tuzka a teta mila v decine

pridaly hodne k bohatym a hezkym zazitkum na moji ceske dovolene. nevedela jsem, ze neco takoveho jako kresleni pravou mozkovou hemisferou existuje, ale jednoho dne jsem si cetla v nejakych internetovych cestopisech, a tam jsem to objevila a hned me to zaujalo a zajimalo, a tak jsem si hned vyhledala kurs tuzka, ktery porada spolecnost serafin, a tam jsem si vse hezky prostudovala a zjistila jsem, ze maji jediny termin volny v obdobi meho pobytu v bohemii, uz jsem mela na internetu par tydnu koupenou letenku. a vyslo to tak, ze kurs tuzka se konal v decine, meste kde bydli sestra moji mamky, teta miluska. mame se radi, mame i takove zvlastni silne geneticke spojeni, a uz jsme se nekolik let nevidely, i kdyz jsme chtely, nakonec nam to nevychazelo. a tak jsem mela velkou radost, ze diky tuzce tetu milusku tento rok konecne navstivim.

teta miluska je asi jen o pet let dyl na svete nez ja, a tak jsem ji jako mala holka hodne obdivovala, hlavne kdyz uz byla, jak se rika velka slecna, libilo se mi na ni ze umela byt ve svem vlastnim svete a ze tam byla stastna. vidaly jsme se ale jen nekolikrat do roka. jako dite bydlela na bozim daru, tam jsem moc rada jezdila, byvala vzdy pohoda jak u babicky, tak kdyz jsme s brachou a ostatnima deckama litali venku. v zime to bylo zvlast zajimavy, po ceste tatka musel nekolikrat zastavit nasi felicii a uz odhazoval snih lopatou a za chvili jsme zase popojeli a to se nekolikrat v blizkosti boziho daru opakovalo. vsude bylo snehu hromady a tak nase parta hned pred skolou kde moje babicka zila i pracovala, stavela iglu ze snehovych cihel. to se mi moc libilo a casto na to dodnes vzpominam, i kdyz snich a zima me ani trosku uz hodne davno nepritahuji. pritahuje me teplounko tropicky a slunicko.

rodice, s kterymi jsem stravila nekolik pohodovych dni, me odvezli na vlak do marjanek, a brzo po nasem rozlouceni jsem uz koukala z autobusu, ktery jel misto vlaku nebot nadrazi i trat se opravuje a koleje odstranili, velke jamy vykopali... a v chebu jsem po kratkem cekani nastoupila do rychiku, ktery me odvezl az do usti nad labem, tam jsem mela akorat cas na prestup a a coby dup jsem byla v decine. cesta byla prijemna, slunicko svitilo, krajina se pysnila cestrvou zeleni, a jahody co jsem si vzala sebou k jidlu byly krasne jahodovy, a navic jsem si pekne popovidala s jednou spokojenou pani cestovatelkou. ta kdyz me videla jak si pochutnavam na jahudkach vytahla z tasky jablko a hned se mi pochlubila jak prisla na to, ze kdyz ji ovoce tak se naji i napije a proto kdyz cestuje ji jenom ovoce aby nemusela sebou tahat tezkou lahev s vodou. udelala mi tim velkou radost a hned jsem ji prizvukovala jeji objev schvalila i pochvalila, a prozradila na sebe ze ja vubec nemam potrebu pit, nebot se zivim jen cerstvym syrovym ovocem, coz ji zaujalo a hezky jsme si nejen ovocne popovidaly.

kdyz jsem v decine vystoupila z vlaku, ocekavala jsem, ze bude na perone cekat teta, ale nebyla tam a rozhodla jsem se na ni necekat a vydala se na cestu z nadrazi ven, a jen jsem sesla schody uz na me mila volala: "kvetusko, tady jsem. ahoooj, no to jsem rada, ze jsi nas konecne prijela navsitivit" a vlepila mi pusu na tvar, radostne jsme se objaly a uz mi brala z ramene tasku, nabidla mi rame a uz jsme za ziveho stebetani sli k autu, kde na nas cekal jeji milacek pepa, ktery me take vesele privital a uz jsme ujizdeli nakupovat ananasy jahody boruvky a melouny. jahody a boruvky jsme koupili u cesty od milych cikanu, nechali me i ovoce ochutnat a tak jsem jim dala hezky disko a oni meli radost a ja taky. od ty doby jsem uz zadny ovoce nekupovala, nebot pepa me vzdy predstihl, kazdy brzky rano vyjizdel na nakupy, a o moje ovoce ze taky vzdy vzorne postaral aniz bych ho o to zadala, a tak vzdy, kdyz jsem se rano probudila a vykoupala ve svym malym bytecku (ne az tak malym), prilepenymu k jejich domecku, kam jsem hned potom pospichala, cekala na me nejen teta mila, ale i pepa a vonave vyborne ovoce. ananasy byly sladky jako med a pekne velky a v pohode jsem zvladla jeden za den, a jahody byly taky moc dobroucky, a vodni melouny jendna basen, a k me radosti mila i pepa si taky na sladkem stavnatem pochutnavali a celkove vladla pohoda pane jahoda.

pocasi nam moc nepralo, bylo casto zatazeno s castymi prehankami a zadny vedro taky nebylo. ale presto jsem se dvakrat vykoupala v bazenu na zahrade a taky jsme se stihali mezi prehankama podivat po blizkem krasnem okoli mesta decina a i na decinskou rozhlednu jsme se vydali, tam se mi moc libilo a tam se mi take poprve jasne a zive vybavil jeden z mych davnych davno zapomenutych snu a nezustalo jen u nej, v prubehu meho pobytu v decine se mi vybavil nejeden davny a zajimavy sen. to me moc zaujalo, byla to pro me nova zajimava zkusenost. a tak jsme si hezky par dni uzivali a pak prisla na radu i tuzka.

je pravda, ze se mi na tuzku moc nechtelo, radsi bych, diky moji velke lasce k barvam hned na pastelky, ale neslo to, na kurs pastelky se mohli prihlasit jen ti, kdo uz absolvovali tuzku, a tak me nakonec uklidnilo, ze si pak doma muzu, kdyz budu chtit, tuzkove obrazky vybarvit.

tata miluska mi pripravila ovocne mlsani a uz me s pepou vezli na kresleni do centra mesta. a byla jsem tam skoro prvni ale brzy se trida zaplnila milymi lidickami touzicimi se naucit kreslit. ja si kreslim a maluju od malicka, ale zajimala me ta prava mozkova hemisfera a taky nakreslit neco tak jak to opravdu vypada, a ne jenom podle moji bujne fantazie. navic jsem tusila, ze se neceho noveho urcite priucim, coz ja moc rada.

mila a sikovna lektorka sarka se pustila s radosti a nadsenim do prace a my jsme jejim vykaldumi venovali veskerou nasi pozornost a zanedlouho uz jsme s nadsenim kreslili a tak to probihalo celicky den. nechci popijsovat do detajlu co vse jsme kreslili a co vse jsme se naucili, nechci to pokazit tem, kdo by se rozhodli se taky kresleni pravou mozkovou hemisferou ucastnit. kurs je plny krasnych prekvapeni, a to nejlepsi pro nas asi bylo to, ze jsme opravdu kreslili veci o kterych se nam ani nezdalo, ze by jsme jich byli kdy schopni a navic za tak kratkou dobu. jeeee, do takovy skoly bych mohla chodit porad.. byli jsme opravdu vsichni z nasich obrazku nadseni. ja osobne jsem ziskala mnohem vic, nez jsem ocekavala, i kdyz jsem mela dobre oko pro detail, tento se zmnohonasobil a navic jsem ziskala i to, ze na vse co me zaujme se divam jinyma ocima a v duchu hned kreslim. navic to co mi pripadalo slozite bylo najednou jednoduche. dva dny kresleni utekly jako voda, a byla jsem si jista, ze pri pristi navsteve cech se pustim s chuti do kurzu pastelky a to zase v decine a doufam, ze tam nebude chybet ani lektorka sarka.

no a v pondeli, kdy jsem mela v planu vydat se na cestu zpet k rodicum se udelalo krasne a tak me teta lehce premluvia at jeste par dni u nich pobydu, zavolala jsem mamce aby me jeste teda necekali, a vydali jsme se s tetou a jeji vnuckou, ktera si me hned a ja ji zamilovala, na plavbu lodi z decina do hrenska. ach, byl to krasny den, sama radost a krasa, v hrensku jsme se zdrzely az do vecera a lod uz nejela tak jsme skocily na autobus.

a bylo utery, cas se rozloucit a ja tou samou cestou co jsem prijela jsem zase zpet do marjanek prijela a tam si me rodice vyzvedli a zase jsem s nimi stravila par krasnych dni a ve ctrvtek uz jsem zase ujizdela vlackem do telce na kurs zpevu pravou mozkovou hemisferou na ktery jsem se uz taky moc tesila..

o tom priste..

zivot je krasny



teta miluska je vzdy u vytrzeni kdyz najde nejakou tu houbu, i kdyz je to prasivka. na jednom z nasich mnoha vyletu po blizkem okoli decina



decinska vyhlidka, tam jsme se i hezky prosli po okoli, moc se mi tam libilo, udelala jsem spoustu fotek, nektere z nich se casem objevi na mem fotoglogu



tady uz soustredene kreslim, sedim hned na kraji...



dostali jsme portret, ktery jsme meli obkreslit, a tady je muj vytvor

po navratu

z teplouckeho turecka jsme se s mamkou vratily do studenych, na slunicko skoupych dni a ani kazdodenni privalove deste nechybely. nebylo to nejkrasnejsi privitani, mame obe radi slunicko a teploucko.

me to zas tak moc nevadilo, hralo me vedomi, ze se za mesic a pul ohreju v australii, kdezto mamku melo hrat leto, na ktere se cely podzim a zimu a jaro tesila, a ted ji to leto nedava co od nej cekala, a tak si narikala: "leto zadny a to uz je polovina za nami, ani se nenadeju a bude zase ta dlouha zima." a tak podobne si stezovala, nemohla ze vzpamatovat z toho ze je ji zase zima, a casto ji opoustela usmevava spokojenost.

dalo nam to s romanou dost prace, aby jsme mamku premlivily, aby jela s nami na par dni do ase k romane na navstevu, moc jsme to obe chtely a nakonec se to podarilo, mamka svolila a tak za dva dny po navratu z turecke dovolene si pro nas romana prijela i se synkem davidem a odvezli si nas domu.

a byla pohoda, klid a mir, a resily jsme jistou novou dulezitou a vaznou situaci s pomoci vykladacich karet. vykladala hlavne mamka, romana trochu a ja vlastne s mamkou, my cteme jiny druh a jinak nez romana. ja jsem se naucila cist od mamky, romana se uci z knih. oni se totiz s mamkou skoro vubec nevidi, obcas si telefonujou, proste nemaji cas. bylo to vse hodne intenzivni, a dva dny to trvalo nez se to nejdulezitejsi v dobre obratilo.

samozrejme byl i cas na hrani si s triletym davidkem, a na prochazky a navstevy.. mamka za dva dny odjela a ja zustala. chybelo jen par dni do vikendu na ktery jsem mela naplanovany straz vitarianu, a ty rychle utekly a me najednou bylo jasny, ze ted prece nenacham romanu o samote, citila jsem ze me potrebuje, a nakonec me sama pozadala abych zustala dyl, nemohla jsem jinak nez se rozloucit s vita vikendem na ktery jsem se moc tesila.

romana ale pro me hodne znamena, je to moje velka laska, videly jsme se jen parkrat kdyz byla mimino, a pak az po patnacti letech a hned jsme se zamilovaly. trvalo to jeste dost let nez jsme se zacaly trochu vic vidat. kdyz jsme spolu je to vzdy jako krasny sen. nase duse si moc rozumi. a tak jsem si nakonec pobyt u romany pekne prodlouzila a odjela jsem az ve stredu zpet za mamkou, tatkou atd. a v patek jsem uz zase cestovala do skalny na sraz spoluzkaku.. tesila jsem se jako mala holka..

o tom priste

zivot je krasny



davidek a vodni melounek



david s romanou si hraji na ranni rozcvicku :)



romana s davidem, moje lasky

uraz patere

s pohmozdenim michy opravdu radikalne zmenil muj zivot, najednou misto doma s mamou tatou brachou a segrou, jsem zcistajasna lezela v plzenske nemocnici na pourazove intenzivni peci, a kdz jsem za nekolik dni moje milovane rodice videla na dlouhe chodbe nemocnice, na kterou me na pet minut k nim vyvezli, do meho oddeleni nikdo mimo pacienty a personal nemohl a dvere se otviraly pomoci tajneho ciselneho kodu, oba plakali, kdyz me, uhopsanou atletku, videli jako ptaka se zlomenymi kridly.. navic prozivali si perne chvilky. byli tam taky, kdyz se s nami nase auto pri havarii prevtalio vzhuru kolama..

ja, prirozene od narozeni positivni idealista, jsem je hned uklidnovala: "jsem rada, ze mi zustal zdravy rozum a jeste mam sikovny zdravy ruce". neztratila jsem to, co je pro me nejdulezitejsi, moje ja.

bylo mi trinact let, chybelo jen par dni do zacatku skolnich prazdin na ktery jsem se jako vzdy moooooooooc tesila, nebot misto sezeni ve skolni lavici jsem mohla behat po lesich a humnech.. ale tech uz jsem se dockala pripoutana na luzko tak, ze jsem se nemohla sama ani posadit ani otocit a tak abych neziskala inkubity (prolezeniny) obracela me sestricka, mela jsem na to zvlastni postel - obracak..

chci si nechat tento pribeh na pozdeji do me knihy a tak tu nenapisu vse co se stalo to nejdulezitejsi si zatim necham pro sebe, ale byla jsem pozadana abych napsala o svem uraze a to jak jsem se s nim vyrovnala a jak se lecila.

vyrovnala jsem se s tim tak, ze jsem verila ze budu chodit, nikdo mi nerekl ze nebudu, nerekli mi nic.. a me neco takoveho ani ve snu nenapladlo, taky jsem uz prirozene odmalicka verila v bozi existenci a ta v celem pribehu hraje velkou roli. a jeste moje odmalicka prirozene positivni mysleni. a tak mi ani v nemocnici nikdy nechybel usmev na tvari a radost ze slunicka a nebe za oknem.. navic jsem uz davno prirozene meditovala a rada si hrala s fantazii a snila, rada jsem si povidala se sestrickami, spolubydlicimi a taky jsem rada cetla, nuda nebyla..i kdyz po behani venku se mi styskalo ze vseho nejvic.. a jasne ze po domove, ale to nebylo az tak intensivni

lecila jsem se positivnim myslenim, virou v uzdraveni, meditaci, virou v bozi existenci,intensivnim telocvikem, vodolecbou a masazemi, o diete jsem nic nevedela, ale jedla jsem prirozene malo a jen lehka jidla, a moji nejoblibenejsi potravou bylo odjakziva syrove ovoce a dnes uz jako dlouholeta frutarianka vim, ze to mi taky hodne prospelo.

navic i kdyz jsem byla od pasu dolu ochrnuta, uz za dva roky po urazu jsem se ucila chodit, dodnes chodim s pomoci bambusove hole, nemuzu hybat chodidly, ale chodim, a pomalu a jiste se stale lecim, citim to casto v nohach ty bublinky a vlny tepla a spoutsu dalsich krasnych lecivych energii.. to zacalo asi dva roky potom, kdy jsem utekla do teplounke australie a zacala jist jen syrove cerstve ovoce a hodne plavat v oceanu a to deje se dodnes, je akorat to probouzeni zivota v mych nohach castejsi vic intensivni. jsou to vzdy krasne, magicke a velice ducha povznasejici a posilujici zazitky.

ej, boze muj, nad tebe neni
ej, boze muj..

to je z pisnicky, kterou jsem se naucila v telci pri zpevu pravou mozkovou hemisferou. a svete div se, od te doby jsem se jeste vic rozezpivala a mango taky.. hezky nam to spolu harmonizuje

zivot je krasny
ej, boze muj..



uz pekne letne opalena, asi ctyrleta, s talirem tresni, ktere jsem vzdy moc milovala a miluji dodnes, pokazde me vezmou zpet do krasnych letnich detskych kouzelnych vzpominek. tresni jsme meli vzdy prehrsel, kupovali a obirali jsme stromy, navic jsem znala vsechny svobodny nikomu nepatrici tresne na nasi vesnici, a na stromy jsem si za ovocem s radosti vylezla, jeeee, paneckku, tam bylo krasne..

konecne,

tak je to tady,

ano, dockali jsme se

typicky australsky slunickovy rano se tvarilo jako by nic, ale ja uz stejnak od vcerejsiho vecera proste vedela, ze dneska ta radostna zprava prijde, ano i to ze bude radostna jsem vedela, a uz jsem se tesila az se to stane.. predtim

k slunecne snidani o jedenacte, byla cerstva a sladce presladka stava hroznova, po dvou hodinach to byl kral ovoce, velmi chutny durian, tuto prvotridni delikatesu tropickeho kralovstvi si s milackem mangem dopravame kazdy den. vsichni durianci jsou magicky, originalni, a primo k sezrani... vzdy se podelime o jeden, a vyjimecne dva.. i kdyz nekdy se tato vyjimka stava i pravidlem.. ha ha ha.. dobre nam tak.

a pak jsem vplula do teple vany, uz byly dve odpoledne, a bylo mi tak krasne na tele i na dusi, a zachvilku pribehl mango se dzbankem modrym pruhlednym a v nem litr jim, mangem, cerstve, jen pro me udelane stavy ze slupky vodniho melouna, v druhe ruce pullitrovou sklenici a s usmevem na tvari, ja mu s usmevem moc podekovala a on ze se jde podivat jestli prisla posta...

ja, stale s usmevem na tvari si nalila sklenici toho vyborneho, mnou tolik milovaneho moku a s radosti jsem si po douskach pochutnavala.. pri vodni relaxaci a zachvilku uz se zase objevil mango a ze ve schrance nasel papir aby si sel vyzvednout zasilku na postu, nebylo oznaceno zda se jedna o balik ci co.. ja na to no, to je ta zprava co na ni uz pres dva roky cekame... mango si nebyl tak jistej, ale chtel aby to tak bylo.. skocil do auta, jel na postu..

ja dal popijela silnou stavu, ktera na me velice blahodarne pusobi, a moc mi chutna, je sladounka a pokazdy jina, obcas chutna jako ta nejlepsi stava okurkova.. stavu z kury vodniho melouna, kterou skoro uplne kazdy vyhodi. mango ji taky nepije, nelaka ho uz ta myslenka, nenutim ho, kazdy mame svoje chute. pravda, ve vetsine pripadu si radi pochutnavame na stejnem ovoci i oba radi ovoce ne jenom jime ale i pijeme at uz jeden druh, nebo mix nekolika druhu ovoce dohromady..

a jeste jsem nedopila druhou pullitrovou sklenici tmave zelene skoro cerne stavy, a uz byl mango zase zpet, a z jeho jasneho obliceje rozjasneneho jasnou zpravou mi bylo jasny ze je to jasna zprava a tak se taky moje jasna tvar jeste vice rozjasnila a rikam, tak co dali ti to vid? no, dali. on na to a pak oba hi hi hi, ha ha ha, ho ho ho, hi hi hi a tak dal..

konecne jsme se dockali a mango ma povoleni trvaleho pobytu v australii. hura, slava, parada, moc se nam tu libi a neradi by jsme si hledali nas ovocny raj mimo australii. a uz za rok si mango bude zadat o australskou prislusnost. splnil se nam krasny spolecny sen.

cekaji nas pripravy na cesty: oprava auta, udzrba auta, rozdavani veci co si nebudeme brat, prodavani veci co si nebudeme brat, balit postupne veci, ktery pojedou s nami...

a pak skoro tri tisice kilometru dlouha cesta krasnou, unikatni australii na dalny sever, do tropu, tam se nekde v ovocnem raji usadime, moc se tesime

zivot je krasnej

ps: kolem paty rajcata okurky, mango s avokadem, a po sesty vyborne ovoce longan. uz se tesime az budeme jist ovoce ktere si sami sklidime. manam.

stalo se a napsano desateho devaty dvatisicedevet



muj milacek mango

uz je to asi pet let,

podle meho divokeho odhadu, kdy jsem se rozhodla ze si udelam australsky ridicsky prukaz. kdybych jen vedela nebo aspon tusila, jaky to bude komplikovany a zdlouhavy proces, urcite by me to odradilo, a tak jsem nakonec rada, ze jsem do toho hupla jako slepys.. a protoze se jen tak nevzdam, sla jsem krok za krokem, a delala jsem vse co bylo po me zadano.

ano, byl to proces zdlouhavy a komplikovany a to hlavne, i kdyz nejen proto, protoze jsem telesne postizena, nemohu hybat skoro vubec chodidly a proto ridim auto rukama, s pomoci chytre, jednoduche ale drahe upravy. a tim padem jsem zarazena do jine kategorie i pri ziskavani ridicaku. hlavne se to lisi tim, ze oproti nepostizenym clovickum, jsem musela nekolikrat za nekolika doktorama, potom jeste nejakejma pohybovejma odbornikama, navic jsem musela delat ridicak pres nejakou organizaci pro telesne postizene, kde mi bylo receno, ze si muzu udelat ridicak jen kdyz pujdu do prace v cemz oni mi tez pomuzou, no, bylo mi to divny, ale nemela jsem na vybranou a australsky ridicak jsem moc chtela.

navic, cely proces ziskani ridicaku je mnohem zdlouhavejsi a komplikovanejsi nez v ceske republice. musi se udelat test, to je hracka, za ten je ridicak L a na ten se musi najezdit stopadesat hodin mozna i vic s ridicem jako spolujezdcem, co ma plny ridicak. to vse se musi zapsat kam se jelo a kolik km, kdo byl spolujezdec jeho cislo ridicaku a podepsany, atd.ja jsem navic musela mit jako telesne postizena, asi deset hodin se specializovanym instruktorem, coz se cele tahlo strasne dlouho a je to samo o sobe dlouhy story. pak se dela test z jizd a potom je nejaky P jako povoleni jezdit sam a zase se musi tak jezdit asi dva roky nejvysi rychlosti osudesat, coz je pro me pochod sneka, pak zase test a pak zase dalsi P nejmin na rok a tam uz se smi jezdit max. devadesat, no, a to ani nejste zdaleka nekonci..

nastesti, mango mi poradil si vydolovat ceskej ridicak, teda me to taky napadlo, ale neverila jsem ze mi ho po tolika letech vydaj, a az mango, ze prej jo, ze mu taky nekde nejakej (bydlel v mnoha zemich) po dlouhy dobe vydali. a tim padem jsem nakonec velkym obrim krokem preskocila vsechny ty pecka..

no, lidi zlaty ja uz vam byla z toho ziskavani ridicaku tak utrmacena, ze jsem nekolikrat vazne uvazovala o tom ze se toho vzdam a budu jen stopovat :) no, dely se veci, memuzu to tady vse popisovat, to si necham na knizku, ale skoro nikdo mi neveril, to byla ta nejvetsi parada. no, jo, co se da delat, kdyz se cloveku stanou neuveritelny pribehy ze?

takze s ty utrmacenosti, jsem si na par let od procesu ziskavani australskeho ridicaku odpocinula, to uz jsem mela cesky a jezdila jsem tu na mezinarodni, az nastala zase chvile, kdy jsem zatouzila po tom australskym, mezinarodni mi davali v cechach a jen na rok, a to s milou omluvou, a tak jsem musela znova na australsky testy z road rules, ty jsem udelala levou zadni, taky k doktorovi, a nechala se objednat na test z jizd. ano, uz jsem dva testy z jizd pred tim, nez si dala tu zminenou delsi prestavku, absolvovala, a pokazdy jsem trosinku (opravdu) prekrocila rychlost a to je hruby prestupek proti zakonu a ridicak mi nedali.

dneska jsem teda asi po dvou letech mela dalsi test z jizd, datum vysel na den, kdy ma manguv tata narozeniny, coz je dneska, a hned jak mi to mango pred deseti dny, kdy jsem dostala datum testu rek, jsem vedela ze to neni jen tak, a ze urcite tentokrat test z jizd zvladnu na jednicku.

a taky ze jo, jela jsem vsude pod deset km, mela jsem i bezva testovace, a svete div se, byl to anglican, coz je i mango i jeho tata i kdyz ten je vlasne originalne polak..

nejen ze jsem to tentokrat zvladla, ale byla jsem nejednou pochvalena, a bylo mi receno, ze jsem zabodovala tak dobre, ze bych mohla delat instruktorku. hmmm, o tom budu premyslet, rekla jsem na to ja. ano, udlala jsem 98 ze stovky, ty dva strzeny bodiky byly za to ze jsem se nedivala dostatecne do zpetneho zrcatka, body se pisou do chlivecku za mnoho ukonu. dali mi kopii, jakoby vysvedceni. taky mi hned na kratke pockani vystavili novy plny ridicak, takze muzu jezdit nejvysi povolenou rychlosti 110. ta se na dalnicich houfne prekracuje :) ano, mam rada rychlou jizdu.

dneska byl uzasny den, mam radost ze uz mam konecne ten australskej ridicak v kapse. jupiiiiiiiiii!!!! a musim se priznat, ze kdyz jsme dojeli, hned me pan testujici zdelil, ze jsem test pasla na jednicku, a moc me chvalil, jako i pred tim nekolikrat pri jizde, to jsem opravdu necekala. urcite to byl andel. ach, a ta radost..

slavili jsme tak, ze jsme si dali duriany dva. jeden hned po prijezdu ze skousek to bylo asi jedenact a jeden ve ctyri, oba durianvoe uzasni. asi za dve hodky jsme si dali klasicky libanonsky okurky, rajcata a chili.

zajimavy je, ze se mi vcera uz chtelo spat v osum vecer, a tak jsem sla, a vzdudila jsem se ve 3 rano na velkou a na malou a pak spala do sesti, zase na malou a velkou a do hodne teply vany a pak ledova sprcha.. cha cha.. cha.

pak jsem vypila cerstvy gel z listu aloe vera se stavou z jednoho pomerance. to me vzdy tak zvlast celkove posili a povznese, coz jsem potrebovala.

mango byl celou dobu se mnou, ale na test nesmel, ale jen co jsme se z nej vratili, zachvilku pribehl, a videl z meho stastneho vyrazu ze to mam v kapse, uz jsem byla venku z auta kdyz ke me dosel a hned jsme se s velkou radosti objali

zivot je krasnej



ja a ovoce v moji krabici od bot

tuzka - kresleni pravou mozkovou hemisferou

och, ano, mam velkou radost, udelala jsem si radost tim, ze jsem se prihlasila na kurs tuzka - kresleni pravou mozkovou hemisferou. nasla jsem ho na webu. ano, dalsi vyhoda internetu, asi bych bez nej na tento kurs tak lehce nenarazila. kurs je dvoudenni a ubytovani a pomucky na kresleni zorganizovane a uz v cenne. jupiiiii, mam velikanskou radost, tesim se jako mala holka. kurs bude 11. 12. cervence v decine tam mam tetu, tak za ni po kursu, nebo pred, na par dni skocim, jeeee ta bude mit radost, uz me zve par let, ale nikdy mi to opravdu nevyslo, jasne ze se na tetinku milusku taky tesim.

decin jsem taky vybrala proto, ze je je tam zatim nejvic volnych mist, a tak kdyby se chtel jeste nekdo koho znam ci neznam pridat, aby mel/a moznost se bez problemu prihlasit. jsou i jine kursy jako pastel, akvarel atd. ale ty jsou jen pro ty co uz maji za sebou kurs tuzka.

ano, je to tak byla jsem trosilinku zklamana, kdyz jsem zjistila, ze kurs zpev a kresleni je uz vyprodany, nebot moje touha zazpivat si s vetsi partou lidicek je silna, ale nenechala jsem aby se ten smutek ve me usadil, a hned jsem se rozhodla co ucinim proto abych se citila lip a taky jsem hned jednala a napsala email, zda by me mohli prihlasit na kurs zpev jako nahradnici na 17. - 19. cervence ktery se porada v telci. a hned jsem dostala milou premilou odpoved ze si me jako nahradnici evidujou. no a ted jsem se tam mrkla to rozpisu kursu a vsimla jsem si ze se vejdu jeste do jednoho terminu (17. -19.cervence, dolni hbyty) taky coby nahradnice, tak jim jeste dnes napisu at si me tam taky poznamenaji. a budu si moc prat at to vyjde. a kdyz to nevyjde, ma to tak byt. a treba to vyjde pri pristi ceske navsteve ze? hlavne kdyz ted vim, ze jsou kursy popularni a rychle vyprodane, a tak zacnu priste objednavat mnohem driv

och, ach, ha, ha, ha, mam radost, ze jsem si udelala radost. a diky serafine, ze poradas tak smysluplne kurzy pro radost a osoobni rust. jupiiiii.

kdyby mel nekdo zajem mrknete na velice dobre zorganizovane stranky serafina. :)

tuzka

zpev



malinky detail obrazku, ktery jsem si podle sveho vodovkama obmalovala z nejakeho kalendare, protoze se mi libil. moc me to bavilo a slo mi to rychle a samo, proste jsem si jako dite hrala s barvami a tvary. je to z minulyho roku, chodila jsem na takove malovaci dychanky, ale diky neschode organizatoru se tento mily krouzek rozpadl. no, jednou o tom napisu trochu vic. mam od tud hezke vzpominky. a nejen proto se tak tesim na tuzku v decine. jsem taky rada blizko reky. fotila jsem ja moji digi camerou.

hra s fotografii

me bavi, a obcas se ji venuji. mam moc rada obrazky, at uz malovane nebo fotografovane, hraju si s obojim. u fotografie jsem nikdy nedosla daleko, bud se rozbi fotak, nebo se ztratil, nebo mi byl ukradenej, nebo mi ho nekdo ukrad, a pak i fotky se vzdycky rozplynuly nekde ve vesmiru...

mensi zmena prisla s digitalnim fotakem. vic me to s nim bavi nebot je u nej vic moznosti si hrat. muzu si udelat kolik obrazku chci a ty to se mi nepovedly hned vyhodit a ani neni zadny odpad.

je pravda ze jsem ztratila skoro vsechmy digitalni fotografie z mych prvnich dvou let, to kdyz se mi odporoucel pocitac, a navic v ty dobe jsem fotak ztratila. nasledovalo obdobi bez foceni, a to i kdyz jsem si poridila novy fotak, nejak jsem tema ztratama ztratila do foceni na cas chut. ta se k my radosti vratila a tak sem tam si zase hraju s fotografi.

nedavno mi moje maminka poslala nedigitalni fotku kterou ona vyfotila v recku, jsem na ni ja, a je to jedin fotka z teto dovolene, na ktere jem. chtela jsem si ji scanovat na pocitac, ale mango mi poradil at si ji ofotim digitalni kamerou, ze je to tak jednodussi. moc jsem od toho neocekavala, ale stejne jsem to zkusila, rada experimentuju, a pri foceni se mi vybavilo, ze uz jsem ve svych digi foto zacatcich uz fotky z fotek delala... no, a byla jsem s vysledkem spokojena, tenkrat i dnes. a udelala jsem si z jednoho obrazku hned obrazku nekolik. fotila jsem v obyvaku pri dennim svetle, v trochu tmavsim koute s bleskem i bez.



ja v recku na dovolene s mamkou zari 08. kazdy den vedra pres tricet, slunicko, koupani plavani v mori, a ja se zivila prevazne cerstve vyrobenou a vypitou melounovou a pomerancovou stavou







zivot je krasny

trosku vic o me

na tento svet jsem se dostavila v kvetnu 1957. prozila jsem prevazne krasne detsvi v male vesnici obklopena loukami, lesy, jezirky a potucky, zamilovana do prirody az po usi a blazen do ovoce. a kam az moje pamet saha, sama od sebe, prirozene jsem verila a stale verim v bozi exsistenci.

v roce 1970 jsem po autohavarii utrpela tezky uraz zlomeniny patere a pohmozdeni michy, coz ze dne na den silne zmenilo muj zivot. ano, tesila jsem se na prazdniny a misto toho jsem lezela v bily nemocnici, nemohla jsem si ani sednout, i otacet me sestricky musely... no, je toho na celou knihu.

vysla jsem z devaty tridy o rok dyl (uraz), a kdyz se me autority zeptaly co dal? ja ze chci studovat umeni, na to mi bylo receno ze oci mam zmalovany dobre a pak se mi ta pani od srdce a uprimme vysmala...no, jo. samo ze jsem si to odbrecela, nebyla jsem vzdy asertivni, to jsem se naucila az mnohem pozdeji. no, nikde me nakonec nechteli, na ekonomickou skolu me pro velky pocet zajemcu neprijali a tak mi potom rodice sami nasli dvouletou divci odbornou skolu, kterou jsem levou zadni vystdovala se slusnym vysvedcenim. nebrala jsem skoly moc vazne, nic moc me tam nezaujalo.

zamestnat me taky potom nikdo nechtel, a tak mi nakonec dali invalidni duchod.

par mesicu po ukonceni skolni dochazky jsem se vdala, za par let rozvedla, to se mi podarilo celkem trikrat, pokazdy s jinym muzem a taky jsem s nekolika muzi zila bez svatby. vsechny vztahy zustaly bezdetne. vsechny muze jsem opustila ja. nebyla jsem spokojena.

v roce 1985 jsem opustila i byvalou (byvalou bohemii, dnesni ceskou republiku) ceskoslovenskou republiku, nebyla jsem spokojena. taky mi slo o zivot.

v roce 1986 jsem objevila austalii a sama sebe. od te doby mam "domovy" dva. a tak ziju v austalii trvale a v bohemii prechodne. jsem spokojena.

asi od roku 1980 jsem zacala cist bibli svatou, nekdy vic nekdy min, ale dodnes jsem ji neopustila. slovo bozi je mym pokladem, darovalo mi vse co jsem hledala; svateho ducha.

inspirovana biblickym nezabijes, laskou k prirode a ovoci jsem po delsim rozjimani dosla k zaveru ze chci a budu jist jenom cerstve syrove ovoce. tento "dobry skutek" mi byl mnohonasobne vracen. netrvalo to dlouho a vsimla jsem si, ze se mi lepsi plet i nalada, ze se lip vyprazdnuju, lip vypadam, mam vic energie a tak dal, no, samy pozitivni a novy zkusenosti. nic moc jsem si o tom vsem nemyslela, byla jsem svobodna delala jsem co je pro me dulezite a co me bavi, ale po par letech, kdy jsem se citila lip a lip a nepotrebovala jsem jako mnozi zadne pilulky proti bolestem hlavy, nebo zacpe atd. mi doslo ze jsem objevila prirozenou stravu pro lidstvo. ze nemoci jsou dusledkem stravy neprirozene. svymi zkusenostmi jsem ziskala mnoho zajimavych vedomosti, a od te doby co se stravuji jen ovocem vidim svet opravdu jinyma ocima.

v roce 2000 jsem se rozhodla ze si nemuzu to velky tajemstvi o ovoci nechat jen sama pro sebe a nejlepsi bude informovat ostatni pres internet. ten jsem ale nechtela, a tak mi to trvalo delsi dobu nez jsem se konecne rozhoupala, udelala si dva kursy abych vedela jak pouzivat pocitac a nejaky ty programy, poridila si vse co potreba a zacala jsem nejdriv s hledanim dalsich lidicek co se zivi ovocem, byla jsem zklamana nikde nikdo, a kdyz jsem sla na stranky lidi co se zivi syrovou stravou byla jsem hodne kritizovana a neuznavana. jen par lidicek mi rozumelo. diky za ne. s jednim z nich ted uz 3 roky ziju. no, prosla jsem si diky debatovani na internetu zajimavou skolou o nas lidskych bytostech, coz mi i hodne pomohlo k daslimu osobnimu rustu.

sem tam cestuju a zila jsem na mnoha mistech.

plany do budoucna:

zakoupit pozemek v tropech (queensland - australie). doufam ze uz pristi rok. pestovat ovocny stromy a aloe vera. prodavat prebytky.

zalozit krouzky zpevu a kresleni pro deti. pro deti a rodice.

cestovat.

vic hrat na kytaru a zpivat.

fotit, malovat obrazy, obrazky a psat knihy.

rodinne konstalace.


atd.