ach, moc jsem se tesila, ne jenom na spoluzaky, vetsinu z nich jsem nevidela od nasich patnacti nebo osumnacti let, ale i na skalnou, je to vesnice v ktere jsem vyrustala, rada jsem behala venku, znam tam kazdy kout i zakouti, lesy, lesik, ostruvek kostlivcu, brabencak, koupak, potucek a tak dal, a tak dal..
a tak abych si tu moji vesnicku vic uzila, vypravila jsem se na cestu uz v patek. mamka s tatkou me odvezli do marjanek na nadrazi vlaku, ty ale nejezdily, nadrazi zakoupila nejaka italska ci francouzka vlakova spolecnost a koleje vykopali a zustaly jen zakopy, delnici pracujou viditelne o sto sest, a uz i v puvodni budove vybudovali wc na svetove urovni, kam jsem si odskocila po rozlouceni se s rodici a pred tim nez jsem naksocila na autoubus, ktery jel misto vlaku. jeee, to byla krasa, slunicko mi svitilo na cestu a naladu jsem mela velice slavnostni. hezky jsem si uzila cestu, sledovala jsem krasy prirody a taky se mi vybavilo nekolik vzpominek, ach, kolikrat jsme se tu najezdili s mangem do chebu pro duriany, jak casto jsem za cely muj byvaly cesky zivot po ni cestovala, jak je znama a duverna..
v chebu taky svitilo slunicko, i kdyz bylo morko a tudiz prave po desti, a ja si na lavicce na slunicku pockala pres pul hodky na dalsi jizdu autobusem do skalne. nikoho jsem na zastavce nepoznala. skalnou jsou dlouho nenavstivila, jen pred tremy roky na pul dne s mangem, vykoupali jsme se na koupaku a pak jsme si prohlidli vesnici pri projizdce autem, a nikoho znameho jsem nezahledla. mozna i jo, ale nepoznala jsem. cesta autobusem do skalne byla jeste vic znama a duverna, a tak jeste vic vzpominek, i z detstvi, kdy jsme po teto ceste casto chodivali s brachou a nekdy se i nekdo pridal, do frantiskovych lazni, asi sest km vzdalenych. i kdyz my jsme to kde to slo brali skratkama, pres pole a louky. diky castym privalovym destum a brzkemu letu, vse jen zarilo zeleni. asi pulhodinova cesta mi utekla ani nevim jak, a bylo kolem poledne, kdyz jsem vystoupila na skalenskem namesticku z autobusu, a hned jsem se citila jako doma.
slunicko nejenom svito, ale i moc hezky hralo, a bylo o poznani tepleji nez v marjankach a to po celou dobu meho pobytu. na kratounke ceste k hotelu, kde jsem byla ubytovana, jsem se zastavila v obchode se smisenym zbozim a ano, meli tam i ovoce, a tak jsem si hned nakoupila stavnate uz pekne zrale a mekke naktrarinky a merunky. tresne nemeli, neuveritelne, ale coz.. hlavne ze mam dobroucke sladoucke ovoce a jen par kroku skoku a uz jsem zvonila u zamcenych dveri hotelu garni, a nikde nikdo, cekam, zvonim jeste dvakrat, a uz je mi jasny, ze tam nikdo neni, co dal, jsem nevedela a tak jsem se sla zeptat do hospudky hned naproti pres ulici, a tam mi rekli kudy kam, a tak jsem presla zpet na druhou stranu cesty a tam uz na me cekala jedna z mych spoluzacek olina a s radosti me vitala, a ja ze si jdu pro klic do hospudky k majitelum teto, i hotelu, a ona ze ma nejaky cas a rada me tam odprovodi, abych se nahodou po ceste neztratila, taky mi vzala tasku, a sly jsme moji snecci chuzi asi deset minut a povidali si hlavne o nas a venku na zahrade byla ucitelka z druziny, tak jsme ji pozdravily a chvili s ni poklabosily, byla jsem docela prekvapena, ze vypada jen starsi ale nezmenila podobu, ani moc nezestarla, zajimavy. no a zachvilicku uz jsme sedely na prijemne a zelene zarostle terase a ja si dala par tech nektarinek k snidani, a olca nejaky ten drink, a taky uz jsem vyplnovala formular pro hotel, a obsluha byla usmevava, mila a pohotova, je to byla krasa, asi hodinku jsme s olcou posedely a moc hezky si popovidaly, taky jsme spolecne a dlouze pri hovoru zavzpominaly na moji babicku anicku, tatinkovu maminku. kdyz babicka odesla do duchodu, odstehovala se ze skoly, kde delala skolnici, do stareho cinzaku, kousek od hradu, v kterem olina bydlela a tak se jako sousedky brzo skamaradily, navstevovaly se a babicka ji taky pomahala hlidat deti.
kdyz jsme se s olinou rozloucily, (na sraz pry neprijde) vydala jsem se zpet do hotylku nidko tam nebyl jen ja, a mela jsem z toho takovy zvlastni prijemny pocit, prozpevovala jsem si pri ceste po shodech nahoru do prvniho patra, a pak dlouhou chodbou do meho pokojiku, s velkym oknem, a tak se tam veslo hodne slunicka, pohodlnou posteli a kreslem a tak dal, moc pekny a pohodlny pokojicek. vyhled jsem mela do velkeho dvora a na kus nebe a na kus cesty po ktere jsem se mnohokrat premnohokrat nachodila nabehala i naskalala... a domy a zahrady kolem.
nemela jsem ani hodinky ani mobil, coz u me normal, a tak jsem si rikala: jak jen ja zavolam inge, jedne z mych spoluzacek,rada bych se s ni sesla. ale nechala jsem to na pozdeji a dala si sprchu, pak vybalila tasku, najedla se merunek, a na deset minut relaxace a pak jsem se vydala na dasli nakup ovoce pro zbytek dne.
nejdrive jsem se vratila do obchudku, kde byly k mani tak vyborne nektarinky a merunky abych si jeste nejake nakoupila, a az ted mi doslo ze ta pani co tam prodava je alena, znam ji, jasne, a ona me taky poznala az napodruhy, hodne dlouho jsme se nevidely a tak jsme si chvilku povidaly, az mi alena utekla dozadu, zvonil telefon, a ja zpet do hotylku, odlozila tri kila ovoce, a jeste omrknout dalsi obchudek se smisenym zbozim, kousek za rohem u kostela. pred obchodem stala divka me neznama, a kdyz jsem se priblizila, divka zavolala "inge", ach, to je parada, je tam inge, chci ji videt, i sni mluvit, a za chvilinku uz jsme se vitaly, a asi deset minut si pokecaly, a domluvily se ze se sejdeme na verande te hospudky kde jsem posedela uz ten den s olinou, a to v sest hodin. ja na to ze nemam hodinky, ale budu se snazit i tak prijit na cas. ona se smala, ze jsem byla vzdycky takova.. a jeste jsme pokecali s jejim bratrem a sestrou, co tam kousicek od toho obchodu bydli, a pak se radostne vsichni rozesli, a ja v tom obchudku objevila krasnou pulku vodniho melouna, a na pohled chutne banany, odnesla do pokojicku, zbalila si tasku, a vydala se na krasnou skoro pulhodinovou prochazku na koupaliste, s cilem si konecne zaplavat.
a jen jsem prosla kolem kostela smerem k hradu, pridala se ke me ucitelka brizova, mela nas jen v prvni tride. mela jsem ji vzdycky moc rada, je mila a vypada taky porad stejne, skoro vubec nezestarla, je stihlounka jako lan, a pry taky chodi rada plavat, a ze se jde podivat na koupaliste jaka je voda. tak jsme si celou cestu moc prijemne popovidaly i zavzpominaly, na koupalisti se rozloucily a ja na moje mistecko.. tam byly dve sestry aleny z obchodu, a jedna tam mela asi sedmiletyho vnuka, tak jsme trosku klabosili a vnoucek byl hlavne ve vode, ja tam sla az kdyz me slunicko pekne prohralo. a vodenka byla prijemna a tak jsem si s chuti zaplavala i jsem chvilema splyvala, a vsude jen priroda, proste pohodicka pohoda, a z vody zpet na slunicko, za chvilku vsichni odesli a ja jsem lezela a hluboce relaxovala a hned jak me slunicko prohralo zase do vody a bylo to plavani splyvani jeste euforictejsi nez to prvni a kdyz jsem vysla z vody a lehla si na slunicko, euforie se znasobila, a dostala jsem silny zachvat smichu.. plavani ve vode vzdy ve me tyto pocity vyvola. asi za hodinku jeste jednou do vody a jakmile me slunicko osusilo, bosa, jak po cely den jsem se vydala na krasnou prochazku uz o samote z koupaliste do meho pokojiku.
sla jsem podle potucku, kterym jsem jako dite v lete vzdy prochazela ,pouzivala jsem ho misto cesty, divala jsem se hlavne na nej, jak si klidne vodenka cestuje, na pisek kameny kaminky a oblazky na jeho dne, a spostu spoustu dalsich prirodnich kras v sobe ten maly potucek ma, a cim dal tece, tim je vetsi.. jasne vsimala jsem si i kvetin a stromu atd, a me pozornosti ani nahodou neunikla pani s tresnema, nesla je primo ze zahrady v mensi bedynce a usmivala se ja taky a jdu k ni a hned "jeee, tresne, dobry den, ty ja miluju a nemuzu zadny v obchode sehnat, mohla bych si od vas nejake koupit? a ona: " tohle mam jen pro rodinu, ale vem si par, zitra rano znovu naceseme a prinese ti je malda k snidani do hotelu", no, jo, byla to moje pani domaci starsi, a tak jsem ji moc podekovala vzala si z dalsimi diky malou hrst tresni, ona at si vemu trochu vic, s radosti jsem ji poslechla, obe jsme pospichaly a tak se brzicko rozloucily, a ja uz to nemela daleko a hned sprcha, nektarinky, merunky a relaxace s krasnym vyhledem na modre slunickove nebe na kterem putovali snehobile mracky, bylo leto, krasne leto, tak, jak leto ma byt..
a jen jsem vysla z hotylku slysim ze me kdosi vola, otocim se, bezi ke me spoluzacka kterou hned nepoznavam az za chvilku, obe radost ze se vidime a za klaboseni jsme dorazily na terasu hospudky kde uz byla inge s jeji kamoskou a taky spoluzackou, a povidalo se a prohlizely jsme si fotky. asi v pul devaty jsme se rozloucily stim, ze se zitra uvidime na srazu, a "prijd rano na navstevu" rekla jeste inge, a ja na to ok.
ja uz jsem slapala vetsinu nedaleke cesty sama, nepotkala jsem ani zivacka, sla jsem na pokoj, tam si lehla divala se z okna a prosla si cely den, a moc se tesila na ten pristi, pustila si tv a byla tam nejaka muzika, snedla skoro celou pulku melouna a asi kolem pulnoci sla spat.
probudila jsem se do krasneho slunickoveho rana, a hned jako vzdy po probuzeni na velkou a na malou a pak hupky supky zpatky do postylky, relaxovat a meditovat, pak do sprchy a pak sedela na rucniku v pohodlnym kresle, svitilo na me slunicko a cekala jsem az me osusi, pak jsem se oblikla a sla na snidani, vybrala si nejake nektarinky, rekla ze si je vezmu sebou nebot snidam az mnohem pozdeji, a taky jsem si tam vyzvedla pres dve kg nadhernych cerstvych a mnamoznich tresni, za krasnou cenu, s krasnym usmevem pani domaci mladsi, byla jsem tam uz skoro u konce bufetove snidane a tak jsem se zdrzela kdyz vsichni odesli a jen mlada pani uklizela stoly a pritom jsme si povidaly, neznla jsem ji, do skalny se vdala, a docela jsme se zapovidaly a bylo uz jedenact..
kdyz jsem se vratila na pokoj, rikam si: "inge rekla prijd rano, ale kdo vi, kdy jeji rano zacina" a byla jsem klidna, nemela jsem pocit ze bych mela prijit pozde, a tak jsem v klidu vybalila tresne a za chvili jsem bosky sla krasnou prochazkou na navstevu. nebylo to daleko, ale dala jsem si na cas, sla jsem i po travicce a pisecku, to byla nadhera, nozicky i dusicka jasaly..
a dorazila jsem presne v poledne, omylem jsem zazvonila u maminky inge, prisla otevrit segra,a mamka taky prisla, nebot jsme se rozpovidaly, ale za chvilinku uz jsem zvonila o patro vys.. a byla jsem presne nacasovana, inge pred chvilkou vstala a at jdu dal, a byla opravdu pohoda, moc hezky jsme si popovidaly a uz se tesim, az ji zase nekdy navstivim. a tak nam cas utekl jako voda, a v pul ctvrty jsme se kazda jinou cestou, ja sama ona s kamoskou a spoluzackou, vydaly na sraz spoluzaku.
ja jsem se jeste stavela v hotelu tam jsem se nasnidala tresnema a pul hodiny jsem relaxovala a pak dokoncila cestu na ten sraz. srazily jsme se tridy dve. nebot jsem chodila s jednou tridou pred urazem a s druhou az za rok po uraze patere, kdy jsem se poprve dostala domu. ale jen na pul roku, ale to uz je jiny pribeh. sraz se konal v sale jedne hospody jmenem pohoda. uz nez jsem odbocila k hospode jsem narazila na mensi hloucek spoluzaku, jasne jsem vetsinu nepoznavala, ale casem nektere lehce rozpoznavala. pozdeji, uz v sale hospody pohody, jsem obesla dva dlouhe stoly, s kazdym se pozdravila a kratce promluvila. pak uz jsem jen sedela a mluvila s temi, kdo byli v moji blizkosti, a byla jsem tak nejak v soku, a spis jsem to vse posluchala a divala se, byl to takovy zajimavy film, a obcas jsem se i trochu rozpovidala. asi v polovine mi spoluzaci darovali krasnou obrovskou kytici, coz me dojalo ze jsem mela na krajicku.. bylo to mile prekvapeni, i kdyz mi jaksi bylo lito ze kytici nedostal kazdy, a pak me zas bylo lito tech kvetin, ale nakonec jsem si rekla ze se precejenom radeji, kdyz uz je mam, budu z nich jen radovat, a tak jsem i ucinila. bylo to vse moc fajn, a byl to opravdu zajimavy, hezky a nezapomenutelny cas a rozchazeli jsme se my z poslednich asi v pul druhy rano, par spoluzaku me doprovodilo az ke dverim hotelu a tam jsme si dali veselou dobrou noc, a ja dala kvetiny do dzbanu na velkem konferencnim stolku v rohu pokoje, krasne se tam vesly a pokojik zkrasnel tim zivotem a zivymi barvami a krasou kvetin..ty krasne ladily s barvami cerstveho letniho ovoce.
dojedla jsem vodniho melouna a nejmin jeste hodinu jsem lezela na posteli relaxovala a promitala si cely krasny den a moje oci se nejvice upiraly na kvetiny, pak uz na me prislo spani, a probudila jsem se kolem devate a za tri hodiny jsem sla do hospudky vratit klice a tam mi nabidli ze me vezmou domaci starsi do chebu, maji ho po ceste na jakousi pout kdesi. byla nadherna slunickova letni nedele, jeste jsem si pri snidani stihla popovidat s mladou pani domaci a vyslo najevo ze se prateli s nekym z moji rodiny, ale o tom nechci ted psat, jen jsme si nakonec dosti zajimave popovidaly.
v chebu jsme byli s kytici a tresnema za chvilicku a od tud mi za okamzik jel vlak do marjanek, byl to ale zase autobus, a z marjanek jsem si vzala taxika do nedaleke vesnicky k mamce, tatkovi a spol. tam byla taky pohodicka a uz ve ctrvtek me zase nasi odvezli na vlakoautobus, ten jel skoro az do plzne, presedli jsme na opavdovy vlak a ja jela pres plzen az do usti nad labem a tam jsem preskocila na vlak do decina..
tam na me cekala me teta se svym milackem a o vikendu kurs tuzka pravou mozkovou hemisferou, ale o tom az priste.
spoluzaci jedna ze dvou tabuli. skalna ceven 2009
zprava doleva: maruska, miluska, kvetuska (ja), vladka
spoluzaci mi darovali krasnou kytici
zivot je krasnej
ps: tresne v obchode nemeli, bylo jich hojne na stromech, sezona prave zacinala. udalo se toho vic, ale nechtela jsem aby to bylo moc dlouhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat