vune okurek

se denne line nasim domeckem, a to kdyz z nich pripravujeme cerstve stavy, casto i dvakrat za den, nebot me i mangovi moc chutnaji. taky se okurkami rozvoni nase bydlo, hned jak je zacnu loupat a vune se jeste vic umocni kdyz je krajime na tenoulinke platky ke kterym pridame avokado a rajce na cemz si pochutnavame taky skoro denne. ja uz si par tydnu micham okurky s avokadem a rajcata s avokadem zvlast, a pak snim nejdriv okurkovy salat a po nem ten rajcatovy. mango si to micha vsechno dohromady, a obas si prida i palivou chili, ktera me posledni dobou krasne voni, kdyz si ji seka nozem na male kousky, a tak jsem dostala taky chut si dat, ale i kdyz jsem pouzila jen opravdu malinko, docela me to palilo a nemela jsem z jidla tu pohodu a tak jsem se s chili rozloucila a uz si ji nedam. treba to za cas zkusim a uvidim, zda se to zmenilo. pred asi rokem jsem je lip tolerovala a snesla jsem vetsi mnozstvi nez mango. ten zase snasi vetsi mnozstvi nez pred rokem. zajimavy. ale vratim se k okurkam.

okurkovou vuni jsem vzdy milovala, a i okurky, i kdyz jsem mela dlouhe obdobi, kdy jsem je vubec nejedla a nebo jenom pila. do niceho se nenutim, posloucham svoje telo a dam mu jen to ovoce ktere si zada. teda kdyz je k mani, coz ve vetsine pripadech je.

okurky jsou ovoce, nekdo si je plete se zeleninou, ale protoze maji seminka jsou botanicky ovoce bytosti a jsou pribuzne rodiny vodniho melounu. navic jako kazde ovoce prospivaji nasemu zdravi.

kdyz jsme si delali stavy z okurek na fruitopii, ve spolecne kuchynce bez dveri, pokazdy kdyz prisel nekdo z venku se rozplival nad tou krasnou okurkovou vuni, ktera je citit silne na dalku.

hned druhy den na to, kdyz jsme se prestehovali s mangem z fruitopie do naseho domecku se zahradkou, jsme okurky zasadili a uz za tri dny se male sazenicky tesily z tropickeho slunicka a prehankovych destu, a my pohledem na ne a kazdy den jsme sledovali jejich ocividny, rychly rust. opravdu rostou jako z vody. pak se i objevil prvni zluty kvitek a za par dni nato uz byly okurkovniky okurkovymi kvety primo obsypany a netrvalo to dlouho a zacali se lihnout male okurcicky, nejdriv jen par a najednou jich byla prehrsel, takze jsme je prestali pocitat a jen je obdivujeme jak jsou roztomily a kazdy den o dost vetsi a uz se tesime az ochutname nasi prvni okurkovou sklizen. urcite budou lepsi nez ty, ktere kupujeme na trzich a i v supermarketu, kter jsou velice chutne, mnohem chutnejsi nez ty, co jsme kupovali v sydney, je to urcite tim, ze okurky milujou tropicky podnebi, tak jako me a mangovi. ty nase okurky jsou ziveny nasi laskou, ovocnym kompostem a moci z nasich mocovych mechyru. i ta je vlastne ovocna, nebot jenom ovocem se zivime. je to takovy bhalhoarny ovocny kolobeh.

mimo okurek pestujeme na nasi zahradce ananasy, chili, cervene pawpaw, rajcata, okru, a vcera jsme obivovali cestve se vylihnute malinktate stomecky akee. taky jsme dostali a zasaili uz pekne velke aloe vera, a nektere uz taky maji male miminka novych rostlinek a tri dospele aloe uz nasazuji na kvet. ach, je to radost ten zahradnicky svet. taky pestuju nejake kvetiny, neznam jejich jmeno, ale libili se mi rostou u sousedu vedle plotu a tak jsem si par utrhla a dala do vody a kdyz se objevili korinky, zasadila jsem je na zahradku nasi.

zivot je krasny

ps: obrazky se z tecnickych duvodu nekonaji, zitra mi s tim mango poradi, a pak je sem hodim.