hodinku jeste jednou do vody a jakmile me slunicko osusilo, bosa, jak po cely den jsem se vydala na krasnou prochazku uz o samote z koupaliste do meho pokojiku.
sla jsem podle potucku, kterym jsem jako dite v lete vzdy prochazela ,pouzivala jsem ho misto cesty, divala jsem se hlavne na nej, jak si klidne vodenka cestuje, na pisek kameny kaminky a oblazky na jeho dne, a spostu spoustu dalsich prirodnich kras v sobe ten maly potucek ma, a cim dal tece, tim je vetsi.. jasne vsimala jsem si i kvetin a stromu atd, a me pozornosti ani nahodou neunikla pani s tresnema, nesla je primo ze zahrady v mensi bedynce a usmivala se ja taky a jdu k ni a hned "jeee, tresne, dobry den, ty ja miluju a nemuzu zadny v obchode sehnat, mohla bych si od vas nejake koupit? a ona: " tohle mam jen pro rodinu, ale vem si par, zitra rano znovu naceseme a prinese ti je malda k snidani do hotelu", no, jo, byla to moje pani domaci starsi, a tak jsem ji moc podekovala vzala si z dalsimi diky malou hrst tresni, ona at si vemu trochu vic, s radosti jsem ji poslechla, obe jsme pospichaly a tak se brzicko rozloucily, a ja uz to nemela daleko a hned sprcha, nektarinky, merunky a relaxace s krasnym vyhledem na modre slunickove nebe na kterem putovali snehobile mracky, bylo leto, krasne leto, tak, jak leto ma byt..
a jen jsem vysla z hotylku slysim ze me kdosi vola, otocim se, bezi ke me spoluzacka kterou hned nepoznavam az za chvilku, obe radost ze se vidime a za klaboseni jsme dorazily na terasu hospudky kde uz byla inge s jeji kamoskou a taky spoluzackou, a povidalo se a prohlizely jsme si fotky. asi v pul devaty jsme se rozloucily stim, ze se zitra uvidime na srazu, a "prijd rano na navstevu" rekla jeste inge, a ja na to ok.
ja uz jsem slapala vetsinu nedaleke cesty sama, nepotkala jsem ani zivacka, sla jsem na pokoj, tam si lehla divala se z okna a prosla si cely den, a moc se tesila na ten pristi, pustila si tv a byla tam nejaka muzika, snedla skoro celou pulku melouna a asi kolem pulnoci sla spat.
probudila jsem se do krasneho slunickoveho rana, a hned jako vzdy po probuzeni na velkou a na malou a pak hupky supky zpatky do postylky, relaxovat a meditovat, pak do sprchy a pak sedela na rucniku v pohodlnym kresle, svitilo na me slunicko a cekala jsem az me osusi, pak jsem se oblikla a sla na snidani, vybrala si nejake nektarinky, rekla ze si je vezmu sebou nebot snidam az mnohem pozdeji, a taky jsem si tam vyzvedla pres dve kg nadhernych cerstvych a mnamoznich tresni, za krasnou cenu, s krasnym usmevem pani domaci mladsi, byla jsem tam uz skoro u konce bufetove snidane a tak jsem se zdrzela kdyz vsichni odesli a jen mlada pani uklizela stoly a pritom jsme si povidaly, neznla jsem ji, do skalny se vdala, a docela jsme se zapovidaly a bylo uz jedenact..
kdyz jsem se vratila na pokoj, rikam si: "inge rekla prijd rano, ale kdo vi, kdy jeji rano zacina" a byla jsem klidna, nemela jsem pocit ze bych mela prijit pozde, a tak jsem v klidu vybalila tresne a za chvili jsem bosky sla krasnou prochazkou na navstevu. nebylo to daleko, ale dala jsem si na cas, sla jsem i po travicce a pisecku, to byla nadhera, nozicky i dusicka jasaly..
a dorazila jsem presne v poledne, omylem jsem zazvonila u maminky inge, prisla otevrit segra,a mamka taky prisla, nebot jsme se rozpovidaly, ale za chvilinku uz jsem zvonila o patro vys.. a byla jsem presne nacasovana, inge pred chvilkou vstala a at jdu dal, a byla opravdu pohoda, moc hezky jsme si popovidaly a uz se tesim, az ji zase nekdy navstivim. a tak nam cas utekl jako voda, a v pul ctvrty jsme se kazda jinou cestou, ja sama ona s kamoskou a spoluzackou, vydaly na sraz spoluzaku.
ja jsem se jeste stavela v hotelu tam jsem se nasnidala tresnema a pul hodiny jsem relaxovala a pak dokoncila cestu na ten sraz. srazily jsme se tridy dve. nebot jsem chodila s jednou tridou pred urazem a s druhou az za rok po uraze patere, kdy jsem se poprve dostala domu. ale jen na pul roku, ale to uz je jiny pribeh. sraz se konal v sale jedne hospody jmenem pohoda. uz nez jsem odbocila k hospode jsem narazila na mensi hloucek spoluzaku, jasne jsem vetsinu nepoznavala, ale casem nektere lehce rozpoznavala. pozdeji, uz v sale hospody pohody, jsem obesla dva dlouhe stoly, s kazdym se pozdravila a kratce promluvila. pak uz jsem jen sedela a mluvila s temi, kdo byli v moji blizkosti, a byla jsem tak nejak v soku, a spis jsem to vse posluchala a divala se, byl to takovy zajimavy film, a obcas jsem se i trochu rozpovidala. asi v polovine mi spoluzaci darovali krasnou obrovskou kytici, coz me dojalo ze jsem mela na krajicku.. bylo to mile prekvapeni, i kdyz mi jaksi bylo lito ze kytici nedostal kazdy, a pak me zas bylo lito tech kvetin, ale nakonec jsem si rekla ze se precejenom radeji, kdyz uz je mam, budu z nich jen radovat, a tak jsem i ucinila. bylo to vse moc fajn, a byl to opravdu zajimavy, hezky a nezapomenutelny cas a rozchazeli jsme se my z poslednich asi v pul druhy rano, par spoluzaku me doprovodilo az ke dverim hotelu a tam jsme si dali veselou dobrou noc, a ja dala kvetiny do dzbanu na velkem konferencnim stolku v rohu pokoje, krasne se tam vesly a pokojik zkrasnel tim zivotem a zivymi barvami a krasou kvetin..ty krasne ladily s barvami cerstveho letniho ovoce.
dojedla jsem vodniho melouna a nejmin jeste hodinu jsem lezela na posteli relaxovala a promitala si cely krasny den a moje oci se nejvice upiraly na kvetiny, pak uz na me prislo spani, a probudila jsem se kolem devate a za tri hodiny jsem sla do hospudky vratit klice a tam mi nabidli ze me vezmou domaci starsi do chebu, maji ho po ceste na jakousi pout kdesi. byla nadherna slunickova letni nedele, jeste jsem si pri snidani stihla popovidat s mladou pani domaci a vyslo najevo ze se prateli s nekym z moji rodiny, ale o tom nechci ted psat, jen jsme si nakonec dosti zajimave popovidaly.
v chebu jsme byli s kytici a tresnema za chvilicku a od tud mi za okamzik jel vlak do marjanek, byl to ale zase autobus, a z marjanek jsem si vzala taxika do nedaleke vesnicky k mamce, tatkovi a spol. tam byla taky pohodicka a uz ve ctrvtek me zase nasi odvezli na vlakoautobus, ten jel skoro az do plzne, presedli jsme na opavdovy vlak a ja jela pres plzen az do usti nad labem a tam jsem preskocila na vlak do decina..
tam na me cekala me teta se svym milackem a o vikendu kurs tuzka pravou mozkovou hemisferou, ale o tom az priste.
spoluzaci jedna ze dvou tabuli. skalna ceven 2009
zprava doleva: maruska, miluska, kvetuska (ja), vladka
spoluzaci mi darovali krasnou kytici
zivot je krasnej
ps: tresne v obchode nemeli, bylo jich hojne na stromech, sezona prave zacinala. udalo se toho vic, ale nechtela jsem aby to bylo moc dlouhy.
pátek 9. října 2009
to, s cim si spojujete
34
prijemne a neprijemne pocity, urcuje vas osud. kazdy z nas se naucil a osvojil si unikatni styl chovani, ktery mu dovoluje vyhybat se vecem neprijemnym a vyhledavat veci prijemne. nekteri lide pouzivaji takove metody jako koureni, piti, prejidani nebo verbalni urazky ostatnich. jini lide sportuji, konverzuji, uci se, pomahaji druhym, nebo se nejak jinak snazi vylepsovat svet kolem sebe.
jake metody pouzivate vy, abyste se vyhnuli bolesti a navodili si prijemne pocity? jaky byl jejich dosavadni vliv na vas zivot? udelejte si seznam techto metod. chcete-li se citit lepe, zapinate televizor? zapalite si? jdete se prospat? jakymi pozitivnejsimi zpusoby byste mohli uniknout bolesti a udelat si radost?
anthony robbins
dobre rano, rekla kocka..
prijemne a neprijemne pocity, urcuje vas osud. kazdy z nas se naucil a osvojil si unikatni styl chovani, ktery mu dovoluje vyhybat se vecem neprijemnym a vyhledavat veci prijemne. nekteri lide pouzivaji takove metody jako koureni, piti, prejidani nebo verbalni urazky ostatnich. jini lide sportuji, konverzuji, uci se, pomahaji druhym, nebo se nejak jinak snazi vylepsovat svet kolem sebe.
jake metody pouzivate vy, abyste se vyhnuli bolesti a navodili si prijemne pocity? jaky byl jejich dosavadni vliv na vas zivot? udelejte si seznam techto metod. chcete-li se citit lepe, zapinate televizor? zapalite si? jdete se prospat? jakymi pozitivnejsimi zpusoby byste mohli uniknout bolesti a udelat si radost?
anthony robbins
dobre rano, rekla kocka..
čtvrtek 1. října 2009
ceske, chytre hlavicky..
byla jsem mile prekvapena timto zajimavym clankem, a rada se o nej podelim. preji prijemne poctenicko. :)
Univ. Prof. Dr. J. MATIEGKA:
TĚLESNÉ VLASTNOSTI ČESKÉHO LIDU
zkráceno, rok vydání neuveden – pravděp. 1918
NAPSAL
UNIV. PROF. DR. J. MATIEGKA
V PRAZE
NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK
SPÁLENÁ ULICE
Roku 1794 vylíčil prof. Jos. Ant. ryt. RIEGGER, rodem Němec ale jinak dobrý znalec poměrů českých, ve svém náčrtku "statistického zeměpisu Čech" povahu českého lidu takto: "Po stránce tělesné jsou Čechové střední výšky, nikoliv tlustí, ale svalnatí, houževnatí, pevní a silní. Jich ústrojnost jest výtečná, též mají mnoho smyslové bystrosti. Duševní povaha Čechů jest povšechně dobrá. Jich srdce jest jemnocitné a dobrotivé. Nějaké je ovládající vášně povšechně u nich není. Jejich duševní dary jsou zajisté výborné. Jich nadání k nejrozmanitějším vědám a umění jest výtečné. Přirozený vtip mají v značné míře. Takřka vrozená náklonnost k hudbě jest jim se všemi ostatními slovanskými národy společná. Po stránce mravní jsou Češi povšechně nábožní, často až pověreční, jsou oddáni náboženství svých otců, staré monarchistické vládní soustavě a svým starým mravům a zvykům; jsou pracovití, vytrvalí, vzdorující všem obtížím, i válečným, ale přece mírumilovní, vždy veselé mysli, shovívaví, dobročinní, poctiví a věrní; v zevním chování jsou přímí, suší a ukazují obyčejně též menší uhlazenost. Taká jest základní povaha Čechů, kde zůstala čista a nedotčena..."
III. Pevnost kostry
Návštěvníci českých kostnic mají příležitost povšimnouti si rozměrů a pevnosti kostí ukládaných tam po staletí. České lebky vyznačují se zajisté svou pevnou stavbou. "Tvrdé palice české" jsou odedávna známy a pověstné. Častěji se ovšem používá tohoto obratu v přeneseném smyslu a naráží se tím na duševní pevnost a neústupnost českého lidu; než v kostnicích byly nezřídka nalezeny lebky, které mají přímo neuvěřitelně těžká a přece vyhojená poranění, jako úplné rozpoltění lebky od strany ke straně, mnohonásobné hluboké rány, odseknutí velkých částí kostí atd., což podává výmluvné svědectví o tom, že možno uvedenou průpověď vykládati i doslovně. Ostatně byla poměrná tloušťka stěn lebek českých zjištěna také německým anatomem WELCKEREM přesnějším měřením.
Zvláštní doklady pro pevnost českých lebek podávaly některé lidové hry a sázky. Tak zachovaly se – jak sdělil K. KÖPL v "Českém lidu" – v místodržitelském archivu dvě položky z účtů z r. 1551, podle nichž jakýsi venkovan hlavou rozbil pro podívanou kuchyňské dveře na trosky, a po druhé dva venkovani hlavami se potýkali a též několi věder sobě o hlavy rozbili, za kteroužto podívanou obdrželi od pána po dvou tolarech.
VII. Váha mozku
Badatelé, kteří se touto otázkou zabývali, došli výsledku, že mají Čechové velký objem lebky, a tudíž poměrně těžký mozek. V tabulce, kterou WECKLER o objemu lebky různých plemen a národů sestavil, stojí Čechové na prvním místě a francouzští anthropologové HOVELAQUE a HERVÉ poznamenávají při popisu Čechů: "Jich lebka jest objemná; Čechové se pokládají za nejpodnikavější a nejhouževnatější ze všech Slovanů." Gen. štábní lékař Dr. WEISBACH stanovil na větším počtu mrtvol rakouských a uherských vojínů váhu mozku, a to jednak mozku celého, jednak váhu jednotlivých částí, zvláště váhu velkého mozku, jemuž se připisuje největší význam pro duševní činnost člověka. Přitom nalezl tuto stupnici průměrné váhy mozkové:
Češi 1368,3 g, Rumuni 1326,6 g, Maďaři 1322,8 g, Rusíni 1320,6 g, Poláci 1320,6 g, Němci 1314,5 g, Slováci 1310,7 g, Jihoslované 1305,1 g, Italové 1301,4 g. – Vidíme, že Čechové stojí na místě prvním co do váhy celého mozku; i když k nim připočteme Slováky, sníží se sice číslice na 1350,7 g, ale jich přední místo se nezmění. Aniž chceme přeceňovati význam váhy mozkové pro inteligenci, přece dlužno uznati, že ústroj, který slouží duševní činnosti, jest u Čechů přiměřeně vyvinut, jak se shoduje s vysokými schopnostmi a duševními vlastnostmi českého lidu.
VIII. Vojenská zdatnost.
Vojenská zdatnost zakládá se na řadě tělesných předností, závisí alespoň na nemalém vzrůstu, přiměřené stavbě a síle tělesné, hlavně pak na bezvadnosti a zdraví těla, avšak vedle toho na určitých vlastnostech duševních, sebevědomí, srdnatosti, neohroženosti a stálé pohotovosti, má-li vojsko býti způsobilé k tomu, by provedlo úmysl vojevůdcův. Z lidu takých vlastností vycházejí pak také schopní vojevůdcové.
Tělesně zdatní vojínové konají pak svou vojenskou povinnost – jak vysvětlitelno – s řidčími poruchami. Ze zdravotněstatistických zpráv c. k. ministerstva války za léta 1901 – 1910 plyne na př., že z 1000 českých vojínů (z Čech, Moravy a ze Slovenska) bylo jich průměrně ročně 685 nuceno podrobiti se lékařské prohlídce, kdežto z celkového stavu se tak stalo 731 mužům. Jen 328 (z celkového stavu 349) z 1000 musilo býti odevzdáno do nemocnice a denní stav nemocných byl mezi Čechy jen 33 z 1000 (jinak 35,5). Všimneme-li si pak druhů chorob, vidíme z úředních zpráv, že se nemoci, jež ohrožují vojenskou zdatnost, vyskytují mezi Čechy poměrně menším počtem. Zvláště onemocnělo v uvedeném desetiletí tuberkulosou plic z Čechů jen 1,25‰ (proti 1,30‰), tuberkulosou žláz atd. jen 1,46‰ (proti 2,47‰), nemocemi venerickými jen 43,88‰ (proti 57,47‰ celkového stavu). To vše svědčí o zdatnosti českého mužstva.
Že Čechové skutečně byli vždy udatnými vojíny a že vždy, kdykoliv bylo nutno, svou krev obětovali, o tom podávají staré kroniky a dějiny naší vlasti četné doklady. Abych však uvedl alespoň jeden statistický doklad o zdatnosti českých vojínů, připomínám, že se převážně české pluky č. 8, 21, 54 a 74 udatně zúčastnily r. 1878 zabrání Bosny a Hercegoviny a že přitom podle úředních zpráv před nepřítelem (tudíž vyjma onemocnění) utrpěly 45,4‰ ztrát (proti 31,9‰ ztrát celkových) a to smrtí 10,6‰ (proti 5,8‰) a poraněním 36,8‰ (proti 31,5‰ celkové ztráty u c. k. pěších pluků). Podle toho konaly české pluky nehledě na své ztráty úkoly jim svěřené vzorně a obětavě.
IX. Tělesná krása
Již r. 1595 poznamenává vlašský jezuita GIOVANNI BOTERO, zvaný BENSIUS, při popisu české říše, že Čechové jsou postav vysokých, jak muži tak ženy, a pěkného vlídného vzhledu u srovnání s jinými národy. A že lid český jest lidem hezkým, nejen v tom smyslu, že se mezi ním vyskytují četní jednotlivci, zvláště ženského pohlaví, jež možno nazvati hezkými nebo krásnými, ale že lid všeobecně průměrně jest hezkých tváří a statných postav, jest známo, cizinci, kteří k nám zavítali, často potvrzeno a každému zřejmo, kdo zná také cizinu. Jedeme-li ze severu na jih a všímáme-li si přitom obecného lidu, nikoliv cizinců v městech dlících nebo usazených, umíme překročujíce hranice českého území oceniti švarné postavy hezkých našich dívek kulatých neb oválných tváří s růžovými lícemi a s živým okem, když jsme jinde seznali ony hubené figury podlouhlých tváří s mizejícím obočím nad mdlým okem anebo ty hranaté postavy s dlouhým obličejem na tlustém nebo vydutém krku.
Je zajisté význačné, že STRATZ do svého známého díla o kráse ženského těla pojal několik podobizen Češek, ale nikdy k tomu účelu, aby na nich znázornil nějakou vrozenou vadu.
X. Schopnost generační
Každý národ trpí určitými ztrátami, některými občas, jinými neustále. Ztráty válkou způsobené, třebas jsou těžké, vyskytují se jen občas a nahrazují se – jak známo – dosti rychle. Zuřící epidemie mohou však působiti ztráty stálé a citelné, které se projevují nejen zmenšením počtu obyvatel, nýbrž též podvrácením jeho zdraví a zeslabením jeho pracovní síly. Český národ jest bohudíky pro svou vyspělost a své porozumění zdravotnickým zásadám, jakož i pro výhodné vlastnosti svého domova od zhoubných epidemií – nejsou-li zaneseny zvenčí – ochráněn. Ale jsou ještě jiné ztráty, kterými národy na své krvi trpí, to jsou ztráty z vystěhovalectví, ať již směřuje za oceán, anebo pouze do bližších krajin, a ať již jest zaviněno dočasnými nepříznivými hospodářskými poměry anebo hospodářskou nebo politickou správou rozhodujících činitelů lidu neuspokojující. Český venkovský lid dává se pak namnoze zlákati vyhlídkami na lepší život do velkých měst, především do Vídně a do jistých německých průmyslových okresů, kde se ovšem zakrátko přizpůsobí tamním poměrům.
Tyto ztráty na stavu národním musí býti nahrazeny, nemá-li se národ pozvolna zmenšovati a hynouti. Záleží pak na jeho omlazovací čili regenerační síle, jak dokonale tento úkol koná. Prostě řečeno, jest potřebí dostatečného dorostu, který zajišťuje životní sílu národa v budoucnosti. Zákonitě uznaná, s hlediska mravnostního, jakož i se stanoviska zdravotního a národohospodářského nejprospěšnější cesta k zajištění dostatečného dorostu je sňatek. Ovšem vcházeti ve sňatek nestačí, je také třeba, aby byl sňatek uzavřen v určitém stáří a aby byl uskutečněn účel sňatků, totiž dosažení potomstva. To jsou předpoklady pro žádoucí regeneraci národa.
...jinak však ukazují uvedené číslice, že regenerační síla lidu v ryze českých okresích jest mocnější než v okresích německých a že byl předčasný jásot, který byl před několika lety vyvolán v německých kruzích tvrzení německého profesora RAUCHBERGA, že totiž nadále lze čekati rychlejší klesání početní síly českého národa.
Závěr.
Z předcházejících statí plyne, že se český lid může honositi výbornými tělesnými vlastnostmi a že se vyznačuje některými znaky, jako středním, spíše vysokým vzrůstem tělesným, značnějším zastoupením hnědého typu, a to větším počtem hnědovlasých, ale zároveň větším množstvím modrookých jedinců, poměrně krátkou lebkou, objemným mozkem, dobrým vývojem kostry a svalstva atd. Svými tělesnými znaky se liší český lid poněkud od ostatních národů evropských, i od svých nejbližších sousedů i od nejbližších příbuzných, a je tak v mosaikovém obrazu evropských národů zvláště vyznačeným kamenem nebo spíše skupinou kamenů; viděli jsme totiž, že český lid nejeví jednotného složení, nýbrž místní odchylky, a to některými směry dosti dalekosáhlé.
Vše, co lidské tělo zdobí, jeho zdatnost a krása závisí ovšem – nehledě k náležitému, po předcích zděděnému založení – nejprve na zdraví. Není zde místa šířiti se o zdravotních poměrech českého lidu, stačí poznati, že si venkovský lid, který je přece jádrem českého národa, dosud zachoval svou přirozenou, zdravou podstatu a že zvláště není lidovými chorobami, především alkoholismem, tuberkulosou a příjicí zachvácen tou měrou, jak se to pozoruje jinde. Naproti tomu jest známo, jak značně lze tělesnou zdatnost a výkonnost zvýšiti účelnou výchovou a výcvikem. Buďme si proto vědomi své síly, važme si svých tělesných předností, chraňme svého zdraví a zdokonalujme svou přirozenou zdatnost – a český národ bude pro veškerou budoucnost nejlépe opatřen!
Univ. Prof. Dr. J. MATIEGKA:
TĚLESNÉ VLASTNOSTI ČESKÉHO LIDU
zkráceno, rok vydání neuveden – pravděp. 1918
NAPSAL
UNIV. PROF. DR. J. MATIEGKA
V PRAZE
NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK
SPÁLENÁ ULICE
Roku 1794 vylíčil prof. Jos. Ant. ryt. RIEGGER, rodem Němec ale jinak dobrý znalec poměrů českých, ve svém náčrtku "statistického zeměpisu Čech" povahu českého lidu takto: "Po stránce tělesné jsou Čechové střední výšky, nikoliv tlustí, ale svalnatí, houževnatí, pevní a silní. Jich ústrojnost jest výtečná, též mají mnoho smyslové bystrosti. Duševní povaha Čechů jest povšechně dobrá. Jich srdce jest jemnocitné a dobrotivé. Nějaké je ovládající vášně povšechně u nich není. Jejich duševní dary jsou zajisté výborné. Jich nadání k nejrozmanitějším vědám a umění jest výtečné. Přirozený vtip mají v značné míře. Takřka vrozená náklonnost k hudbě jest jim se všemi ostatními slovanskými národy společná. Po stránce mravní jsou Češi povšechně nábožní, často až pověreční, jsou oddáni náboženství svých otců, staré monarchistické vládní soustavě a svým starým mravům a zvykům; jsou pracovití, vytrvalí, vzdorující všem obtížím, i válečným, ale přece mírumilovní, vždy veselé mysli, shovívaví, dobročinní, poctiví a věrní; v zevním chování jsou přímí, suší a ukazují obyčejně též menší uhlazenost. Taká jest základní povaha Čechů, kde zůstala čista a nedotčena..."
III. Pevnost kostry
Návštěvníci českých kostnic mají příležitost povšimnouti si rozměrů a pevnosti kostí ukládaných tam po staletí. České lebky vyznačují se zajisté svou pevnou stavbou. "Tvrdé palice české" jsou odedávna známy a pověstné. Častěji se ovšem používá tohoto obratu v přeneseném smyslu a naráží se tím na duševní pevnost a neústupnost českého lidu; než v kostnicích byly nezřídka nalezeny lebky, které mají přímo neuvěřitelně těžká a přece vyhojená poranění, jako úplné rozpoltění lebky od strany ke straně, mnohonásobné hluboké rány, odseknutí velkých částí kostí atd., což podává výmluvné svědectví o tom, že možno uvedenou průpověď vykládati i doslovně. Ostatně byla poměrná tloušťka stěn lebek českých zjištěna také německým anatomem WELCKEREM přesnějším měřením.
Zvláštní doklady pro pevnost českých lebek podávaly některé lidové hry a sázky. Tak zachovaly se – jak sdělil K. KÖPL v "Českém lidu" – v místodržitelském archivu dvě položky z účtů z r. 1551, podle nichž jakýsi venkovan hlavou rozbil pro podívanou kuchyňské dveře na trosky, a po druhé dva venkovani hlavami se potýkali a též několi věder sobě o hlavy rozbili, za kteroužto podívanou obdrželi od pána po dvou tolarech.
VII. Váha mozku
Badatelé, kteří se touto otázkou zabývali, došli výsledku, že mají Čechové velký objem lebky, a tudíž poměrně těžký mozek. V tabulce, kterou WECKLER o objemu lebky různých plemen a národů sestavil, stojí Čechové na prvním místě a francouzští anthropologové HOVELAQUE a HERVÉ poznamenávají při popisu Čechů: "Jich lebka jest objemná; Čechové se pokládají za nejpodnikavější a nejhouževnatější ze všech Slovanů." Gen. štábní lékař Dr. WEISBACH stanovil na větším počtu mrtvol rakouských a uherských vojínů váhu mozku, a to jednak mozku celého, jednak váhu jednotlivých částí, zvláště váhu velkého mozku, jemuž se připisuje největší význam pro duševní činnost člověka. Přitom nalezl tuto stupnici průměrné váhy mozkové:
Češi 1368,3 g, Rumuni 1326,6 g, Maďaři 1322,8 g, Rusíni 1320,6 g, Poláci 1320,6 g, Němci 1314,5 g, Slováci 1310,7 g, Jihoslované 1305,1 g, Italové 1301,4 g. – Vidíme, že Čechové stojí na místě prvním co do váhy celého mozku; i když k nim připočteme Slováky, sníží se sice číslice na 1350,7 g, ale jich přední místo se nezmění. Aniž chceme přeceňovati význam váhy mozkové pro inteligenci, přece dlužno uznati, že ústroj, který slouží duševní činnosti, jest u Čechů přiměřeně vyvinut, jak se shoduje s vysokými schopnostmi a duševními vlastnostmi českého lidu.
VIII. Vojenská zdatnost.
Vojenská zdatnost zakládá se na řadě tělesných předností, závisí alespoň na nemalém vzrůstu, přiměřené stavbě a síle tělesné, hlavně pak na bezvadnosti a zdraví těla, avšak vedle toho na určitých vlastnostech duševních, sebevědomí, srdnatosti, neohroženosti a stálé pohotovosti, má-li vojsko býti způsobilé k tomu, by provedlo úmysl vojevůdcův. Z lidu takých vlastností vycházejí pak také schopní vojevůdcové.
Tělesně zdatní vojínové konají pak svou vojenskou povinnost – jak vysvětlitelno – s řidčími poruchami. Ze zdravotněstatistických zpráv c. k. ministerstva války za léta 1901 – 1910 plyne na př., že z 1000 českých vojínů (z Čech, Moravy a ze Slovenska) bylo jich průměrně ročně 685 nuceno podrobiti se lékařské prohlídce, kdežto z celkového stavu se tak stalo 731 mužům. Jen 328 (z celkového stavu 349) z 1000 musilo býti odevzdáno do nemocnice a denní stav nemocných byl mezi Čechy jen 33 z 1000 (jinak 35,5). Všimneme-li si pak druhů chorob, vidíme z úředních zpráv, že se nemoci, jež ohrožují vojenskou zdatnost, vyskytují mezi Čechy poměrně menším počtem. Zvláště onemocnělo v uvedeném desetiletí tuberkulosou plic z Čechů jen 1,25‰ (proti 1,30‰), tuberkulosou žláz atd. jen 1,46‰ (proti 2,47‰), nemocemi venerickými jen 43,88‰ (proti 57,47‰ celkového stavu). To vše svědčí o zdatnosti českého mužstva.
Že Čechové skutečně byli vždy udatnými vojíny a že vždy, kdykoliv bylo nutno, svou krev obětovali, o tom podávají staré kroniky a dějiny naší vlasti četné doklady. Abych však uvedl alespoň jeden statistický doklad o zdatnosti českých vojínů, připomínám, že se převážně české pluky č. 8, 21, 54 a 74 udatně zúčastnily r. 1878 zabrání Bosny a Hercegoviny a že přitom podle úředních zpráv před nepřítelem (tudíž vyjma onemocnění) utrpěly 45,4‰ ztrát (proti 31,9‰ ztrát celkových) a to smrtí 10,6‰ (proti 5,8‰) a poraněním 36,8‰ (proti 31,5‰ celkové ztráty u c. k. pěších pluků). Podle toho konaly české pluky nehledě na své ztráty úkoly jim svěřené vzorně a obětavě.
IX. Tělesná krása
Již r. 1595 poznamenává vlašský jezuita GIOVANNI BOTERO, zvaný BENSIUS, při popisu české říše, že Čechové jsou postav vysokých, jak muži tak ženy, a pěkného vlídného vzhledu u srovnání s jinými národy. A že lid český jest lidem hezkým, nejen v tom smyslu, že se mezi ním vyskytují četní jednotlivci, zvláště ženského pohlaví, jež možno nazvati hezkými nebo krásnými, ale že lid všeobecně průměrně jest hezkých tváří a statných postav, jest známo, cizinci, kteří k nám zavítali, často potvrzeno a každému zřejmo, kdo zná také cizinu. Jedeme-li ze severu na jih a všímáme-li si přitom obecného lidu, nikoliv cizinců v městech dlících nebo usazených, umíme překročujíce hranice českého území oceniti švarné postavy hezkých našich dívek kulatých neb oválných tváří s růžovými lícemi a s živým okem, když jsme jinde seznali ony hubené figury podlouhlých tváří s mizejícím obočím nad mdlým okem anebo ty hranaté postavy s dlouhým obličejem na tlustém nebo vydutém krku.
Je zajisté význačné, že STRATZ do svého známého díla o kráse ženského těla pojal několik podobizen Češek, ale nikdy k tomu účelu, aby na nich znázornil nějakou vrozenou vadu.
X. Schopnost generační
Každý národ trpí určitými ztrátami, některými občas, jinými neustále. Ztráty válkou způsobené, třebas jsou těžké, vyskytují se jen občas a nahrazují se – jak známo – dosti rychle. Zuřící epidemie mohou však působiti ztráty stálé a citelné, které se projevují nejen zmenšením počtu obyvatel, nýbrž též podvrácením jeho zdraví a zeslabením jeho pracovní síly. Český národ jest bohudíky pro svou vyspělost a své porozumění zdravotnickým zásadám, jakož i pro výhodné vlastnosti svého domova od zhoubných epidemií – nejsou-li zaneseny zvenčí – ochráněn. Ale jsou ještě jiné ztráty, kterými národy na své krvi trpí, to jsou ztráty z vystěhovalectví, ať již směřuje za oceán, anebo pouze do bližších krajin, a ať již jest zaviněno dočasnými nepříznivými hospodářskými poměry anebo hospodářskou nebo politickou správou rozhodujících činitelů lidu neuspokojující. Český venkovský lid dává se pak namnoze zlákati vyhlídkami na lepší život do velkých měst, především do Vídně a do jistých německých průmyslových okresů, kde se ovšem zakrátko přizpůsobí tamním poměrům.
Tyto ztráty na stavu národním musí býti nahrazeny, nemá-li se národ pozvolna zmenšovati a hynouti. Záleží pak na jeho omlazovací čili regenerační síle, jak dokonale tento úkol koná. Prostě řečeno, jest potřebí dostatečného dorostu, který zajišťuje životní sílu národa v budoucnosti. Zákonitě uznaná, s hlediska mravnostního, jakož i se stanoviska zdravotního a národohospodářského nejprospěšnější cesta k zajištění dostatečného dorostu je sňatek. Ovšem vcházeti ve sňatek nestačí, je také třeba, aby byl sňatek uzavřen v určitém stáří a aby byl uskutečněn účel sňatků, totiž dosažení potomstva. To jsou předpoklady pro žádoucí regeneraci národa.
...jinak však ukazují uvedené číslice, že regenerační síla lidu v ryze českých okresích jest mocnější než v okresích německých a že byl předčasný jásot, který byl před několika lety vyvolán v německých kruzích tvrzení německého profesora RAUCHBERGA, že totiž nadále lze čekati rychlejší klesání početní síly českého národa.
Závěr.
Z předcházejících statí plyne, že se český lid může honositi výbornými tělesnými vlastnostmi a že se vyznačuje některými znaky, jako středním, spíše vysokým vzrůstem tělesným, značnějším zastoupením hnědého typu, a to větším počtem hnědovlasých, ale zároveň větším množstvím modrookých jedinců, poměrně krátkou lebkou, objemným mozkem, dobrým vývojem kostry a svalstva atd. Svými tělesnými znaky se liší český lid poněkud od ostatních národů evropských, i od svých nejbližších sousedů i od nejbližších příbuzných, a je tak v mosaikovém obrazu evropských národů zvláště vyznačeným kamenem nebo spíše skupinou kamenů; viděli jsme totiž, že český lid nejeví jednotného složení, nýbrž místní odchylky, a to některými směry dosti dalekosáhlé.
Vše, co lidské tělo zdobí, jeho zdatnost a krása závisí ovšem – nehledě k náležitému, po předcích zděděnému založení – nejprve na zdraví. Není zde místa šířiti se o zdravotních poměrech českého lidu, stačí poznati, že si venkovský lid, který je přece jádrem českého národa, dosud zachoval svou přirozenou, zdravou podstatu a že zvláště není lidovými chorobami, především alkoholismem, tuberkulosou a příjicí zachvácen tou měrou, jak se to pozoruje jinde. Naproti tomu jest známo, jak značně lze tělesnou zdatnost a výkonnost zvýšiti účelnou výchovou a výcvikem. Buďme si proto vědomi své síly, važme si svých tělesných předností, chraňme svého zdraví a zdokonalujme svou přirozenou zdatnost – a český národ bude pro veškerou budoucnost nejlépe opatřen!
pondělí 28. září 2009
jsme
33
pouha zvirata, ktera jako pavlovi psi reaguji na trest a odmenu? samozrejme ze ne. jednim se zazraku lidske existence je, ze muzeme rozhodnout, co je nam prijemne a zpusobi nam libost, a co neprijemne a zpusobi nam bolest. napriklad clovek, ktery drzi protestni hladovku, muze sice prozivat fyzickou bolest, nicmene dokaze tuto zkusenost promenit v moralni uspokojeni tim, ze se zameri na pozitivni dopad sve shany upozornit svet na vazny problem.
kazdemu z nas je dana moznost volby. tajemstvi uspechu spociva ve schopnosti vyuzit prijeme i neprijemne veci tak, aby nam prinasely prospech.
zpusobue vam ve vasem zivote neco pravidelne a pritom zbytecne bolest? neocitate se napriklad v situacich, kdy spise pasivne reagujete, misto abyste se s rozmyslem rozhodovali? jakym zpusobem muzete zmenit uhel pohledu a ucinit ze zdanlive neprijemneho zazitku prijemnou a inspirujici prilezitost k uceni, rustu ci praci pro ostatni?
anthony robbins
ruzovy ibisek
pouha zvirata, ktera jako pavlovi psi reaguji na trest a odmenu? samozrejme ze ne. jednim se zazraku lidske existence je, ze muzeme rozhodnout, co je nam prijemne a zpusobi nam libost, a co neprijemne a zpusobi nam bolest. napriklad clovek, ktery drzi protestni hladovku, muze sice prozivat fyzickou bolest, nicmene dokaze tuto zkusenost promenit v moralni uspokojeni tim, ze se zameri na pozitivni dopad sve shany upozornit svet na vazny problem.
kazdemu z nas je dana moznost volby. tajemstvi uspechu spociva ve schopnosti vyuzit prijeme i neprijemne veci tak, aby nam prinasely prospech.
zpusobue vam ve vasem zivote neco pravidelne a pritom zbytecne bolest? neocitate se napriklad v situacich, kdy spise pasivne reagujete, misto abyste se s rozmyslem rozhodovali? jakym zpusobem muzete zmenit uhel pohledu a ucinit ze zdanlive neprijemneho zazitku prijemnou a inspirujici prilezitost k uceni, rustu ci praci pro ostatni?
anthony robbins
ruzovy ibisek
čtvrtek 24. září 2009
po navratu
z teplouckeho turecka jsme se s mamkou vratily do studenych, na slunicko skoupych dni a ani kazdodenni privalove deste nechybely. nebylo to nejkrasnejsi privitani, mame obe radi slunicko a teploucko.
me to zas tak moc nevadilo, hralo me vedomi, ze se za mesic a pul ohreju v australii, kdezto mamku melo hrat leto, na ktere se cely podzim a zimu a jaro tesila, a ted ji to leto nedava co od nej cekala, a tak si narikala: "leto zadny a to uz je polovina za nami, ani se nenadeju a bude zase ta dlouha zima." a tak podobne si stezovala, nemohla ze vzpamatovat z toho ze je ji zase zima, a casto ji opoustela usmevava spokojenost.
dalo nam to s romanou dost prace, aby jsme mamku premlivily, aby jela s nami na par dni do ase k romane na navstevu, moc jsme to obe chtely a nakonec se to podarilo, mamka svolila a tak za dva dny po navratu z turecke dovolene si pro nas romana prijela i se synkem davidem a odvezli si nas domu.
a byla pohoda, klid a mir, a resily jsme jistou novou dulezitou a vaznou situaci s pomoci vykladacich karet. vykladala hlavne mamka, romana trochu a ja vlastne s mamkou, my cteme jiny druh a jinak nez romana. ja jsem se naucila cist od mamky, romana se uci z knih. oni se totiz s mamkou skoro vubec nevidi, obcas si telefonujou, proste nemaji cas. bylo to vse hodne intenzivni, a dva dny to trvalo nez se to nejdulezitejsi v dobre obratilo.
samozrejme byl i cas na hrani si s triletym davidkem, a na prochazky a navstevy.. mamka za dva dny odjela a ja zustala. chybelo jen par dni do vikendu na ktery jsem mela naplanovany straz vitarianu, a ty rychle utekly a me najednou bylo jasny, ze ted prece nenacham romanu o samote, citila jsem ze me potrebuje, a nakonec me sama pozadala abych zustala dyl, nemohla jsem jinak nez se rozloucit s vita vikendem na ktery jsem se moc tesila.
romana ale pro me hodne znamena, je to moje velka laska, videly jsme se jen parkrat kdyz byla mimino, a pak az po patnacti letech a hned jsme se zamilovaly. trvalo to jeste dost let nez jsme se zacaly trochu vic vidat. kdyz jsme spolu je to vzdy jako krasny sen. nase duse si moc rozumi. a tak jsem si nakonec pobyt u romany pekne prodlouzila a odjela jsem az ve stredu zpet za mamkou, tatkou atd. a v patek jsem uz zase cestovala do skalny na sraz spoluzkaku.. tesila jsem se jako mala holka..
o tom priste
zivot je krasny
davidek a vodni melounek
david s romanou si hraji na ranni rozcvicku :)
romana s davidem, moje lasky
me to zas tak moc nevadilo, hralo me vedomi, ze se za mesic a pul ohreju v australii, kdezto mamku melo hrat leto, na ktere se cely podzim a zimu a jaro tesila, a ted ji to leto nedava co od nej cekala, a tak si narikala: "leto zadny a to uz je polovina za nami, ani se nenadeju a bude zase ta dlouha zima." a tak podobne si stezovala, nemohla ze vzpamatovat z toho ze je ji zase zima, a casto ji opoustela usmevava spokojenost.
dalo nam to s romanou dost prace, aby jsme mamku premlivily, aby jela s nami na par dni do ase k romane na navstevu, moc jsme to obe chtely a nakonec se to podarilo, mamka svolila a tak za dva dny po navratu z turecke dovolene si pro nas romana prijela i se synkem davidem a odvezli si nas domu.
a byla pohoda, klid a mir, a resily jsme jistou novou dulezitou a vaznou situaci s pomoci vykladacich karet. vykladala hlavne mamka, romana trochu a ja vlastne s mamkou, my cteme jiny druh a jinak nez romana. ja jsem se naucila cist od mamky, romana se uci z knih. oni se totiz s mamkou skoro vubec nevidi, obcas si telefonujou, proste nemaji cas. bylo to vse hodne intenzivni, a dva dny to trvalo nez se to nejdulezitejsi v dobre obratilo.
samozrejme byl i cas na hrani si s triletym davidkem, a na prochazky a navstevy.. mamka za dva dny odjela a ja zustala. chybelo jen par dni do vikendu na ktery jsem mela naplanovany straz vitarianu, a ty rychle utekly a me najednou bylo jasny, ze ted prece nenacham romanu o samote, citila jsem ze me potrebuje, a nakonec me sama pozadala abych zustala dyl, nemohla jsem jinak nez se rozloucit s vita vikendem na ktery jsem se moc tesila.
romana ale pro me hodne znamena, je to moje velka laska, videly jsme se jen parkrat kdyz byla mimino, a pak az po patnacti letech a hned jsme se zamilovaly. trvalo to jeste dost let nez jsme se zacaly trochu vic vidat. kdyz jsme spolu je to vzdy jako krasny sen. nase duse si moc rozumi. a tak jsem si nakonec pobyt u romany pekne prodlouzila a odjela jsem az ve stredu zpet za mamkou, tatkou atd. a v patek jsem uz zase cestovala do skalny na sraz spoluzkaku.. tesila jsem se jako mala holka..
o tom priste
zivot je krasny
davidek a vodni melounek
david s romanou si hraji na ranni rozcvicku :)
romana s davidem, moje lasky
středa 23. září 2009
abychom dosahli
32
svych cilu, musime poznat, co nam dosud branilo jednat. zamyslete se nad nejakou cinnosti, kterou jste az do posledni chvile odkladali: napriklad vyplnovani danoveho priznani. nenechavali jste nahodou sve priznani na posledni chvili, abyste se jednoduse vyhnuli neprijemne povinnosti? a nebylo pak jeho spesne vyplnovani jeste bolestivejsi?
co se vsak stane koncem brezna? nase otaleni se vytraci, protoze rychle menime naroz (myslenkove spojeni) na to, co nam prinasi bolest nebo poteseni. najednou je dalsi necinnost mnohem neprijemnejsi nez jednoduche splneni dane povinnosti.
jak muzete teto zkusenosti vyuzit, abyste zmenili svuj zivot? zkuste si priste misto otazky: "jak se muzu teto neprijemne praci vyhnout?" polozit otazku: jake nasledky me nakonec cekaji, jestlize nezacnu okamzite jednat ?"
neprijemne pocity nam mohou pomahat, jestlize se je naucime spravne pouzivat.
anthony robbins
sedmikrasci krasa jasa
svych cilu, musime poznat, co nam dosud branilo jednat. zamyslete se nad nejakou cinnosti, kterou jste az do posledni chvile odkladali: napriklad vyplnovani danoveho priznani. nenechavali jste nahodou sve priznani na posledni chvili, abyste se jednoduse vyhnuli neprijemne povinnosti? a nebylo pak jeho spesne vyplnovani jeste bolestivejsi?
co se vsak stane koncem brezna? nase otaleni se vytraci, protoze rychle menime naroz (myslenkove spojeni) na to, co nam prinasi bolest nebo poteseni. najednou je dalsi necinnost mnohem neprijemnejsi nez jednoduche splneni dane povinnosti.
jak muzete teto zkusenosti vyuzit, abyste zmenili svuj zivot? zkuste si priste misto otazky: "jak se muzu teto neprijemne praci vyhnout?" polozit otazku: jake nasledky me nakonec cekaji, jestlize nezacnu okamzite jednat ?"
neprijemne pocity nam mohou pomahat, jestlize se je naucime spravne pouzivat.
anthony robbins
sedmikrasci krasa jasa
pondělí 21. září 2009
ano, priznam se
bez muceni, mela jsem negativni zachvaty ze se ta strecha poradne nespravi a ze se tam to predni sklo nenapasuje, auticko uz mam pet let a vyhovuje mi a nerada bych se s nim loucila... ale zahanela jsem ty negativni myslenky jako protivne mouchy co jsem mohla, a darilo se mi, rikala jsem si: nebudu si delat velkou hlavu z neceho co se jeste ani nestalo... a zabiralo to, chmury se vzdy rychle rozplynuli tim, ze jsem zamerila mysl na neco uplne jinyho..
stalo se asi pred rokem, ze kdosi ukradl nase auto, jel se s nim projet a pak ho dost znicil, taky bylo rozbyty predni sklo a kdyz ho vymenili, az pak nam oznamil,i ze je na strese vetsi rezava dira a bude potrebovat opravit, ale na to se musi to sklo zase sundat, no nebyla to ta nejlepsi zprava, a kdyz nam trosku pri navalovych destich do auta prselo, jeden znamy to sikovne opravil nejakou zazracnou pastou a to fungovalo, do auticka neprselo ale zubem casu se rezata neosetrena dira vetsila a tak jsme se rozhodli, ze to nechame opravit, opravoval tedy zase jiny znamy a ze to udela tak, aby se nemuselo sundavat sklo, to alepri oprave naprasklo, no, nic, to je ok, hlavne ze je dira opravena a jezdit s trochu naprasklym sklem se taky tady da i smi.
prasklina na prednim okne pomalicku ale jiste rostla, a ted kdyz uz je manguv pobyt v australii jisty, je nam jasny ze se blizi dlouha cesta do tropickeho dalneho severu a rozhodli ze je cas na opravu. vse jsme domluvili se znamym nakonec tak, ze mango a on sundaji sklo, opravi uz konecne poradne tu strechu, a mango me pak vyzvedne za rohem u moji kamaradky, a pojedeme spolu asi patnact minut do garaze a tam auticku nasadi novy sklo, to se vse stalo presne podle planu..
v garazi nam rekli, ze se sklem prijedou tak za dve hodky, a pak chvilku prace, a pak to musi dve hodky stat v klidu a miru.. rozhodli jsme se s mangem jet domu taxikem a tam jsme si dali napul jeden vybornej durian a asi po dvou hodinkach, potom kazdy pul litru cerstve pomerancove stavy a za chvilku uz jsme jeli autem co nam tu nechal manguv kamarad i k pouzivani, nez odletel na dovolenou na dalny vychod, vrati se uz v utery..
no, a kdyz jsme prijeli do garaze, cekalo tam na nas auticko pekne opraveny, meli jsme velkou radost ze vse dobre dopadlo a taky ze uz mame celou tu legraci za sebou.
a tak jsme po navratu oslavovali dalsim duriankem
asi hodinu potom dalsi pullitrova cerstva stava pomerancova
ja a toyota camry cekame az se zorganizuje privoz a oprava predniho skla.
zivot je krasny
stalo se asi pred rokem, ze kdosi ukradl nase auto, jel se s nim projet a pak ho dost znicil, taky bylo rozbyty predni sklo a kdyz ho vymenili, az pak nam oznamil,i ze je na strese vetsi rezava dira a bude potrebovat opravit, ale na to se musi to sklo zase sundat, no nebyla to ta nejlepsi zprava, a kdyz nam trosku pri navalovych destich do auta prselo, jeden znamy to sikovne opravil nejakou zazracnou pastou a to fungovalo, do auticka neprselo ale zubem casu se rezata neosetrena dira vetsila a tak jsme se rozhodli, ze to nechame opravit, opravoval tedy zase jiny znamy a ze to udela tak, aby se nemuselo sundavat sklo, to alepri oprave naprasklo, no, nic, to je ok, hlavne ze je dira opravena a jezdit s trochu naprasklym sklem se taky tady da i smi.
prasklina na prednim okne pomalicku ale jiste rostla, a ted kdyz uz je manguv pobyt v australii jisty, je nam jasny ze se blizi dlouha cesta do tropickeho dalneho severu a rozhodli ze je cas na opravu. vse jsme domluvili se znamym nakonec tak, ze mango a on sundaji sklo, opravi uz konecne poradne tu strechu, a mango me pak vyzvedne za rohem u moji kamaradky, a pojedeme spolu asi patnact minut do garaze a tam auticku nasadi novy sklo, to se vse stalo presne podle planu..
v garazi nam rekli, ze se sklem prijedou tak za dve hodky, a pak chvilku prace, a pak to musi dve hodky stat v klidu a miru.. rozhodli jsme se s mangem jet domu taxikem a tam jsme si dali napul jeden vybornej durian a asi po dvou hodinkach, potom kazdy pul litru cerstve pomerancove stavy a za chvilku uz jsme jeli autem co nam tu nechal manguv kamarad i k pouzivani, nez odletel na dovolenou na dalny vychod, vrati se uz v utery..
no, a kdyz jsme prijeli do garaze, cekalo tam na nas auticko pekne opraveny, meli jsme velkou radost ze vse dobre dopadlo a taky ze uz mame celou tu legraci za sebou.
a tak jsme po navratu oslavovali dalsim duriankem
asi hodinu potom dalsi pullitrova cerstva stava pomerancova
ja a toyota camry cekame az se zorganizuje privoz a oprava predniho skla.
zivot je krasny
neděle 20. září 2009
zamyslete se
31
nad necim, co jste dnes zazili nebo podnikli, a co pred casem vypadalo jako vzdaleny cil. cestou k nemu jste mozna museli prekonat mnoho prekazek, presto je dnes soucasti vaseho zivota. az dbudete kracet k dalsim cilum a narazite na prekdazky, vzpomente si: to vse uz tady bylo a vy jste to zvladli!
lidsky duch je vskutku neporazitelny. vule zvitezit - vule dosahnout uspechu, vladnout nad vlastnim zivotem,. mit veci pod kontrolou - se stane vasi spojenkyni, jedine az si ujasnite, co chcete, a uverite, ze zadna obtiz, zadny problem a zadna prekazka vas nemohou zastavit. prekazky vam pouze pripomenou, abyste posilili sve odhodlani a dosahli vsech cilu, ktere vam stoji za namahu.
anthony robbins
jarni pozdrav ze zahradky
nad necim, co jste dnes zazili nebo podnikli, a co pred casem vypadalo jako vzdaleny cil. cestou k nemu jste mozna museli prekonat mnoho prekazek, presto je dnes soucasti vaseho zivota. az dbudete kracet k dalsim cilum a narazite na prekdazky, vzpomente si: to vse uz tady bylo a vy jste to zvladli!
lidsky duch je vskutku neporazitelny. vule zvitezit - vule dosahnout uspechu, vladnout nad vlastnim zivotem,. mit veci pod kontrolou - se stane vasi spojenkyni, jedine az si ujasnite, co chcete, a uverite, ze zadna obtiz, zadny problem a zadna prekazka vas nemohou zastavit. prekazky vam pouze pripomenou, abyste posilili sve odhodlani a dosahli vsech cilu, ktere vam stoji za namahu.
anthony robbins
jarni pozdrav ze zahradky
pátek 18. září 2009
uraz patere
s pohmozdenim michy opravdu radikalne zmenil muj zivot, najednou misto doma s mamou tatou brachou a segrou, jsem zcistajasna lezela v plzenske nemocnici na pourazove intenzivni peci, a kdz jsem za nekolik dni moje milovane rodice videla na dlouhe chodbe nemocnice, na kterou me na pet minut k nim vyvezli, do meho oddeleni nikdo mimo pacienty a personal nemohl a dvere se otviraly pomoci tajneho ciselneho kodu, oba plakali, kdyz me, uhopsanou atletku, videli jako ptaka se zlomenymi kridly.. navic prozivali si perne chvilky. byli tam taky, kdyz se s nami nase auto pri havarii prevtalio vzhuru kolama..
ja, prirozene od narozeni positivni idealista, jsem je hned uklidnovala: "jsem rada, ze mi zustal zdravy rozum a jeste mam sikovny zdravy ruce". neztratila jsem to, co je pro me nejdulezitejsi, moje ja.
bylo mi trinact let, chybelo jen par dni do zacatku skolnich prazdin na ktery jsem se jako vzdy moooooooooc tesila, nebot misto sezeni ve skolni lavici jsem mohla behat po lesich a humnech.. ale tech uz jsem se dockala pripoutana na luzko tak, ze jsem se nemohla sama ani posadit ani otocit a tak abych neziskala inkubity (prolezeniny) obracela me sestricka, mela jsem na to zvlastni postel - obracak..
chci si nechat tento pribeh na pozdeji do me knihy a tak tu nenapisu vse co se stalo to nejdulezitejsi si zatim necham pro sebe, ale byla jsem pozadana abych napsala o svem uraze a to jak jsem se s nim vyrovnala a jak se lecila.
vyrovnala jsem se s tim tak, ze jsem verila ze budu chodit, nikdo mi nerekl ze nebudu, nerekli mi nic.. a me neco takoveho ani ve snu nenapladlo, taky jsem uz prirozene odmalicka verila v bozi existenci a ta v celem pribehu hraje velkou roli. a jeste moje odmalicka prirozene positivni mysleni. a tak mi ani v nemocnici nikdy nechybel usmev na tvari a radost ze slunicka a nebe za oknem.. navic jsem uz davno prirozene meditovala a rada si hrala s fantazii a snila, rada jsem si povidala se sestrickami, spolubydlicimi a taky jsem rada cetla, nuda nebyla..i kdyz po behani venku se mi styskalo ze vseho nejvic.. a jasne ze po domove, ale to nebylo az tak intensivni
lecila jsem se positivnim myslenim, virou v uzdraveni, meditaci, virou v bozi existenci,intensivnim telocvikem, vodolecbou a masazemi, o diete jsem nic nevedela, ale jedla jsem prirozene malo a jen lehka jidla, a moji nejoblibenejsi potravou bylo odjakziva syrove ovoce a dnes uz jako dlouholeta frutarianka vim, ze to mi taky hodne prospelo.
navic i kdyz jsem byla od pasu dolu ochrnuta, uz za dva roky po urazu jsem se ucila chodit, dodnes chodim s pomoci bambusove hole, nemuzu hybat chodidly, ale chodim, a pomalu a jiste se stale lecim, citim to casto v nohach ty bublinky a vlny tepla a spoutsu dalsich krasnych lecivych energii.. to zacalo asi dva roky potom, kdy jsem utekla do teplounke australie a zacala jist jen syrove cerstve ovoce a hodne plavat v oceanu a to deje se dodnes, je akorat to probouzeni zivota v mych nohach castejsi vic intensivni. jsou to vzdy krasne, magicke a velice ducha povznasejici a posilujici zazitky.
ej, boze muj, nad tebe neni
ej, boze muj..
to je z pisnicky, kterou jsem se naucila v telci pri zpevu pravou mozkovou hemisferou. a svete div se, od te doby jsem se jeste vic rozezpivala a mango taky.. hezky nam to spolu harmonizuje
zivot je krasny
ej, boze muj..
uz pekne letne opalena, asi ctyrleta, s talirem tresni, ktere jsem vzdy moc milovala a miluji dodnes, pokazde me vezmou zpet do krasnych letnich detskych kouzelnych vzpominek. tresni jsme meli vzdy prehrsel, kupovali a obirali jsme stromy, navic jsem znala vsechny svobodny nikomu nepatrici tresne na nasi vesnici, a na stromy jsem si za ovocem s radosti vylezla, jeeee, paneckku, tam bylo krasne..
ja, prirozene od narozeni positivni idealista, jsem je hned uklidnovala: "jsem rada, ze mi zustal zdravy rozum a jeste mam sikovny zdravy ruce". neztratila jsem to, co je pro me nejdulezitejsi, moje ja.
bylo mi trinact let, chybelo jen par dni do zacatku skolnich prazdin na ktery jsem se jako vzdy moooooooooc tesila, nebot misto sezeni ve skolni lavici jsem mohla behat po lesich a humnech.. ale tech uz jsem se dockala pripoutana na luzko tak, ze jsem se nemohla sama ani posadit ani otocit a tak abych neziskala inkubity (prolezeniny) obracela me sestricka, mela jsem na to zvlastni postel - obracak..
chci si nechat tento pribeh na pozdeji do me knihy a tak tu nenapisu vse co se stalo to nejdulezitejsi si zatim necham pro sebe, ale byla jsem pozadana abych napsala o svem uraze a to jak jsem se s nim vyrovnala a jak se lecila.
vyrovnala jsem se s tim tak, ze jsem verila ze budu chodit, nikdo mi nerekl ze nebudu, nerekli mi nic.. a me neco takoveho ani ve snu nenapladlo, taky jsem uz prirozene odmalicka verila v bozi existenci a ta v celem pribehu hraje velkou roli. a jeste moje odmalicka prirozene positivni mysleni. a tak mi ani v nemocnici nikdy nechybel usmev na tvari a radost ze slunicka a nebe za oknem.. navic jsem uz davno prirozene meditovala a rada si hrala s fantazii a snila, rada jsem si povidala se sestrickami, spolubydlicimi a taky jsem rada cetla, nuda nebyla..i kdyz po behani venku se mi styskalo ze vseho nejvic.. a jasne ze po domove, ale to nebylo az tak intensivni
lecila jsem se positivnim myslenim, virou v uzdraveni, meditaci, virou v bozi existenci,intensivnim telocvikem, vodolecbou a masazemi, o diete jsem nic nevedela, ale jedla jsem prirozene malo a jen lehka jidla, a moji nejoblibenejsi potravou bylo odjakziva syrove ovoce a dnes uz jako dlouholeta frutarianka vim, ze to mi taky hodne prospelo.
navic i kdyz jsem byla od pasu dolu ochrnuta, uz za dva roky po urazu jsem se ucila chodit, dodnes chodim s pomoci bambusove hole, nemuzu hybat chodidly, ale chodim, a pomalu a jiste se stale lecim, citim to casto v nohach ty bublinky a vlny tepla a spoutsu dalsich krasnych lecivych energii.. to zacalo asi dva roky potom, kdy jsem utekla do teplounke australie a zacala jist jen syrove cerstve ovoce a hodne plavat v oceanu a to deje se dodnes, je akorat to probouzeni zivota v mych nohach castejsi vic intensivni. jsou to vzdy krasne, magicke a velice ducha povznasejici a posilujici zazitky.
ej, boze muj, nad tebe neni
ej, boze muj..
to je z pisnicky, kterou jsem se naucila v telci pri zpevu pravou mozkovou hemisferou. a svete div se, od te doby jsem se jeste vic rozezpivala a mango taky.. hezky nam to spolu harmonizuje
zivot je krasny
ej, boze muj..
uz pekne letne opalena, asi ctyrleta, s talirem tresni, ktere jsem vzdy moc milovala a miluji dodnes, pokazde me vezmou zpet do krasnych letnich detskych kouzelnych vzpominek. tresni jsme meli vzdy prehrsel, kupovali a obirali jsme stromy, navic jsem znala vsechny svobodny nikomu nepatrici tresne na nasi vesnici, a na stromy jsem si za ovocem s radosti vylezla, jeeee, paneckku, tam bylo krasne..
pondělí 14. září 2009
konecne,
tak je to tady,
ano, dockali jsme se
typicky australsky slunickovy rano se tvarilo jako by nic, ale ja uz stejnak od vcerejsiho vecera proste vedela, ze dneska ta radostna zprava prijde, ano i to ze bude radostna jsem vedela, a uz jsem se tesila az se to stane.. predtim
k slunecne snidani o jedenacte, byla cerstva a sladce presladka stava hroznova, po dvou hodinach to byl kral ovoce, velmi chutny durian, tuto prvotridni delikatesu tropickeho kralovstvi si s milackem mangem dopravame kazdy den. vsichni durianci jsou magicky, originalni, a primo k sezrani... vzdy se podelime o jeden, a vyjimecne dva.. i kdyz nekdy se tato vyjimka stava i pravidlem.. ha ha ha.. dobre nam tak.
a pak jsem vplula do teple vany, uz byly dve odpoledne, a bylo mi tak krasne na tele i na dusi, a zachvilku pribehl mango se dzbankem modrym pruhlednym a v nem litr jim, mangem, cerstve, jen pro me udelane stavy ze slupky vodniho melouna, v druhe ruce pullitrovou sklenici a s usmevem na tvari, ja mu s usmevem moc podekovala a on ze se jde podivat jestli prisla posta...
ja, stale s usmevem na tvari si nalila sklenici toho vyborneho, mnou tolik milovaneho moku a s radosti jsem si po douskach pochutnavala.. pri vodni relaxaci a zachvilku uz se zase objevil mango a ze ve schrance nasel papir aby si sel vyzvednout zasilku na postu, nebylo oznaceno zda se jedna o balik ci co.. ja na to no, to je ta zprava co na ni uz pres dva roky cekame... mango si nebyl tak jistej, ale chtel aby to tak bylo.. skocil do auta, jel na postu..
ja dal popijela silnou stavu, ktera na me velice blahodarne pusobi, a moc mi chutna, je sladounka a pokazdy jina, obcas chutna jako ta nejlepsi stava okurkova.. stavu z kury vodniho melouna, kterou skoro uplne kazdy vyhodi. mango ji taky nepije, nelaka ho uz ta myslenka, nenutim ho, kazdy mame svoje chute. pravda, ve vetsine pripadu si radi pochutnavame na stejnem ovoci i oba radi ovoce ne jenom jime ale i pijeme at uz jeden druh, nebo mix nekolika druhu ovoce dohromady..
a jeste jsem nedopila druhou pullitrovou sklenici tmave zelene skoro cerne stavy, a uz byl mango zase zpet, a z jeho jasneho obliceje rozjasneneho jasnou zpravou mi bylo jasny ze je to jasna zprava a tak se taky moje jasna tvar jeste vice rozjasnila a rikam, tak co dali ti to vid? no, dali. on na to a pak oba hi hi hi, ha ha ha, ho ho ho, hi hi hi a tak dal..
konecne jsme se dockali a mango ma povoleni trvaleho pobytu v australii. hura, slava, parada, moc se nam tu libi a neradi by jsme si hledali nas ovocny raj mimo australii. a uz za rok si mango bude zadat o australskou prislusnost. splnil se nam krasny spolecny sen.
cekaji nas pripravy na cesty: oprava auta, udzrba auta, rozdavani veci co si nebudeme brat, prodavani veci co si nebudeme brat, balit postupne veci, ktery pojedou s nami...
a pak skoro tri tisice kilometru dlouha cesta krasnou, unikatni australii na dalny sever, do tropu, tam se nekde v ovocnem raji usadime, moc se tesime
zivot je krasnej
ps: kolem paty rajcata okurky, mango s avokadem, a po sesty vyborne ovoce longan. uz se tesime az budeme jist ovoce ktere si sami sklidime. manam.
stalo se a napsano desateho devaty dvatisicedevet
muj milacek mango
ano, dockali jsme se
typicky australsky slunickovy rano se tvarilo jako by nic, ale ja uz stejnak od vcerejsiho vecera proste vedela, ze dneska ta radostna zprava prijde, ano i to ze bude radostna jsem vedela, a uz jsem se tesila az se to stane.. predtim
k slunecne snidani o jedenacte, byla cerstva a sladce presladka stava hroznova, po dvou hodinach to byl kral ovoce, velmi chutny durian, tuto prvotridni delikatesu tropickeho kralovstvi si s milackem mangem dopravame kazdy den. vsichni durianci jsou magicky, originalni, a primo k sezrani... vzdy se podelime o jeden, a vyjimecne dva.. i kdyz nekdy se tato vyjimka stava i pravidlem.. ha ha ha.. dobre nam tak.
a pak jsem vplula do teple vany, uz byly dve odpoledne, a bylo mi tak krasne na tele i na dusi, a zachvilku pribehl mango se dzbankem modrym pruhlednym a v nem litr jim, mangem, cerstve, jen pro me udelane stavy ze slupky vodniho melouna, v druhe ruce pullitrovou sklenici a s usmevem na tvari, ja mu s usmevem moc podekovala a on ze se jde podivat jestli prisla posta...
ja, stale s usmevem na tvari si nalila sklenici toho vyborneho, mnou tolik milovaneho moku a s radosti jsem si po douskach pochutnavala.. pri vodni relaxaci a zachvilku uz se zase objevil mango a ze ve schrance nasel papir aby si sel vyzvednout zasilku na postu, nebylo oznaceno zda se jedna o balik ci co.. ja na to no, to je ta zprava co na ni uz pres dva roky cekame... mango si nebyl tak jistej, ale chtel aby to tak bylo.. skocil do auta, jel na postu..
ja dal popijela silnou stavu, ktera na me velice blahodarne pusobi, a moc mi chutna, je sladounka a pokazdy jina, obcas chutna jako ta nejlepsi stava okurkova.. stavu z kury vodniho melouna, kterou skoro uplne kazdy vyhodi. mango ji taky nepije, nelaka ho uz ta myslenka, nenutim ho, kazdy mame svoje chute. pravda, ve vetsine pripadu si radi pochutnavame na stejnem ovoci i oba radi ovoce ne jenom jime ale i pijeme at uz jeden druh, nebo mix nekolika druhu ovoce dohromady..
a jeste jsem nedopila druhou pullitrovou sklenici tmave zelene skoro cerne stavy, a uz byl mango zase zpet, a z jeho jasneho obliceje rozjasneneho jasnou zpravou mi bylo jasny ze je to jasna zprava a tak se taky moje jasna tvar jeste vice rozjasnila a rikam, tak co dali ti to vid? no, dali. on na to a pak oba hi hi hi, ha ha ha, ho ho ho, hi hi hi a tak dal..
konecne jsme se dockali a mango ma povoleni trvaleho pobytu v australii. hura, slava, parada, moc se nam tu libi a neradi by jsme si hledali nas ovocny raj mimo australii. a uz za rok si mango bude zadat o australskou prislusnost. splnil se nam krasny spolecny sen.
cekaji nas pripravy na cesty: oprava auta, udzrba auta, rozdavani veci co si nebudeme brat, prodavani veci co si nebudeme brat, balit postupne veci, ktery pojedou s nami...
a pak skoro tri tisice kilometru dlouha cesta krasnou, unikatni australii na dalny sever, do tropu, tam se nekde v ovocnem raji usadime, moc se tesime
zivot je krasnej
ps: kolem paty rajcata okurky, mango s avokadem, a po sesty vyborne ovoce longan. uz se tesime az budeme jist ovoce ktere si sami sklidime. manam.
stalo se a napsano desateho devaty dvatisicedevet
muj milacek mango
pondělí 7. září 2009
slavny komik
30
george burns velice dobre chape, jak dulezite je mit pred sebou neco, k cemu vzhlizite s ocekavanim a radosti. kdyz jednou shrnoval svou zivotni filozofii prohlasil: "musite mit neco, kvuli cemu se zvednete z postele. v posteli nemuzete stejne nic delat. hlavni je mit neco, o co se musite snazit, nejaky smer, kterym kracite." a tento muz dosud, i kdyz je mu uz hodne pres devadesat let, neztraci svuj povestny humor, nataci filmy a televizni porady a zamluvil si predstaveni v londynskem palladiu pro rok 2000 - kdy olavi 104. narozeniny? tomu se rika delat si lakave plany do budoucnosti, nemyslite?
vetsina lidi precenuje sve plany na rok a podcenuje sve plany na desetileti. cim se vy minite zabyvat za deset let?
anthony robbins
george burns velice dobre chape, jak dulezite je mit pred sebou neco, k cemu vzhlizite s ocekavanim a radosti. kdyz jednou shrnoval svou zivotni filozofii prohlasil: "musite mit neco, kvuli cemu se zvednete z postele. v posteli nemuzete stejne nic delat. hlavni je mit neco, o co se musite snazit, nejaky smer, kterym kracite." a tento muz dosud, i kdyz je mu uz hodne pres devadesat let, neztraci svuj povestny humor, nataci filmy a televizni porady a zamluvil si predstaveni v londynskem palladiu pro rok 2000 - kdy olavi 104. narozeniny? tomu se rika delat si lakave plany do budoucnosti, nemyslite?
vetsina lidi precenuje sve plany na rok a podcenuje sve plany na desetileti. cim se vy minite zabyvat za deset let?
anthony robbins
pátek 28. srpna 2009
ktery z lidskych cilu
28
je nejhodnotnejsi? pravdepodobne nase usili prispet necim hodnotnym svym bliznim. snaha pomahat ostatnim lidem - je-li vskutku hluboce prozivana - nas muze inspirovat na cely zivot. na svete bude vzdycky dost mista pro ty, kdo jsou pripraveni prispet svym casem, energii kapitalem, kreativitou a odhodlanim.
jakou drobnou pratelskou sluzbu byste dnes mohli nekomu prokazat? nerozmyslejte se, jednejte a nezapomente ocenit pocity, ktere ve vas tento skutek vyvolava.
mam vzdy dobry pocit kdyz nekomu na pozadani muzu pomoct. napriklad jsem uz pomohla mnoha lidem tim, ze jsem je seznamila s aloe vera pravou (na obrazku), ktera ma mocne lecive ucinky a kdo tu moc pozna na vlastni kuzi, uz milou aloe neopusti.
je nejhodnotnejsi? pravdepodobne nase usili prispet necim hodnotnym svym bliznim. snaha pomahat ostatnim lidem - je-li vskutku hluboce prozivana - nas muze inspirovat na cely zivot. na svete bude vzdycky dost mista pro ty, kdo jsou pripraveni prispet svym casem, energii kapitalem, kreativitou a odhodlanim.
jakou drobnou pratelskou sluzbu byste dnes mohli nekomu prokazat? nerozmyslejte se, jednejte a nezapomente ocenit pocity, ktere ve vas tento skutek vyvolava.
mam vzdy dobry pocit kdyz nekomu na pozadani muzu pomoct. napriklad jsem uz pomohla mnoha lidem tim, ze jsem je seznamila s aloe vera pravou (na obrazku), ktera ma mocne lecive ucinky a kdo tu moc pozna na vlastni kuzi, uz milou aloe neopusti.
čtvrtek 27. srpna 2009
kolikrat jste uz slyseli:
"a to je vsechno?"
astronaute z posadky apolla, kteri se temer cely zivot pripravovali k pristani na mesici, zazivali v okamzicich, kdy se jejich jmena zapsala do dejin, obrovskou euforii. jakmile se vsak vratili na zemi, ostihly nektere z nich straslive deprese. je to celkem pochopitelne, vzdyt na co se jeste mohli tesit? jaky vyznamnejsi cil nez dobyvani mimozemskeho prostoru, cestu k mesici, si jeste mohli vytknout? moznym resenim by bylo dobyvani nemene panenske pudy - niterneho prostoru v lidske mysli a lidskem srdci.
nikdo z nas se neobejde bez trvaleho pocitu emocniho a duchovniho rustu, bebot ten je potravou z niz vzkveta nase duse. jakmile se priblizite k cilum, ktere jste si vytycili, neodkladne si urcete nove lakave cile do budoucna.
anthony robins
kvet citroniku se ma taky porad na co tesit, i ja..
astronaute z posadky apolla, kteri se temer cely zivot pripravovali k pristani na mesici, zazivali v okamzicich, kdy se jejich jmena zapsala do dejin, obrovskou euforii. jakmile se vsak vratili na zemi, ostihly nektere z nich straslive deprese. je to celkem pochopitelne, vzdyt na co se jeste mohli tesit? jaky vyznamnejsi cil nez dobyvani mimozemskeho prostoru, cestu k mesici, si jeste mohli vytknout? moznym resenim by bylo dobyvani nemene panenske pudy - niterneho prostoru v lidske mysli a lidskem srdci.
nikdo z nas se neobejde bez trvaleho pocitu emocniho a duchovniho rustu, bebot ten je potravou z niz vzkveta nase duse. jakmile se priblizite k cilum, ktere jste si vytycili, neodkladne si urcete nove lakave cile do budoucna.
anthony robins
kvet citroniku se ma taky porad na co tesit, i ja..
v turecku
jsme pristali na cas, bylo slunecny rano a celsius kolem triceti plus, uz jsme se na teplicko s mamkou moc tesily, v cechach nebylo zrovna nejtepleji, a tak jsme s usmevem kracely ven z letistni haly a zanedlouho jsme zjistovaly u delagatky jiste cestovni spolenosti, ktery z mnoha autobusu nedaleko v dlouhe rade cekajicich je ten nas.. ano, my jsme se usmivaly ale mlada delgatka se neusmivala a byla tak trochu protivna a tak jsem ji rekla ze by asi nemela pracovat s lidma, kdyz ji vadi. nevzpominam si jak reagovala, asi nijak..
autobus jsme brzy nato nasly a tesily se na asi dvouhodinovou cestu, nam, jeste neznamym tureckem, prave proto jsme se pro nej rozhodly. celou asi trihodinovou cestu jsme koukaly z okna a povidaly si hlavne o tom co vidime. projizdely jsme urodnym krajem, kde jsem s radosti mohla obdivovat lany ovocnych stomu, velke mnozstvi obrovskych skleniku asi hlavne foliovniku, a taky se mi libilo, ze ovocymi stromy se opravdu ani ve mestech neplytvalo, byly ve velkem poctu v parcich a i podle mestskych ulic. ach, to byla krasa prochazet se kolem pomerancovniku, granatovych jablicek, fiku, karobu atd, ale krasa uz nebyla ze vsechno to ovoce ktery moc miluju bylo jeste nezraly, s vyjimkou citrusu, ale ty zraly byly az moc nahore, ty dolni byly ocesany, a tam se na me teda usmivaly zase jen citrusy zelene ruznych velikosti a nezralosti. ach. ale
krasa byla, ze byl po ceste na plaz bezva obchudek kde mimo jine prodavali vyborne a levne ovoce. ano, meli kazdy den cersve jahody prvni i druhe jakosti, kupovala jsem si vzdy jednicku, a tresne taky tak, merunky nic moc, ale pomerance grapefruity a melouny vodni byly taky bozi.
normalne mame vlastni stravu, ale tentokrat, bylo to tak levne, a uz v zajezdu byla snidane a vecerei v podobe svedskych stolu, a tak jsme mely snidane a vecere ve velke jidelne, my jsme jedly vzdy na verande s bazenem a na slunicku, a ja mela vic stesti nez rozumu, nebot rano byly vzdy pomerance, grapefruity a vodni meloun, vse cerstve nakrajene. snidaly jsme od deviti do jedenacti a ja si ty dve hodiny lazo plazo pochunavala na pomerancove stave, grepove stave, a pak jsem snedla nejmin pulku melouna. mamka si davala kaficko a chlebicek, syr, vajicko a pak taky nejaky to ovoce... to kazdym dnem trochu pribyvalo a chleba atd. ubyvalo
k veceri (od sesti do osmi) byl vodni meloun vzdycky vybornej, jako vse ovoce co jsem mela tu cest v turecku snist bylo moc moc moc dobry a sladky. a pomerance, ty byly ale v celku, mohli jsme si je brat sebou na pokoj, tak ja i mamka jsme si kazdy verer donesly pomerance na pokoj a tam jsme si udelaly pomerancovou stavu, na rucnim odstavnovaci, vozime ho sebou na kazdou dovolenou. vzdycky jsme si hezky pochutnavaly, blahorecily slunci ktere jsme opravdu obe v tech stavach a vsem tom ovoci citily.
jednoho vecera si mamka prinesla cast nejakyho mrtvyho hnijiciho zviratka, kulinarsky v kuchyni tepene upravene, a ja jsem hned ucitila ten hroznej smrad staryho masa, a tak jsem mamce rekla, ze ta mrtvola silene smrdi, ale to ona jako masojedka necitila, me neuverila a tu silenost snedla.
k ranu se probudila bylo ji blbe, ja vse prospala a kdyz jsem se kolem osmy vzbudila, skuhrala tam chudinka, ze umira, ja vedela, ze ma otravu z ty schnily mrtvoly, ale nechala jsem si to na pozdeji, nebyla vhodna chvile k poucovani ale k uklidnovani, rekla jsem ji ze mi je to lito, ze musi takle trpet, ale ze to urcite prezije, a to hlavne nebude li jist, ona na to ze jen pri pomysleni na jidlo se ji chce zvracet. cely den lezela mela prujem a byla bez energie. druhy den se citila lip a hned na snidani, tam si dala kafe a chleba vejce syr, ale moc toho nesnedla a dosla si pomeranovo grapefruitovej vodni melounovej talir a skoro vse snedla
brzy po snidani jsme se sly slunit a vodnit k bazenu naseho hotelu a asi za hodku se mamka zvedla a pelasila na pokoj, kdyz se vratila rekla mi ze vyzvracela asi 4 litry, nase velky mramorovy umyvadlo v krasny koupene, vseho moznyho. tak jsem ji rekla at to dal nerozebira, nerada posloucham takoveto veci, a tak ona uz me zna a nechala toho, a ja si vsimla ze konecne vypada lip a tak jsem ji to rekla a ona ze uz ji neni vubec blbe, a od ty doby si celkove davala vic ovoce i zeleniny a masa jen trosinku. ale i tak jedla az moc chleba syra a vajec. maslo a margarin jsem ji zakazala, nastesti poslechla, rekla jsem ji ze ma prehrsel tuku v syru a vejcich. on totiz i doktor ji rekl ze ma ubrat na tucich, tak v tom me trochu posloucha a opravdu je zacala konecne omezovat.
k obedu jsme obe vzdycky mely ovoce, ja hlavne jahody nebo tresne nebo oboji, mamka ta jedla vsechno mozny i banany jablka hroznovy vino a merunky ja jsem jen nekdy od ni trochu ochutnala.
mamka vzdycky kdyz jsme spolu na dovoleny zhubne, nebot kdyz je se mnou ji vic ovoce i zeleniny. hlavne ji chutna ovoce kdyz jsou vedra, ktery snasi v pohode. tentokrat zhubla 4kg, ale kdyz mame vlastni jidlo, zhubne 5kg i 6. to ji hlavne ovoce, varenou zeleninu, a sem tam trosku peciva a denne kafe. maso jen malinko salamu, a mala plechovka rybicek. taky pijeme denne cerstvy ovocny stavy. ja jim a piju jen cerstve syrove ovoce.
a byla pohoda, pane jahoda, relaxovaly jsme u vody a na slunicku, i jsme si prosly nejake ty parky a i neco nakoupily, i kdyz nic moc, vsude samej pro turisty kyc. mamka mi koupila letni bavlneny saty, a sobe koreni, kafe a nejaky ty turecky sladkosti.
prvni den jsem se krasne v mori vykoupala ale zdalo se mi, teda nezdalo opravdu jsem videla jak to more bylo spinavy, ale uz jsem tam byla, plavat se mi moc chtelo a tak jsem plavala jak uz je mym zvykem hlavne pod vodou a uz vecer jsem mela ocni koutky plne hnisu, ktery se po vycisteni zase rychle nahromadil, zas tak moc me to neprekvapilo, takhle moje oci reagujou na spinavou vodu, uz se mi to stalo ze jsem se koupala ve spine. nestava se to ale casto, a tak vetsinou zapomenu.. takze to byla moje prvni a posledni koupel na plazi kleopatra, a chodila jsem plavat do bazenu naseho hotylku, ktery k moji radosti nebyl chlorovanej. a taky tam nikdy nebyl naval. vetsinou jsem mela bazen sama pro sebe, i kdyz tam byli lidi, pockala jsem az vylezou, abych nemusela davat pozor zda do nekoho nevrazim, a muzu si svobodne plavat nazdarbuh se zavrenyma ocima. jasne musim davat pozor abych nenaplavala na zed bazenu, tak obcas prostor vnimam.
jeste ze jsem si sebou vzala kousek listu aloe vera, ta mi pomohla moje hnisajici oci rychle vycistit,. treti den byly oci cisty. bylo to opravdu sinly a neprijemny.
takze i kdyz ovoce tam maji primo prvotridni, do turecka k mori uz ne.
presto se mi nechteo zpet do cladneho ceskeho leta
ctrnactideni dovolena utekla jako voda,
v turecku na ceste domu v letistni hale byla pekna fronta a my s mamkou posledni nebot se pohybuji rychlosti sneka, tak jsem se usadila pohodlne na zemi (byla cista) a cekala az se fronta pohne kupredu. za malou chvilku prisla ta pani delegatka co byla protivna a ja jsem se k tomu vyjadrila.. a s usmevem mi rekla ze ona je ta pani co jsem ji rekla svoje, a ze se omlouva, ze ji moje poznamka pomohla, ani si nebyla vedoma jak se chovala k zakaznikum, a vzala me i mamku do predu ty dlouhy fronty a zaridila mi koleckovou zidli abych nemusela slapat ty dalky na letisti, sama od sebe, jinak si to vzdy sama zarizuju. tak jsem mela radost, ne tak z toho, ze nemusime cekat frontu, ale hlavne z ty mily delegatky. stacily jsme si i trosku hezky popovidat.
zivot je krasny
mamka na turecke dovolene u snidane, vsechno ovoce je moje, vzdycky jsem mela 3 plny velky talire s pomerancovou, grepfruitovou a watermelonovou piramidou. ovoce bylo vzdy cerstve a velmi chutne. mnam. mamka si dala nejake ovoce vzdy po toxickem "jidle". ja jsem si pujcila a za den precetla ozy and sharon osbourne knizku.
autobus jsme brzy nato nasly a tesily se na asi dvouhodinovou cestu, nam, jeste neznamym tureckem, prave proto jsme se pro nej rozhodly. celou asi trihodinovou cestu jsme koukaly z okna a povidaly si hlavne o tom co vidime. projizdely jsme urodnym krajem, kde jsem s radosti mohla obdivovat lany ovocnych stomu, velke mnozstvi obrovskych skleniku asi hlavne foliovniku, a taky se mi libilo, ze ovocymi stromy se opravdu ani ve mestech neplytvalo, byly ve velkem poctu v parcich a i podle mestskych ulic. ach, to byla krasa prochazet se kolem pomerancovniku, granatovych jablicek, fiku, karobu atd, ale krasa uz nebyla ze vsechno to ovoce ktery moc miluju bylo jeste nezraly, s vyjimkou citrusu, ale ty zraly byly az moc nahore, ty dolni byly ocesany, a tam se na me teda usmivaly zase jen citrusy zelene ruznych velikosti a nezralosti. ach. ale
krasa byla, ze byl po ceste na plaz bezva obchudek kde mimo jine prodavali vyborne a levne ovoce. ano, meli kazdy den cersve jahody prvni i druhe jakosti, kupovala jsem si vzdy jednicku, a tresne taky tak, merunky nic moc, ale pomerance grapefruity a melouny vodni byly taky bozi.
normalne mame vlastni stravu, ale tentokrat, bylo to tak levne, a uz v zajezdu byla snidane a vecerei v podobe svedskych stolu, a tak jsme mely snidane a vecere ve velke jidelne, my jsme jedly vzdy na verande s bazenem a na slunicku, a ja mela vic stesti nez rozumu, nebot rano byly vzdy pomerance, grapefruity a vodni meloun, vse cerstve nakrajene. snidaly jsme od deviti do jedenacti a ja si ty dve hodiny lazo plazo pochunavala na pomerancove stave, grepove stave, a pak jsem snedla nejmin pulku melouna. mamka si davala kaficko a chlebicek, syr, vajicko a pak taky nejaky to ovoce... to kazdym dnem trochu pribyvalo a chleba atd. ubyvalo
k veceri (od sesti do osmi) byl vodni meloun vzdycky vybornej, jako vse ovoce co jsem mela tu cest v turecku snist bylo moc moc moc dobry a sladky. a pomerance, ty byly ale v celku, mohli jsme si je brat sebou na pokoj, tak ja i mamka jsme si kazdy verer donesly pomerance na pokoj a tam jsme si udelaly pomerancovou stavu, na rucnim odstavnovaci, vozime ho sebou na kazdou dovolenou. vzdycky jsme si hezky pochutnavaly, blahorecily slunci ktere jsme opravdu obe v tech stavach a vsem tom ovoci citily.
jednoho vecera si mamka prinesla cast nejakyho mrtvyho hnijiciho zviratka, kulinarsky v kuchyni tepene upravene, a ja jsem hned ucitila ten hroznej smrad staryho masa, a tak jsem mamce rekla, ze ta mrtvola silene smrdi, ale to ona jako masojedka necitila, me neuverila a tu silenost snedla.
k ranu se probudila bylo ji blbe, ja vse prospala a kdyz jsem se kolem osmy vzbudila, skuhrala tam chudinka, ze umira, ja vedela, ze ma otravu z ty schnily mrtvoly, ale nechala jsem si to na pozdeji, nebyla vhodna chvile k poucovani ale k uklidnovani, rekla jsem ji ze mi je to lito, ze musi takle trpet, ale ze to urcite prezije, a to hlavne nebude li jist, ona na to ze jen pri pomysleni na jidlo se ji chce zvracet. cely den lezela mela prujem a byla bez energie. druhy den se citila lip a hned na snidani, tam si dala kafe a chleba vejce syr, ale moc toho nesnedla a dosla si pomeranovo grapefruitovej vodni melounovej talir a skoro vse snedla
brzy po snidani jsme se sly slunit a vodnit k bazenu naseho hotelu a asi za hodku se mamka zvedla a pelasila na pokoj, kdyz se vratila rekla mi ze vyzvracela asi 4 litry, nase velky mramorovy umyvadlo v krasny koupene, vseho moznyho. tak jsem ji rekla at to dal nerozebira, nerada posloucham takoveto veci, a tak ona uz me zna a nechala toho, a ja si vsimla ze konecne vypada lip a tak jsem ji to rekla a ona ze uz ji neni vubec blbe, a od ty doby si celkove davala vic ovoce i zeleniny a masa jen trosinku. ale i tak jedla az moc chleba syra a vajec. maslo a margarin jsem ji zakazala, nastesti poslechla, rekla jsem ji ze ma prehrsel tuku v syru a vejcich. on totiz i doktor ji rekl ze ma ubrat na tucich, tak v tom me trochu posloucha a opravdu je zacala konecne omezovat.
k obedu jsme obe vzdycky mely ovoce, ja hlavne jahody nebo tresne nebo oboji, mamka ta jedla vsechno mozny i banany jablka hroznovy vino a merunky ja jsem jen nekdy od ni trochu ochutnala.
mamka vzdycky kdyz jsme spolu na dovoleny zhubne, nebot kdyz je se mnou ji vic ovoce i zeleniny. hlavne ji chutna ovoce kdyz jsou vedra, ktery snasi v pohode. tentokrat zhubla 4kg, ale kdyz mame vlastni jidlo, zhubne 5kg i 6. to ji hlavne ovoce, varenou zeleninu, a sem tam trosku peciva a denne kafe. maso jen malinko salamu, a mala plechovka rybicek. taky pijeme denne cerstvy ovocny stavy. ja jim a piju jen cerstve syrove ovoce.
a byla pohoda, pane jahoda, relaxovaly jsme u vody a na slunicku, i jsme si prosly nejake ty parky a i neco nakoupily, i kdyz nic moc, vsude samej pro turisty kyc. mamka mi koupila letni bavlneny saty, a sobe koreni, kafe a nejaky ty turecky sladkosti.
prvni den jsem se krasne v mori vykoupala ale zdalo se mi, teda nezdalo opravdu jsem videla jak to more bylo spinavy, ale uz jsem tam byla, plavat se mi moc chtelo a tak jsem plavala jak uz je mym zvykem hlavne pod vodou a uz vecer jsem mela ocni koutky plne hnisu, ktery se po vycisteni zase rychle nahromadil, zas tak moc me to neprekvapilo, takhle moje oci reagujou na spinavou vodu, uz se mi to stalo ze jsem se koupala ve spine. nestava se to ale casto, a tak vetsinou zapomenu.. takze to byla moje prvni a posledni koupel na plazi kleopatra, a chodila jsem plavat do bazenu naseho hotylku, ktery k moji radosti nebyl chlorovanej. a taky tam nikdy nebyl naval. vetsinou jsem mela bazen sama pro sebe, i kdyz tam byli lidi, pockala jsem az vylezou, abych nemusela davat pozor zda do nekoho nevrazim, a muzu si svobodne plavat nazdarbuh se zavrenyma ocima. jasne musim davat pozor abych nenaplavala na zed bazenu, tak obcas prostor vnimam.
jeste ze jsem si sebou vzala kousek listu aloe vera, ta mi pomohla moje hnisajici oci rychle vycistit,. treti den byly oci cisty. bylo to opravdu sinly a neprijemny.
takze i kdyz ovoce tam maji primo prvotridni, do turecka k mori uz ne.
presto se mi nechteo zpet do cladneho ceskeho leta
ctrnactideni dovolena utekla jako voda,
v turecku na ceste domu v letistni hale byla pekna fronta a my s mamkou posledni nebot se pohybuji rychlosti sneka, tak jsem se usadila pohodlne na zemi (byla cista) a cekala az se fronta pohne kupredu. za malou chvilku prisla ta pani delegatka co byla protivna a ja jsem se k tomu vyjadrila.. a s usmevem mi rekla ze ona je ta pani co jsem ji rekla svoje, a ze se omlouva, ze ji moje poznamka pomohla, ani si nebyla vedoma jak se chovala k zakaznikum, a vzala me i mamku do predu ty dlouhy fronty a zaridila mi koleckovou zidli abych nemusela slapat ty dalky na letisti, sama od sebe, jinak si to vzdy sama zarizuju. tak jsem mela radost, ne tak z toho, ze nemusime cekat frontu, ale hlavne z ty mily delegatky. stacily jsme si i trosku hezky popovidat.
zivot je krasny
mamka na turecke dovolene u snidane, vsechno ovoce je moje, vzdycky jsem mela 3 plny velky talire s pomerancovou, grepfruitovou a watermelonovou piramidou. ovoce bylo vzdy cerstve a velmi chutne. mnam. mamka si dala nejake ovoce vzdy po toxickem "jidle". ja jsem si pujcila a za den precetla ozy and sharon osbourne knizku.
středa 19. srpna 2009
praha me privitala
netradicne destem, v minulosti me vzdy vitalo slunicko a i horky vlny, ale tentokrat jsem si uzila ceske obdobi tropickych destu. i kdyz teploty tropum moc neodpovidaly. ano, byla dost zima
kdyz jsem s radosti opustila brany ruzynskeho letiste, jako vzdy na konci dlouheho letu pres pul zemekoule
mamku a kamosku co tam mely na me cekat jsem nikde nevidela a tak jsem jim pujcenym mobilem zavolala, a ze uz bezi, ze prave dorazily.. moje letadlo bylo na cas, ale oni se zpozdily diky nejake praci na silnici. a tak jsme se za chvilinku radostne privitaly a vydaly se na upovidanou a veselou cestu do vesnicky bez obchodu, kde bydli moje mamka, tata atd. jo, je tam vic clenu rodiny a i dva pejsci, velikosti psy
zastavili jsme jeste v marjankach v kauflandu a tam jsem si koupila nekolik 3kg sitek pomerancu a vodni meloun. mely jen melouny dva a byl taky dost drahej, druhy den jsme tam jeli s nasima a uz zadny melouny nebyly, tak jsem si blahorecila ze jsem si ho koupila den predtim, i kdyz mamka do me hucela ze zadny ovoce nepotrebuju, ze mi nakoupila co jsem si u ni objednala a cekaji na me jahody a broskve, banany, jablka a ze zitra rano stejnak pojedeme na nakup. no nepremluvila me, ja kdyz neco citim, musim to udelat, to uz davno vim, jinak toho lituju, a tomu uz se dlouho vyhybam.
ach jak ja byla stastna, ze mam krasnej velikej vodni meloun, nebot jsem na nej mela moc velkou chut. bodejt by ne, byla jsem hedne dehydrovana po dlouhem letu v umelem vzduchu klimatizace. ale neotevrela jsem ho, bylo uz pozde vecer, a ja kdyz meloun otevru je to vzdy rano, nedavam ho do lednice, mam rada vse ovoce pokojove teploty. a tak jsem si dala k veceri ty jahody, byly stavnaty sladky i chutnaly jako jahody a byly k moji radosti cesky. ne ze bych se bala jist ovoce z jinych oblasti sveta, ale rada podporim v cechach obchod cesky. jeste pred spanim jsem snedla par vybornych stavnatych broskvi. melouna jsem otevrela az druhy den, kdyz jsme se vratili z nakupu nebot nesnidam par hodin, nekdy i hodne dlouho po probuzeni a byl moc moc dobrej, plnej slunce, proto byl tak sladkej a vonavej.
sla jsem spat uplne normalne kolem pulnoci a rano kolem osmy jsem uz jela s nasima nakoupit ovoce. koupila jsem si hodne ceskych jahod a nevim od kud lici, mispule, banany, a par hrusek.
zbytek dne jsem odpocivala a hlavne se hodne povidalo, a jeste jsem zvladla navstevu o par domecku dal..
a dalsi den uz zase me a mamku vezla ta sama kamaradka co me privezla z prahy do skalny, to je vesnice kde jsem vyrustala, na hrad na jeji narozeninovy obed. ja si vzala sebou jahody, uz me vsichni znaji a tak nereagujou. taky jsem se vyparila a sla fotit, ale spis jsem lelkovala
den na to prijel bracha, druhej den odjel, treti den prijel s dcerkou a vnouckem ctvtej den odjeli, patej den ja a mamka jsme si koupili dovolenou do turecka a sedmy den jsme letely za slunickem morem ovocem a stopro odpocinkem..
zivot je krasnej
vyhled ze skalenskeho hradniho nadvori do podhradi
kdyz jsem s radosti opustila brany ruzynskeho letiste, jako vzdy na konci dlouheho letu pres pul zemekoule
mamku a kamosku co tam mely na me cekat jsem nikde nevidela a tak jsem jim pujcenym mobilem zavolala, a ze uz bezi, ze prave dorazily.. moje letadlo bylo na cas, ale oni se zpozdily diky nejake praci na silnici. a tak jsme se za chvilinku radostne privitaly a vydaly se na upovidanou a veselou cestu do vesnicky bez obchodu, kde bydli moje mamka, tata atd. jo, je tam vic clenu rodiny a i dva pejsci, velikosti psy
zastavili jsme jeste v marjankach v kauflandu a tam jsem si koupila nekolik 3kg sitek pomerancu a vodni meloun. mely jen melouny dva a byl taky dost drahej, druhy den jsme tam jeli s nasima a uz zadny melouny nebyly, tak jsem si blahorecila ze jsem si ho koupila den predtim, i kdyz mamka do me hucela ze zadny ovoce nepotrebuju, ze mi nakoupila co jsem si u ni objednala a cekaji na me jahody a broskve, banany, jablka a ze zitra rano stejnak pojedeme na nakup. no nepremluvila me, ja kdyz neco citim, musim to udelat, to uz davno vim, jinak toho lituju, a tomu uz se dlouho vyhybam.
ach jak ja byla stastna, ze mam krasnej velikej vodni meloun, nebot jsem na nej mela moc velkou chut. bodejt by ne, byla jsem hedne dehydrovana po dlouhem letu v umelem vzduchu klimatizace. ale neotevrela jsem ho, bylo uz pozde vecer, a ja kdyz meloun otevru je to vzdy rano, nedavam ho do lednice, mam rada vse ovoce pokojove teploty. a tak jsem si dala k veceri ty jahody, byly stavnaty sladky i chutnaly jako jahody a byly k moji radosti cesky. ne ze bych se bala jist ovoce z jinych oblasti sveta, ale rada podporim v cechach obchod cesky. jeste pred spanim jsem snedla par vybornych stavnatych broskvi. melouna jsem otevrela az druhy den, kdyz jsme se vratili z nakupu nebot nesnidam par hodin, nekdy i hodne dlouho po probuzeni a byl moc moc dobrej, plnej slunce, proto byl tak sladkej a vonavej.
sla jsem spat uplne normalne kolem pulnoci a rano kolem osmy jsem uz jela s nasima nakoupit ovoce. koupila jsem si hodne ceskych jahod a nevim od kud lici, mispule, banany, a par hrusek.
zbytek dne jsem odpocivala a hlavne se hodne povidalo, a jeste jsem zvladla navstevu o par domecku dal..
a dalsi den uz zase me a mamku vezla ta sama kamaradka co me privezla z prahy do skalny, to je vesnice kde jsem vyrustala, na hrad na jeji narozeninovy obed. ja si vzala sebou jahody, uz me vsichni znaji a tak nereagujou. taky jsem se vyparila a sla fotit, ale spis jsem lelkovala
den na to prijel bracha, druhej den odjel, treti den prijel s dcerkou a vnouckem ctvtej den odjeli, patej den ja a mamka jsme si koupili dovolenou do turecka a sedmy den jsme letely za slunickem morem ovocem a stopro odpocinkem..
zivot je krasnej
vyhled ze skalenskeho hradniho nadvori do podhradi
pátek 7. srpna 2009
miluju letani,
a tak si casto litam ve spanku, kdyz snim sny a ve sve fantazii. sny se mi casto nezdaji, ale kdyz prijdou jsou skoro pokazde hodne zive, magicke, impresivni a pozitivni a kdyz se do deje vloudi negativita, vzdy se vse obrati v happy end... no, necham ted sneni, to si necham na jindy a vratim se k litani..
myslim si, ze kdybych se narodila na ovocne planete, mohla bych se nadnaset a litat tak vyskoko, tak nizko, tak rychle a tak pomalu jak by se mi jen zachtelo.
v moji fantazii je ovocna planeta planeta zeme po ovocne revoluci, kdy vsichni zijici ziviti se jen syrovym cerstvym ovocem budou, zdravy zivot na zdave planete zemi, kde vsichni a vse zije v lasce a harmonii.
v pritomne dobe je zeme a vse na ni otravene a neni proto dostatek ciste energie k letani. rada bych se k tomuto tematu vyjadrila obsirneji, ale necham si to na moji budouci ovocnou knihu. ano, myslim si ze kazdy fruitarian by mel napsat knihu, nebot svet neslysi dostatecne o cerstvem syrovem ovoci.
litani v letadle mam taky rada, ale neni to takova satisfakce jako litat svobodne bez jakychkoliv pomucek, dokonce i kridel.
litani v letadle, je vec ktera znecistuje ovzdusi a i moje telo, diky umelemu vzduchu vzdusne klimatizace... ach, jo..
no, posledni dobou jsem to s litanim v letadle trochu prehnala
sydney - praha, praha - zakyntos, zakyntos - praha, praha - sydney, a po osmi mesicich: sydney - praha, praha - alanya (turecko), alanya - praha, praha - sydney
vedela jsem ze budu muset za to zaplatit, ale jsem ochotna se obetovat, vim jak se z toho vylecit a doufam, ze vzduch taky.. preju si aby si pospisili s ekokogickyma pohonyma motorama..
takze uz druhy den po mem navratu do sydney moje telo zacalo s detoxem v podobe kasle, vydatneho smrkani, spoustou potu a spanku.
pila jsem jenom syrovy cerstvy pomerancovy dzus cely tyden, prvni den navratu z moji dovoleny jsme s mangem oslavili durianovym piknikem atd. a druhej den uz jsem durian odmitla, moje telo jen pomerancovou stavu chtelo.
vcera odpoledne se mi vratil appetite a mango si zrovinka pochutnaval na avokadu rajcatech a palivych paprickach cili, mel to krasne nakrajeny a zamichany a dal mi malinko na cajove lzicce ochutnat a chutove bunky zaregistrovaly neco noveho, a s velkym prekvapenim rikam mangovi, on je v tom banan.
chutnalo me to tak moc, ze jsem si udelala mix z rajcat bananu a chili, rajcatka jsem nakrajela na mensi kousky, banany jsem rozmackala prstikama, a cili nakrajela na malilinkaty kousinky. a bylo to tak dobry, ze jsem si to dala jeste jednou. tak mam zase novinku, vybornej ovocnej mix v mojem ovocnym jidelnicku meho stastneho ovocneho zivota. miluju slaaaaadky rajcata. ano, ano, ano.
jeste trosinku detoxuju, ale uz nepotrebuju spanek navic a moje chut k jidlu se vratila. ano, magicky durian je dnes na jidelnicku, mango zrovna jedne prinesl, je skoro poledne a ja si pochutnavam na velkym syrovym a cerstvym pomerancovym dzusu. pul litru. tak sladky a dava mi tolik zivota. jste plny vody zivota, sladky chutny pomerance, miluju vas
zivot je krasny
a vy vsichni taky
myslim si, ze kdybych se narodila na ovocne planete, mohla bych se nadnaset a litat tak vyskoko, tak nizko, tak rychle a tak pomalu jak by se mi jen zachtelo.
v moji fantazii je ovocna planeta planeta zeme po ovocne revoluci, kdy vsichni zijici ziviti se jen syrovym cerstvym ovocem budou, zdravy zivot na zdave planete zemi, kde vsichni a vse zije v lasce a harmonii.
v pritomne dobe je zeme a vse na ni otravene a neni proto dostatek ciste energie k letani. rada bych se k tomuto tematu vyjadrila obsirneji, ale necham si to na moji budouci ovocnou knihu. ano, myslim si ze kazdy fruitarian by mel napsat knihu, nebot svet neslysi dostatecne o cerstvem syrovem ovoci.
litani v letadle mam taky rada, ale neni to takova satisfakce jako litat svobodne bez jakychkoliv pomucek, dokonce i kridel.
litani v letadle, je vec ktera znecistuje ovzdusi a i moje telo, diky umelemu vzduchu vzdusne klimatizace... ach, jo..
no, posledni dobou jsem to s litanim v letadle trochu prehnala
sydney - praha, praha - zakyntos, zakyntos - praha, praha - sydney, a po osmi mesicich: sydney - praha, praha - alanya (turecko), alanya - praha, praha - sydney
vedela jsem ze budu muset za to zaplatit, ale jsem ochotna se obetovat, vim jak se z toho vylecit a doufam, ze vzduch taky.. preju si aby si pospisili s ekokogickyma pohonyma motorama..
takze uz druhy den po mem navratu do sydney moje telo zacalo s detoxem v podobe kasle, vydatneho smrkani, spoustou potu a spanku.
pila jsem jenom syrovy cerstvy pomerancovy dzus cely tyden, prvni den navratu z moji dovoleny jsme s mangem oslavili durianovym piknikem atd. a druhej den uz jsem durian odmitla, moje telo jen pomerancovou stavu chtelo.
vcera odpoledne se mi vratil appetite a mango si zrovinka pochutnaval na avokadu rajcatech a palivych paprickach cili, mel to krasne nakrajeny a zamichany a dal mi malinko na cajove lzicce ochutnat a chutove bunky zaregistrovaly neco noveho, a s velkym prekvapenim rikam mangovi, on je v tom banan.
chutnalo me to tak moc, ze jsem si udelala mix z rajcat bananu a chili, rajcatka jsem nakrajela na mensi kousky, banany jsem rozmackala prstikama, a cili nakrajela na malilinkaty kousinky. a bylo to tak dobry, ze jsem si to dala jeste jednou. tak mam zase novinku, vybornej ovocnej mix v mojem ovocnym jidelnicku meho stastneho ovocneho zivota. miluju slaaaaadky rajcata. ano, ano, ano.
jeste trosinku detoxuju, ale uz nepotrebuju spanek navic a moje chut k jidlu se vratila. ano, magicky durian je dnes na jidelnicku, mango zrovna jedne prinesl, je skoro poledne a ja si pochutnavam na velkym syrovym a cerstvym pomerancovym dzusu. pul litru. tak sladky a dava mi tolik zivota. jste plny vody zivota, sladky chutny pomerance, miluju vas
zivot je krasny
a vy vsichni taky
pondělí 25. května 2009
nezapominejte na radost
27
a stesti. smerovani k vytycenym cilum v ocich mnoha lidi znamena, ze si mozna jednou, az vykonaji neco velikeho, udelaji cas na zivotni radovanky. pritom existuje obrovsky rozdil mezi uspechem dosazenym pro stesti a stastne dosazenym uspechem. snazte se prozivat kazdy den co nejplneji, vyziskejte z kazdeho okamziku vsechnu radost, kterou vam muze poskytnout. nemerte hodnotu sveho zivota pouze vzdalenosti, kterou jste urazili k jedinemu cili. pamatujte, ze smer, kterym kracite, je dulezitejsi nez docasne vysledky.
kterym smerem se prave ubirate? kracite ke svym cilum, nebo se od nich vzdalujete? nepotrebujete poopravit smer cesty? dari se vam zazivat skutecnou a uplnou radost? jestlize ne, nevahejte ucinit v jedne z techto oblasti okamzitou zmenu.
(anthony robbins)
pri litani je moji nejvetsi zabavou koukani z okynka.. ja za svymi cili radostne kracim i litam :)
a stesti. smerovani k vytycenym cilum v ocich mnoha lidi znamena, ze si mozna jednou, az vykonaji neco velikeho, udelaji cas na zivotni radovanky. pritom existuje obrovsky rozdil mezi uspechem dosazenym pro stesti a stastne dosazenym uspechem. snazte se prozivat kazdy den co nejplneji, vyziskejte z kazdeho okamziku vsechnu radost, kterou vam muze poskytnout. nemerte hodnotu sveho zivota pouze vzdalenosti, kterou jste urazili k jedinemu cili. pamatujte, ze smer, kterym kracite, je dulezitejsi nez docasne vysledky.
kterym smerem se prave ubirate? kracite ke svym cilum, nebo se od nich vzdalujete? nepotrebujete poopravit smer cesty? dari se vam zazivat skutecnou a uplnou radost? jestlize ne, nevahejte ucinit v jedne z techto oblasti okamzitou zmenu.
(anthony robbins)
pri litani je moji nejvetsi zabavou koukani z okynka.. ja za svymi cili radostne kracim i litam :)
skutecnym smyslem
26
vasich cilu a snahy, ktorou vyvijite k jejich dosazeni, je to, kym se jako clovek stavate. vasi nejvetsi odmenou je rozvoj vasi osobnosti.
vyuzijte teto chvile a zformulujte kratky odstavec, v nemz vyjmenujete vsechny povahove vlastnosti, schopnosti, dovednosti a presvedceni, ktere v sobe musite rozvijet, jestlize se vase cile maji uskutecnit.
(anthony robbins)
letni podvecer - utek z mesta - marjanskolazensko
vasich cilu a snahy, ktorou vyvijite k jejich dosazeni, je to, kym se jako clovek stavate. vasi nejvetsi odmenou je rozvoj vasi osobnosti.
vyuzijte teto chvile a zformulujte kratky odstavec, v nemz vyjmenujete vsechny povahove vlastnosti, schopnosti, dovednosti a presvedceni, ktere v sobe musite rozvijet, jestlize se vase cile maji uskutecnit.
(anthony robbins)
letni podvecer - utek z mesta - marjanskolazensko
pátek 22. května 2009
snazime-li se o dosazeni
25
svych cilu, spoustime procesy, ktere mohou mit dalekosahle nasledky. myslite si, ze vcely uvazuji nad tim, jak opylovat kvety? jisteze ne, ale kdyz preletuji z kvetu na kvet a sbiraji sladky nektar, ulpi jim na nohach spousta kvetniho pylu, ktery nevedomky prenaseji do dalsich kvetu, cimz spousteji uzasne retezove reakce, jejichz vysledkem jsou horske strane pokryte pestrou kvetinovou zaplavou.
podobne i vase usili o dosazeni hodnotnych cilu pravdepodobne prospiva neocekavanym zpusobem i ostatnim lidem. kdo vi, treba vase proste rozhodnuti zatelefonovat jednou za mesic staremu priteli ma za nasledek nekonecnou radu pozitivnich udalosti, ktere jste vubec nepredpokladali.
kolika ruznymi zpusoby prospeje vase dnesni usili ostatnim lidem?
(anthony robbins)
zivy ovocny kvitek
svych cilu, spoustime procesy, ktere mohou mit dalekosahle nasledky. myslite si, ze vcely uvazuji nad tim, jak opylovat kvety? jisteze ne, ale kdyz preletuji z kvetu na kvet a sbiraji sladky nektar, ulpi jim na nohach spousta kvetniho pylu, ktery nevedomky prenaseji do dalsich kvetu, cimz spousteji uzasne retezove reakce, jejichz vysledkem jsou horske strane pokryte pestrou kvetinovou zaplavou.
podobne i vase usili o dosazeni hodnotnych cilu pravdepodobne prospiva neocekavanym zpusobem i ostatnim lidem. kdo vi, treba vase proste rozhodnuti zatelefonovat jednou za mesic staremu priteli ma za nasledek nekonecnou radu pozitivnich udalosti, ktere jste vubec nepredpokladali.
kolika ruznymi zpusoby prospeje vase dnesni usili ostatnim lidem?
(anthony robbins)
zivy ovocny kvitek
úterý 19. května 2009
vsichni uspesni lide
24
dosahuji svych uspechu pomoci stejneho postupu, ktery vedome nebo podvedome uplatnuji. vyuzijte nasledujici ctyri jednoduche kroky, abyste dosahli vseho, po cem touzite.
NAVOD K ZARUCENI USPECHU
1
ujasnete si, po cem touzite. (budte konkretni! v jasnosti je sila.)
2
jednejte (protoze samotna touha nestaci).
3
sledujte, co funguje a co ne. (nechcete prece i nadal plytvat svou energii na neucinne pokusy.)
4
zkousejte ruzne cesty vedouci k cili, dokud se vam vase prani neuskutecni. (urcita flexibilita vam umozni vymyslet nove postupy a dospet k novym vysledkum.)
(anthony robbins)
tak tohle jsem se od anthonyho nenaucila, to mam v sobe prirozene. vzdy jsem mela rada jasno, proto se mi lehce jednalo, plytvani cimkoliv, tedy i moji energii mi je taky od malicka cizi. a ano, kdyz vidim ze tudy cesta nevede, nemam problem ji opustit a vydat se na jinou.
pri cteni obrich kroku jsem si uvedimila ze jsem neobjevila nic noveho, ale objevila jsem nekoho kdo to vidi jako ja. samozrejme jsem se i necemu novemu naucila, hlavne tomu, ze i tomoc, co v mych ocich bylo povazovano za nemozne az tak, ze jsem odmitla se tim zabyvat a smirila se s tim ze tento sen/sny se mi nikdy nesplni, je mozne si splnit. a taky ze uz jsem si par "nesplnitelnych " snu splnila. diky moc anthony. a taky dekuji sama sobe, ze se tak hezky o sebe staram
obcas mi mango prinese z prochazky kyticku a nekdy i nekolik, kvetinky netrha jenom foti :)
v jednom z mych snu, o kterem jsem byla pevne presvedcena ze se mi nesplni, jsem snivala o tom jak by to bylo krasne a uzansne, kdybych zila s ovocnym muzem. ono, jen nejakeho potkat je skoro zazrak. a jeste navic aby jsme si rozumeli, a byli do sebe zamilovani, to uz znelo spis jako utopie ci fantasmagorie. presto jsem se tohoto snu nidky nebyla ochotna vzdat. navic, po tolika letech ovoceho zivobyti me bylo JASNE ze s jinym nez ovocnym muzem bych nikdy opravdu stasna nebyla. a to taky vyplivalo z mojich zkusenosti, kdy jsem mela partnery vegetariany co jedli prevazne varene jidlo, a i dvakrat jsem uz s ovocnym muzem zila byla, ale tam zase nevysla ta celkova harmonie a laska nebeska na kterou jsem taky vzdycky verila a moc jsem po ni touzila. nijak jsem se tim nezabyvala, vedela jsem ze az potkam toho praveho, budu to jasne videt. a taky to tak bylo. jen jsem si zacala cist mangovy stranky (pred lety peti) a hned jsem vedela ze je to on, meho srdce sapmion. to ze k sobe patrime ale mango nevedel, coz me neodradilo a verila jsem, ze az prijde jeho cas, uvidi to co ja. a taky se tak stalo. po dvou letech skoro denodeniho vzajemneho e psani jsme se osobne sesli a uz se nerozesli, je nam spolu krasne a jako kazda prava laska, i ta nase naramne roste. ach, ano dockala jsem se.. neskutecny sen se uskutecnil. trpelivost ruze prinasi :)
zivot je krasnej.
dosahuji svych uspechu pomoci stejneho postupu, ktery vedome nebo podvedome uplatnuji. vyuzijte nasledujici ctyri jednoduche kroky, abyste dosahli vseho, po cem touzite.
NAVOD K ZARUCENI USPECHU
1
ujasnete si, po cem touzite. (budte konkretni! v jasnosti je sila.)
2
jednejte (protoze samotna touha nestaci).
3
sledujte, co funguje a co ne. (nechcete prece i nadal plytvat svou energii na neucinne pokusy.)
4
zkousejte ruzne cesty vedouci k cili, dokud se vam vase prani neuskutecni. (urcita flexibilita vam umozni vymyslet nove postupy a dospet k novym vysledkum.)
(anthony robbins)
tak tohle jsem se od anthonyho nenaucila, to mam v sobe prirozene. vzdy jsem mela rada jasno, proto se mi lehce jednalo, plytvani cimkoliv, tedy i moji energii mi je taky od malicka cizi. a ano, kdyz vidim ze tudy cesta nevede, nemam problem ji opustit a vydat se na jinou.
pri cteni obrich kroku jsem si uvedimila ze jsem neobjevila nic noveho, ale objevila jsem nekoho kdo to vidi jako ja. samozrejme jsem se i necemu novemu naucila, hlavne tomu, ze i tomoc, co v mych ocich bylo povazovano za nemozne az tak, ze jsem odmitla se tim zabyvat a smirila se s tim ze tento sen/sny se mi nikdy nesplni, je mozne si splnit. a taky ze uz jsem si par "nesplnitelnych " snu splnila. diky moc anthony. a taky dekuji sama sobe, ze se tak hezky o sebe staram
obcas mi mango prinese z prochazky kyticku a nekdy i nekolik, kvetinky netrha jenom foti :)
v jednom z mych snu, o kterem jsem byla pevne presvedcena ze se mi nesplni, jsem snivala o tom jak by to bylo krasne a uzansne, kdybych zila s ovocnym muzem. ono, jen nejakeho potkat je skoro zazrak. a jeste navic aby jsme si rozumeli, a byli do sebe zamilovani, to uz znelo spis jako utopie ci fantasmagorie. presto jsem se tohoto snu nidky nebyla ochotna vzdat. navic, po tolika letech ovoceho zivobyti me bylo JASNE ze s jinym nez ovocnym muzem bych nikdy opravdu stasna nebyla. a to taky vyplivalo z mojich zkusenosti, kdy jsem mela partnery vegetariany co jedli prevazne varene jidlo, a i dvakrat jsem uz s ovocnym muzem zila byla, ale tam zase nevysla ta celkova harmonie a laska nebeska na kterou jsem taky vzdycky verila a moc jsem po ni touzila. nijak jsem se tim nezabyvala, vedela jsem ze az potkam toho praveho, budu to jasne videt. a taky to tak bylo. jen jsem si zacala cist mangovy stranky (pred lety peti) a hned jsem vedela ze je to on, meho srdce sapmion. to ze k sobe patrime ale mango nevedel, coz me neodradilo a verila jsem, ze az prijde jeho cas, uvidi to co ja. a taky se tak stalo. po dvou letech skoro denodeniho vzajemneho e psani jsme se osobne sesli a uz se nerozesli, je nam spolu krasne a jako kazda prava laska, i ta nase naramne roste. ach, ano dockala jsem se.. neskutecny sen se uskutecnil. trpelivost ruze prinasi :)
zivot je krasnej.
pondělí 18. května 2009
kohouti zpev
za doprovodu trumpety se linul k mym uz jen napul spicim usim, z meho mobilu, bylo za deset pet, a kdyz kohout a trumpeta odezneli, rekla jsem si ze je jeste chlilku napul vyspim, ale mango uz mi septal do ouska ze je cas vyskocit z postele, a jeho zase doprovazela vodni trist napoustejici se vany..
a chvilicku po sesty jsme vyrazili na nedelni blesi trhy. naladu jsem mela kupodivu primo slavnostni, uz ve vane jsem si nejen zpivala ale i jsem si vymyslela pribeh o hladovem oslikovi, ktery jsem zacala vypravet a ten se jakoby sam od sebe odvijel. behem dne jsem jeste ve sve predstavivosti pridala par odstavecku. verer jsem si v duchu malovala obrazky oslika
rano byla zima, tak jsem se pekne nabalila a tentokrat jsem na deku nezapomela, a uz jsem se moc tesila az vyjde slunicko, vyslo brzy potom co jsme vybalili a vystavili vsechno nase zbozi a svitilo cely den ale nebyly zadny vedra, zustali jsme nabaleny a odlehcili si jen pres poledni "hic" :) me, hlavne hrala predstava, ze uz je to nas predposledni trh, domluvili jsme se s mangem, ze ty penize co vydelame nestoji za tu praci a cas co do ni vkladame, navic oba nemame radi umele vyvolane probouzeni a vyhazov s postele, kdy se nam chce jeste spinkat. nejaky penizky jsme si uz nahrabali a nasetrili a taky jsme se hodne moc poucili. pristi tyden jestli nebude prset bude nas posledni trh pred mym odletem do cech. az se vratim obetujeme jeste tak dve nedele na blesi trhy, nebot mame jeste par veci, ktery nechceme vyhodit.
meli jsme taky tuhle nedeli vetsi hlad nez obvykle, myslim si ze je to tim, ze se znatelne ochladilo, hlavne to poznam podle toho jak jsem uz zimne navlecena. zacali jsme trochu pred devatou mandarinkama imperial, jsou to moji oblibenci, a to jsme si asi tak po hodince vzdycky zopakovali, tak ze tri krat tri impreial mandarinky pro me i manga. potom za casek, mango si dal avo a banan a ja banany hned tri, a po delsi odmlce mango si dal avo a ja zase tri banany, sladounky a moc dobry, to samy mandarinky, avo bylo taky moc dobroucky, mango mi dal trosilinku ochutnat.
mango je tady s kvalitou cenou a chuti ovoce velice spokojeny, rikal ze v anglii je ovoce o hodne moc drazsi a ne pokazdy tak vyborny. no, jo, jsme tu pekne ovocne rozmazleny, a to i ve velkomeste sydney, co teprve az budeme jist ovoce primo z rosltin, tropickeho dalneho severu uchvatne australie. uz se nam to blizi.. jupiiiiiiii
protoze byl ucpany odjezd z trhu, zdrzeli jsme se asi o hodinku dyl, coz nam vubec nevadilo, vladla celodenni pohoda i kdyz jsme zas tak moc nevydelali, ale lepsi neco nez nic. a kdyz se k malu prida malo, je to hodne
tak ze bylo uz skoro pet odpoledne kdyz jsme si pritukli pullitrovymi sklenicemi naplnene cerstvou stavou z cerneho hroznoveho vina, kterou jsem vyrabela ja, a jak uz to tak v mem kazdodennim zivote chodi, stava byla hotova v ten samy cas, kdy mango skoncil vykladani neprodaneho zbozi z auta do nasi krabice od bot. stava byla husta a hutna, sladka a vyborna, pravy nektar bozi. to je to prave nefalsovane vinecko, a jak je po nem krasne na tele i na dusi.
a za hodinku byli dalsi bozi hody, tentokrat to byl kral durian, a panecku ten byl, jedna basen! ten vcerejsi byl taky prvotridni. ano, omamne a silne kremove durianky jsou zpet. ty co jme jedli v poslednich dvou tydnech byli min kremovy a stavnaty, a trochu mim sladky. nam proste chutnaji nejvic ty huste kremovy mekounky jako polstarky a sladci nez med s prehrsli tajuplnych chuti, ach, jak si vzdy preju, at ta chut ode me jeste neodchazi, mnam, mnam, chci ji prozivat co nejdyl, a tak taky durian jim pekne pomalounku. za par hodinek po durianove blazenosti jsme si pochunali kazdy na ctyrech mandarinkach imperial
koupili jsme v sobotu celou bedynku, a taky bedynku michanyho hroznovyho vina, rajsky a libanonsky okurky, avo, a vcera jsme v ovozel primo vedle trhu koupili pres dve kila bananu actyri vonavy ananasy, mango taky skocil za roh k asiatum pro durianek, ted mi tu krasne voni, ten si dame az se dneska vrati z prace kde zahradnici. jsou dve odpoledne a ja zatim bez hladu a tedy i snidane.
byla jsem se trosku projit na slunicku a navstivila nasi malou zahraku, tam jsem zasadila koktejlove rajcatko, ktere jsem nasla na jedne zahradce na moji slunickovy prochazce. taky jsem trochu psala a hlavne jsem se probudila prirozene, bez pomoci trumpety a kohouta.. pekne do slunicka, jeeee, to bylo radosti
a australsky slunicko jak uz ma ve zvyku, sviti o stosest.
zivot je krasny
ps: pokazdy zapomeneme vzit na trhy fotak.
tak sem hodim kousilinecek oceanu :)
a chvilicku po sesty jsme vyrazili na nedelni blesi trhy. naladu jsem mela kupodivu primo slavnostni, uz ve vane jsem si nejen zpivala ale i jsem si vymyslela pribeh o hladovem oslikovi, ktery jsem zacala vypravet a ten se jakoby sam od sebe odvijel. behem dne jsem jeste ve sve predstavivosti pridala par odstavecku. verer jsem si v duchu malovala obrazky oslika
rano byla zima, tak jsem se pekne nabalila a tentokrat jsem na deku nezapomela, a uz jsem se moc tesila az vyjde slunicko, vyslo brzy potom co jsme vybalili a vystavili vsechno nase zbozi a svitilo cely den ale nebyly zadny vedra, zustali jsme nabaleny a odlehcili si jen pres poledni "hic" :) me, hlavne hrala predstava, ze uz je to nas predposledni trh, domluvili jsme se s mangem, ze ty penize co vydelame nestoji za tu praci a cas co do ni vkladame, navic oba nemame radi umele vyvolane probouzeni a vyhazov s postele, kdy se nam chce jeste spinkat. nejaky penizky jsme si uz nahrabali a nasetrili a taky jsme se hodne moc poucili. pristi tyden jestli nebude prset bude nas posledni trh pred mym odletem do cech. az se vratim obetujeme jeste tak dve nedele na blesi trhy, nebot mame jeste par veci, ktery nechceme vyhodit.
meli jsme taky tuhle nedeli vetsi hlad nez obvykle, myslim si ze je to tim, ze se znatelne ochladilo, hlavne to poznam podle toho jak jsem uz zimne navlecena. zacali jsme trochu pred devatou mandarinkama imperial, jsou to moji oblibenci, a to jsme si asi tak po hodince vzdycky zopakovali, tak ze tri krat tri impreial mandarinky pro me i manga. potom za casek, mango si dal avo a banan a ja banany hned tri, a po delsi odmlce mango si dal avo a ja zase tri banany, sladounky a moc dobry, to samy mandarinky, avo bylo taky moc dobroucky, mango mi dal trosilinku ochutnat.
mango je tady s kvalitou cenou a chuti ovoce velice spokojeny, rikal ze v anglii je ovoce o hodne moc drazsi a ne pokazdy tak vyborny. no, jo, jsme tu pekne ovocne rozmazleny, a to i ve velkomeste sydney, co teprve az budeme jist ovoce primo z rosltin, tropickeho dalneho severu uchvatne australie. uz se nam to blizi.. jupiiiiiiii
protoze byl ucpany odjezd z trhu, zdrzeli jsme se asi o hodinku dyl, coz nam vubec nevadilo, vladla celodenni pohoda i kdyz jsme zas tak moc nevydelali, ale lepsi neco nez nic. a kdyz se k malu prida malo, je to hodne
tak ze bylo uz skoro pet odpoledne kdyz jsme si pritukli pullitrovymi sklenicemi naplnene cerstvou stavou z cerneho hroznoveho vina, kterou jsem vyrabela ja, a jak uz to tak v mem kazdodennim zivote chodi, stava byla hotova v ten samy cas, kdy mango skoncil vykladani neprodaneho zbozi z auta do nasi krabice od bot. stava byla husta a hutna, sladka a vyborna, pravy nektar bozi. to je to prave nefalsovane vinecko, a jak je po nem krasne na tele i na dusi.
a za hodinku byli dalsi bozi hody, tentokrat to byl kral durian, a panecku ten byl, jedna basen! ten vcerejsi byl taky prvotridni. ano, omamne a silne kremove durianky jsou zpet. ty co jme jedli v poslednich dvou tydnech byli min kremovy a stavnaty, a trochu mim sladky. nam proste chutnaji nejvic ty huste kremovy mekounky jako polstarky a sladci nez med s prehrsli tajuplnych chuti, ach, jak si vzdy preju, at ta chut ode me jeste neodchazi, mnam, mnam, chci ji prozivat co nejdyl, a tak taky durian jim pekne pomalounku. za par hodinek po durianove blazenosti jsme si pochunali kazdy na ctyrech mandarinkach imperial
koupili jsme v sobotu celou bedynku, a taky bedynku michanyho hroznovyho vina, rajsky a libanonsky okurky, avo, a vcera jsme v ovozel primo vedle trhu koupili pres dve kila bananu actyri vonavy ananasy, mango taky skocil za roh k asiatum pro durianek, ted mi tu krasne voni, ten si dame az se dneska vrati z prace kde zahradnici. jsou dve odpoledne a ja zatim bez hladu a tedy i snidane.
byla jsem se trosku projit na slunicku a navstivila nasi malou zahraku, tam jsem zasadila koktejlove rajcatko, ktere jsem nasla na jedne zahradce na moji slunickovy prochazce. taky jsem trochu psala a hlavne jsem se probudila prirozene, bez pomoci trumpety a kohouta.. pekne do slunicka, jeeee, to bylo radosti
a australsky slunicko jak uz ma ve zvyku, sviti o stosest.
zivot je krasny
ps: pokazdy zapomeneme vzit na trhy fotak.
tak sem hodim kousilinecek oceanu :)
jestlize se vam zda,
23
ze prvni pokusy o dosazeni vasich cilu ztroskotaly, mate se jich zrici a zkusit neco jineho? v zadnem pripade!
vytrvalost je nejhodnotnejsi vlastnost pri utvareni kvality zivota, ktera zastini dokonce i talent. koneckoncu jeste nikdo nedosahl sveho cile pouze tim, ze se o jeho dosazeni zajimal; clovek se musi svemu cili plne odevzdat. nemohou vam snad docasne "neuspechy" ve skutecnosti poskytnout nezbytne poznani ci zpetnou vazbu, abyste v budoucnosti dosahli jeste vetsiho uspechu? jisteze ano!
kdyz se ohlednete do minulosti za svymi "nezdarilymi" pokusy, jake pouceni z nich ziskate? jakym zpusobem tyto zkusenosti co nejuspesneji vyuzijete nyni i v budoucnu?
(anthony robbins)
slunecni polibek
i kdyz to pro me nebyla zadana velka zabava, vyrvala jsem, a australsky ridicak jsem nakonec po dlouhe a trnite ceste ziskala. no, nebyla ta cesta jen trnita, byla i krasna. a ano, byla to i cesta poucna a zajimava. nevzdala jsem to jen diky tomu, ze jsem ten ridicak opravdu moc chtela.
ze prvni pokusy o dosazeni vasich cilu ztroskotaly, mate se jich zrici a zkusit neco jineho? v zadnem pripade!
vytrvalost je nejhodnotnejsi vlastnost pri utvareni kvality zivota, ktera zastini dokonce i talent. koneckoncu jeste nikdo nedosahl sveho cile pouze tim, ze se o jeho dosazeni zajimal; clovek se musi svemu cili plne odevzdat. nemohou vam snad docasne "neuspechy" ve skutecnosti poskytnout nezbytne poznani ci zpetnou vazbu, abyste v budoucnosti dosahli jeste vetsiho uspechu? jisteze ano!
kdyz se ohlednete do minulosti za svymi "nezdarilymi" pokusy, jake pouceni z nich ziskate? jakym zpusobem tyto zkusenosti co nejuspesneji vyuzijete nyni i v budoucnu?
(anthony robbins)
slunecni polibek
i kdyz to pro me nebyla zadana velka zabava, vyrvala jsem, a australsky ridicak jsem nakonec po dlouhe a trnite ceste ziskala. no, nebyla ta cesta jen trnita, byla i krasna. a ano, byla to i cesta poucna a zajimava. nevzdala jsem to jen diky tomu, ze jsem ten ridicak opravdu moc chtela.
pátek 15. května 2009
uz je to asi pet let,
podle meho divokeho odhadu, kdy jsem se rozhodla ze si udelam australsky ridicsky prukaz. kdybych jen vedela nebo aspon tusila, jaky to bude komplikovany a zdlouhavy proces, urcite by me to odradilo, a tak jsem nakonec rada, ze jsem do toho hupla jako slepys.. a protoze se jen tak nevzdam, sla jsem krok za krokem, a delala jsem vse co bylo po me zadano.
ano, byl to proces zdlouhavy a komplikovany a to hlavne, i kdyz nejen proto, protoze jsem telesne postizena, nemohu hybat skoro vubec chodidly a proto ridim auto rukama, s pomoci chytre, jednoduche ale drahe upravy. a tim padem jsem zarazena do jine kategorie i pri ziskavani ridicaku. hlavne se to lisi tim, ze oproti nepostizenym clovickum, jsem musela nekolikrat za nekolika doktorama, potom jeste nejakejma pohybovejma odbornikama, navic jsem musela delat ridicak pres nejakou organizaci pro telesne postizene, kde mi bylo receno, ze si muzu udelat ridicak jen kdyz pujdu do prace v cemz oni mi tez pomuzou, no, bylo mi to divny, ale nemela jsem na vybranou a australsky ridicak jsem moc chtela.
navic, cely proces ziskani ridicaku je mnohem zdlouhavejsi a komplikovanejsi nez v ceske republice. musi se udelat test, to je hracka, za ten je ridicak L a na ten se musi najezdit stopadesat hodin mozna i vic s ridicem jako spolujezdcem, co ma plny ridicak. to vse se musi zapsat kam se jelo a kolik km, kdo byl spolujezdec jeho cislo ridicaku a podepsany, atd.ja jsem navic musela mit jako telesne postizena, asi deset hodin se specializovanym instruktorem, coz se cele tahlo strasne dlouho a je to samo o sobe dlouhy story. pak se dela test z jizd a potom je nejaky P jako povoleni jezdit sam a zase se musi tak jezdit asi dva roky nejvysi rychlosti osudesat, coz je pro me pochod sneka, pak zase test a pak zase dalsi P nejmin na rok a tam uz se smi jezdit max. devadesat, no, a to ani nejste zdaleka nekonci..
nastesti, mango mi poradil si vydolovat ceskej ridicak, teda me to taky napadlo, ale neverila jsem ze mi ho po tolika letech vydaj, a az mango, ze prej jo, ze mu taky nekde nejakej (bydlel v mnoha zemich) po dlouhy dobe vydali. a tim padem jsem nakonec velkym obrim krokem preskocila vsechny ty pecka..
no, lidi zlaty ja uz vam byla z toho ziskavani ridicaku tak utrmacena, ze jsem nekolikrat vazne uvazovala o tom ze se toho vzdam a budu jen stopovat :) no, dely se veci, memuzu to tady vse popisovat, to si necham na knizku, ale skoro nikdo mi neveril, to byla ta nejvetsi parada. no, jo, co se da delat, kdyz se cloveku stanou neuveritelny pribehy ze?
takze s ty utrmacenosti, jsem si na par let od procesu ziskavani australskeho ridicaku odpocinula, to uz jsem mela cesky a jezdila jsem tu na mezinarodni, az nastala zase chvile, kdy jsem zatouzila po tom australskym, mezinarodni mi davali v cechach a jen na rok, a to s milou omluvou, a tak jsem musela znova na australsky testy z road rules, ty jsem udelala levou zadni, taky k doktorovi, a nechala se objednat na test z jizd. ano, uz jsem dva testy z jizd pred tim, nez si dala tu zminenou delsi prestavku, absolvovala, a pokazdy jsem trosinku (opravdu) prekrocila rychlost a to je hruby prestupek proti zakonu a ridicak mi nedali.
dneska jsem teda asi po dvou letech mela dalsi test z jizd, datum vysel na den, kdy ma manguv tata narozeniny, coz je dneska, a hned jak mi to mango pred deseti dny, kdy jsem dostala datum testu rek, jsem vedela ze to neni jen tak, a ze urcite tentokrat test z jizd zvladnu na jednicku.
a taky ze jo, jela jsem vsude pod deset km, mela jsem i bezva testovace, a svete div se, byl to anglican, coz je i mango i jeho tata i kdyz ten je vlasne originalne polak..
nejen ze jsem to tentokrat zvladla, ale byla jsem nejednou pochvalena, a bylo mi receno, ze jsem zabodovala tak dobre, ze bych mohla delat instruktorku. hmmm, o tom budu premyslet, rekla jsem na to ja. ano, udlala jsem 98 ze stovky, ty dva strzeny bodiky byly za to ze jsem se nedivala dostatecne do zpetneho zrcatka, body se pisou do chlivecku za mnoho ukonu. dali mi kopii, jakoby vysvedceni. taky mi hned na kratke pockani vystavili novy plny ridicak, takze muzu jezdit nejvysi povolenou rychlosti 110. ta se na dalnicich houfne prekracuje :) ano, mam rada rychlou jizdu.
dneska byl uzasny den, mam radost ze uz mam konecne ten australskej ridicak v kapse. jupiiiiiiiiii!!!! a musim se priznat, ze kdyz jsme dojeli, hned me pan testujici zdelil, ze jsem test pasla na jednicku, a moc me chvalil, jako i pred tim nekolikrat pri jizde, to jsem opravdu necekala. urcite to byl andel. ach, a ta radost..
slavili jsme tak, ze jsme si dali duriany dva. jeden hned po prijezdu ze skousek to bylo asi jedenact a jeden ve ctyri, oba durianvoe uzasni. asi za dve hodky jsme si dali klasicky libanonsky okurky, rajcata a chili.
zajimavy je, ze se mi vcera uz chtelo spat v osum vecer, a tak jsem sla, a vzdudila jsem se ve 3 rano na velkou a na malou a pak spala do sesti, zase na malou a velkou a do hodne teply vany a pak ledova sprcha.. cha cha.. cha.
pak jsem vypila cerstvy gel z listu aloe vera se stavou z jednoho pomerance. to me vzdy tak zvlast celkove posili a povznese, coz jsem potrebovala.
mango byl celou dobu se mnou, ale na test nesmel, ale jen co jsme se z nej vratili, zachvilku pribehl, a videl z meho stastneho vyrazu ze to mam v kapse, uz jsem byla venku z auta kdyz ke me dosel a hned jsme se s velkou radosti objali
zivot je krasnej
ja a ovoce v moji krabici od bot
ano, byl to proces zdlouhavy a komplikovany a to hlavne, i kdyz nejen proto, protoze jsem telesne postizena, nemohu hybat skoro vubec chodidly a proto ridim auto rukama, s pomoci chytre, jednoduche ale drahe upravy. a tim padem jsem zarazena do jine kategorie i pri ziskavani ridicaku. hlavne se to lisi tim, ze oproti nepostizenym clovickum, jsem musela nekolikrat za nekolika doktorama, potom jeste nejakejma pohybovejma odbornikama, navic jsem musela delat ridicak pres nejakou organizaci pro telesne postizene, kde mi bylo receno, ze si muzu udelat ridicak jen kdyz pujdu do prace v cemz oni mi tez pomuzou, no, bylo mi to divny, ale nemela jsem na vybranou a australsky ridicak jsem moc chtela.
navic, cely proces ziskani ridicaku je mnohem zdlouhavejsi a komplikovanejsi nez v ceske republice. musi se udelat test, to je hracka, za ten je ridicak L a na ten se musi najezdit stopadesat hodin mozna i vic s ridicem jako spolujezdcem, co ma plny ridicak. to vse se musi zapsat kam se jelo a kolik km, kdo byl spolujezdec jeho cislo ridicaku a podepsany, atd.ja jsem navic musela mit jako telesne postizena, asi deset hodin se specializovanym instruktorem, coz se cele tahlo strasne dlouho a je to samo o sobe dlouhy story. pak se dela test z jizd a potom je nejaky P jako povoleni jezdit sam a zase se musi tak jezdit asi dva roky nejvysi rychlosti osudesat, coz je pro me pochod sneka, pak zase test a pak zase dalsi P nejmin na rok a tam uz se smi jezdit max. devadesat, no, a to ani nejste zdaleka nekonci..
nastesti, mango mi poradil si vydolovat ceskej ridicak, teda me to taky napadlo, ale neverila jsem ze mi ho po tolika letech vydaj, a az mango, ze prej jo, ze mu taky nekde nejakej (bydlel v mnoha zemich) po dlouhy dobe vydali. a tim padem jsem nakonec velkym obrim krokem preskocila vsechny ty pecka..
no, lidi zlaty ja uz vam byla z toho ziskavani ridicaku tak utrmacena, ze jsem nekolikrat vazne uvazovala o tom ze se toho vzdam a budu jen stopovat :) no, dely se veci, memuzu to tady vse popisovat, to si necham na knizku, ale skoro nikdo mi neveril, to byla ta nejvetsi parada. no, jo, co se da delat, kdyz se cloveku stanou neuveritelny pribehy ze?
takze s ty utrmacenosti, jsem si na par let od procesu ziskavani australskeho ridicaku odpocinula, to uz jsem mela cesky a jezdila jsem tu na mezinarodni, az nastala zase chvile, kdy jsem zatouzila po tom australskym, mezinarodni mi davali v cechach a jen na rok, a to s milou omluvou, a tak jsem musela znova na australsky testy z road rules, ty jsem udelala levou zadni, taky k doktorovi, a nechala se objednat na test z jizd. ano, uz jsem dva testy z jizd pred tim, nez si dala tu zminenou delsi prestavku, absolvovala, a pokazdy jsem trosinku (opravdu) prekrocila rychlost a to je hruby prestupek proti zakonu a ridicak mi nedali.
dneska jsem teda asi po dvou letech mela dalsi test z jizd, datum vysel na den, kdy ma manguv tata narozeniny, coz je dneska, a hned jak mi to mango pred deseti dny, kdy jsem dostala datum testu rek, jsem vedela ze to neni jen tak, a ze urcite tentokrat test z jizd zvladnu na jednicku.
a taky ze jo, jela jsem vsude pod deset km, mela jsem i bezva testovace, a svete div se, byl to anglican, coz je i mango i jeho tata i kdyz ten je vlasne originalne polak..
nejen ze jsem to tentokrat zvladla, ale byla jsem nejednou pochvalena, a bylo mi receno, ze jsem zabodovala tak dobre, ze bych mohla delat instruktorku. hmmm, o tom budu premyslet, rekla jsem na to ja. ano, udlala jsem 98 ze stovky, ty dva strzeny bodiky byly za to ze jsem se nedivala dostatecne do zpetneho zrcatka, body se pisou do chlivecku za mnoho ukonu. dali mi kopii, jakoby vysvedceni. taky mi hned na kratke pockani vystavili novy plny ridicak, takze muzu jezdit nejvysi povolenou rychlosti 110. ta se na dalnicich houfne prekracuje :) ano, mam rada rychlou jizdu.
dneska byl uzasny den, mam radost ze uz mam konecne ten australskej ridicak v kapse. jupiiiiiiiiii!!!! a musim se priznat, ze kdyz jsme dojeli, hned me pan testujici zdelil, ze jsem test pasla na jednicku, a moc me chvalil, jako i pred tim nekolikrat pri jizde, to jsem opravdu necekala. urcite to byl andel. ach, a ta radost..
slavili jsme tak, ze jsme si dali duriany dva. jeden hned po prijezdu ze skousek to bylo asi jedenact a jeden ve ctyri, oba durianvoe uzasni. asi za dve hodky jsme si dali klasicky libanonsky okurky, rajcata a chili.
zajimavy je, ze se mi vcera uz chtelo spat v osum vecer, a tak jsem sla, a vzdudila jsem se ve 3 rano na velkou a na malou a pak spala do sesti, zase na malou a velkou a do hodne teply vany a pak ledova sprcha.. cha cha.. cha.
pak jsem vypila cerstvy gel z listu aloe vera se stavou z jednoho pomerance. to me vzdy tak zvlast celkove posili a povznese, coz jsem potrebovala.
mango byl celou dobu se mnou, ale na test nesmel, ale jen co jsme se z nej vratili, zachvilku pribehl, a videl z meho stastneho vyrazu ze to mam v kapse, uz jsem byla venku z auta kdyz ke me dosel a hned jsme se s velkou radosti objali
zivot je krasnej
ja a ovoce v moji krabici od bot
pondělí 11. května 2009
pochunavam si opet na durianech
pri durianovych dychankach s mangem, po tydeni durianove prestavce, v prubehu ktere jsme si davali jen syrove cerstve ovocne napoje. na durianech si pochutnavame uz tyden a dvakrat jsme ho meli dvakrat.. aaaach, durianek uz je zase s nami a silne obohacuje nasi ovocnou cestu. mnam.
jeden durian tu voni nedaleko ode me, cekame az se mango vrati z prace na zahrade,pak bude hostina, a navic priveze novy kousky, no, kazdy den jsem nadsena uz jen z toho, ze je durian pritomen.
v prubehu minuleho tydne jsme si nepochutnavali jen na durianech, pili jsme predevsim i stavy z hroznoveho vina, z jablek pomerancu a bananu, z rock/galia melounu, z pomerancu,a jedli jsme rajcatka okurky libanonsky a palivy papricky cili, banany, jablicka, a jen mango avokada. predevcirem jsme koupili a nasadili i hrusky, jsou stavnaty a sladky jako med. zatim je jenom jime. mame celou bedynku, a jeste jsme koupili bednu jablek a rajcata a okurky, banany, vse kolem ctyr peti kilo. a dve bedynky cernyho hroznovyho vina ktery je krasne presladky a euphoricky. moc nam jde k duhu.
jinak vladne klid mir a pohoda, kazdy den je krasny.
byli jsme na plazi a zaplavali jsme si, byla to nadhera, voda byla teplejsi nez vzduch, plavala jsem docela dlouho a najednou jsem citila teplo jen na povrchu kuze, vevnitr uz byla zima, a tak jsem zamirila ke brehu, a kdyz jsem vylezla do studenejsiho vzduchu pekne jsem se rozklepala zimou az jsem dech popadala, a hned jsem pospichala k rucnikum, a jeden si omotala kolem hlavy a druhym jsem se rychlosti blesku utrela a uz jsem na sebe hazela teplaky a saty a tak, a pak hned supky dupky po delsim schodisti nahoru a pak pekne do delsiho mirneho kopecku,no, tak jsem nevychladla a bylo mi hned po obleceni teploucko a pri chuzi se jeste hezky oteplilo, je, jak mi bylo krasne. vlasy mi doschly za barakem na slunicku. byli taky stastny.
vcera se zase nekonaly nedelni blesi trhy, nebot i kdyz bylo cely tyden slunecno, opet tuto nedeli rano a dopoledne prselo. udelali jsme si prenaramne uzasnej linej den, byli jme asi do ctyr odpoledne v posteli a pili jsme stavy z hroznu a jedli velkej durian, taky jsme si asi dvakrat na chvilku zdrimli, uplne ve stejnou dobu, zajimavy, jsme hodne jako dvojcata.
tento tyden se ma trochu ochladit, a dneska rano jsem se probudila do slunicka a ted bude poledne, zatahuje se a vypada to na dest. je cas skocit do vany.
jeste chci dodat ze prvni dva dny po stavach jsme nemeli rajacata a okurky, ale pili jsme stavy z vina a jedli duriany.
zivot je krasnej
jedna z nasich blizkych plazi, kongwong, kde se mi vzdycky moooc libi.
jeden durian tu voni nedaleko ode me, cekame az se mango vrati z prace na zahrade,pak bude hostina, a navic priveze novy kousky, no, kazdy den jsem nadsena uz jen z toho, ze je durian pritomen.
v prubehu minuleho tydne jsme si nepochutnavali jen na durianech, pili jsme predevsim i stavy z hroznoveho vina, z jablek pomerancu a bananu, z rock/galia melounu, z pomerancu,a jedli jsme rajcatka okurky libanonsky a palivy papricky cili, banany, jablicka, a jen mango avokada. predevcirem jsme koupili a nasadili i hrusky, jsou stavnaty a sladky jako med. zatim je jenom jime. mame celou bedynku, a jeste jsme koupili bednu jablek a rajcata a okurky, banany, vse kolem ctyr peti kilo. a dve bedynky cernyho hroznovyho vina ktery je krasne presladky a euphoricky. moc nam jde k duhu.
jinak vladne klid mir a pohoda, kazdy den je krasny.
byli jsme na plazi a zaplavali jsme si, byla to nadhera, voda byla teplejsi nez vzduch, plavala jsem docela dlouho a najednou jsem citila teplo jen na povrchu kuze, vevnitr uz byla zima, a tak jsem zamirila ke brehu, a kdyz jsem vylezla do studenejsiho vzduchu pekne jsem se rozklepala zimou az jsem dech popadala, a hned jsem pospichala k rucnikum, a jeden si omotala kolem hlavy a druhym jsem se rychlosti blesku utrela a uz jsem na sebe hazela teplaky a saty a tak, a pak hned supky dupky po delsim schodisti nahoru a pak pekne do delsiho mirneho kopecku,no, tak jsem nevychladla a bylo mi hned po obleceni teploucko a pri chuzi se jeste hezky oteplilo, je, jak mi bylo krasne. vlasy mi doschly za barakem na slunicku. byli taky stastny.
vcera se zase nekonaly nedelni blesi trhy, nebot i kdyz bylo cely tyden slunecno, opet tuto nedeli rano a dopoledne prselo. udelali jsme si prenaramne uzasnej linej den, byli jme asi do ctyr odpoledne v posteli a pili jsme stavy z hroznu a jedli velkej durian, taky jsme si asi dvakrat na chvilku zdrimli, uplne ve stejnou dobu, zajimavy, jsme hodne jako dvojcata.
tento tyden se ma trochu ochladit, a dneska rano jsem se probudila do slunicka a ted bude poledne, zatahuje se a vypada to na dest. je cas skocit do vany.
jeste chci dodat ze prvni dva dny po stavach jsme nemeli rajacata a okurky, ale pili jsme stavy z vina a jedli duriany.
zivot je krasnej
jedna z nasich blizkych plazi, kongwong, kde se mi vzdycky moooc libi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
