teta miluska je asi jen o pet let dyl na svete nez ja, a tak jsem ji jako mala holka hodne obdivovala, hlavne kdyz uz byla, jak se rika velka slecna, libilo se mi na ni ze umela byt ve svem vlastnim svete a ze tam byla stastna. vidaly jsme se ale jen nekolikrat do roka. jako dite bydlela na bozim daru, tam jsem moc rada jezdila, byvala vzdy pohoda jak u babicky, tak kdyz jsme s brachou a ostatnima deckama litali venku. v zime to bylo zvlast zajimavy, po ceste tatka musel nekolikrat zastavit nasi felicii a uz odhazoval snih lopatou a za chvili jsme zase popojeli a to se nekolikrat v blizkosti boziho daru opakovalo. vsude bylo snehu hromady a tak nase parta hned pred skolou kde moje babicka zila i pracovala, stavela iglu ze snehovych cihel. to se mi moc libilo a casto na to dodnes vzpominam, i kdyz snich a zima me ani trosku uz hodne davno nepritahuji. pritahuje me teplounko tropicky a slunicko.
rodice, s kterymi jsem stravila nekolik pohodovych dni, me odvezli na vlak do marjanek, a brzo po nasem rozlouceni jsem uz koukala z autobusu, ktery jel misto vlaku nebot nadrazi i trat se opravuje a koleje odstranili, velke jamy vykopali... a v chebu jsem po kratkem cekani nastoupila do rychiku, ktery me odvezl az do usti nad labem, tam jsem mela akorat cas na prestup a a coby dup jsem byla v decine. cesta byla prijemna, slunicko svitilo, krajina se pysnila cestrvou zeleni, a jahody co jsem si vzala sebou k jidlu byly krasne jahodovy, a navic jsem si pekne popovidala s jednou spokojenou pani cestovatelkou. ta kdyz me videla jak si pochutnavam na jahudkach vytahla z tasky jablko a hned se mi pochlubila jak prisla na to, ze kdyz ji ovoce tak se naji i napije a proto kdyz cestuje ji jenom ovoce aby nemusela sebou tahat tezkou lahev s vodou. udelala mi tim velkou radost a hned jsem ji prizvukovala jeji objev schvalila i pochvalila, a prozradila na sebe ze ja vubec nemam potrebu pit, nebot se zivim jen cerstvym syrovym ovocem, coz ji zaujalo a hezky jsme si nejen ovocne popovidaly.
kdyz jsem v decine vystoupila z vlaku, ocekavala jsem, ze bude na perone cekat teta, ale nebyla tam a rozhodla jsem se na ni necekat a vydala se na cestu z nadrazi ven, a jen jsem sesla schody uz na me mila volala: "kvetusko, tady jsem. ahoooj, no to jsem rada, ze jsi nas konecne prijela navsitivit" a vlepila mi pusu na tvar, radostne jsme se objaly a uz mi brala z ramene tasku, nabidla mi rame a uz jsme za ziveho stebetani sli k autu, kde na nas cekal jeji milacek pepa, ktery me take vesele privital a uz jsme ujizdeli nakupovat ananasy jahody boruvky a melouny. jahody a boruvky jsme koupili u cesty od milych cikanu, nechali me i ovoce ochutnat a tak jsem jim dala hezky disko a oni meli radost a ja taky. od ty doby jsem uz zadny ovoce nekupovala, nebot pepa me vzdy predstihl, kazdy brzky rano vyjizdel na nakupy, a o moje ovoce ze taky vzdy vzorne postaral aniz bych ho o to zadala, a tak vzdy, kdyz jsem se rano probudila a vykoupala ve svym malym bytecku (ne az tak malym), prilepenymu k jejich domecku, kam jsem hned potom pospichala, cekala na me nejen teta mila, ale i pepa a vonave vyborne ovoce. ananasy byly sladky jako med a pekne velky a v pohode jsem zvladla jeden za den, a jahody byly taky moc dobroucky, a vodni melouny jendna basen, a k me radosti mila i pepa si taky na sladkem stavnatem pochutnavali a celkove vladla pohoda pane jahoda.
pocasi nam moc nepralo, bylo casto zatazeno s castymi prehankami a zadny vedro taky nebylo. ale presto jsem se dvakrat vykoupala v bazenu na zahrade a taky jsme se stihali mezi prehankama podivat po blizkem krasnem okoli mesta decina a i na decinskou rozhlednu jsme se vydali, tam se mi moc libilo a tam se mi take poprve jasne a zive vybavil jeden z mych davnych davno zapomenutych snu a nezustalo jen u nej, v prubehu meho pobytu v decine se mi vybavil nejeden davny a zajimavy sen. to me moc zaujalo, byla to pro me nova zajimava zkusenost. a tak jsme si hezky par dni uzivali a pak prisla na radu i tuzka.
je pravda, ze se mi na tuzku moc nechtelo, radsi bych, diky moji velke lasce k barvam hned na pastelky, ale neslo to, na kurs pastelky se mohli prihlasit jen ti, kdo uz absolvovali tuzku, a tak me nakonec uklidnilo, ze si pak doma muzu, kdyz budu chtit, tuzkove obrazky vybarvit.
tata miluska mi pripravila ovocne mlsani a uz me s pepou vezli na kresleni do centra mesta. a byla jsem tam skoro prvni ale brzy se trida zaplnila milymi lidickami touzicimi se naucit kreslit. ja si kreslim a maluju od malicka, ale zajimala me ta prava mozkova hemisfera a taky nakreslit neco tak jak to opravdu vypada, a ne jenom podle moji bujne fantazie. navic jsem tusila, ze se neceho noveho urcite priucim, coz ja moc rada.
mila a sikovna lektorka sarka se pustila s radosti a nadsenim do prace a my jsme jejim vykaldumi venovali veskerou nasi pozornost a zanedlouho uz jsme s nadsenim kreslili a tak to probihalo celicky den. nechci popijsovat do detajlu co vse jsme kreslili a co vse jsme se naucili, nechci to pokazit tem, kdo by se rozhodli se taky kresleni pravou mozkovou hemisferou ucastnit. kurs je plny krasnych prekvapeni, a to nejlepsi pro nas asi bylo to, ze jsme opravdu kreslili veci o kterych se nam ani nezdalo, ze by jsme jich byli kdy schopni a navic za tak kratkou dobu. jeeee, do takovy skoly bych mohla chodit porad.. byli jsme opravdu vsichni z nasich obrazku nadseni. ja osobne jsem ziskala mnohem vic, nez jsem ocekavala, i kdyz jsem mela dobre oko pro detail, tento se zmnohonasobil a navic jsem ziskala i to, ze na vse co me zaujme se divam jinyma ocima a v duchu hned kreslim. navic to co mi pripadalo slozite bylo najednou jednoduche. dva dny kresleni utekly jako voda, a byla jsem si jista, ze pri pristi navsteve cech se pustim s chuti do kurzu pastelky a to zase v decine a doufam, ze tam nebude chybet ani lektorka sarka.
no a v pondeli, kdy jsem mela v planu vydat se na cestu zpet k rodicum se udelalo krasne a tak me teta lehce premluvia at jeste par dni u nich pobydu, zavolala jsem mamce aby me jeste teda necekali, a vydali jsme se s tetou a jeji vnuckou, ktera si me hned a ja ji zamilovala, na plavbu lodi z decina do hrenska. ach, byl to krasny den, sama radost a krasa, v hrensku jsme se zdrzely az do vecera a lod uz nejela tak jsme skocily na autobus.
a bylo utery, cas se rozloucit a ja tou samou cestou co jsem prijela jsem zase zpet do marjanek prijela a tam si me rodice vyzvedli a zase jsem s nimi stravila par krasnych dni a ve ctrvtek uz jsem zase ujizdela vlackem do telce na kurs zpevu pravou mozkovou hemisferou na ktery jsem se uz taky moc tesila..
o tom priste..
zivot je krasny
teta miluska je vzdy u vytrzeni kdyz najde nejakou tu houbu, i kdyz je to prasivka. na jednom z nasich mnoha vyletu po blizkem okoli decina
decinska vyhlidka, tam jsme se i hezky prosli po okoli, moc se mi tam libilo, udelala jsem spoustu fotek, nektere z nich se casem objevi na mem fotoglogu
tady uz soustredene kreslim, sedim hned na kraji...
dostali jsme portret, ktery jsme meli obkreslit, a tady je muj vytvor
