a cas leti.
v pondeli 1. 2. 2010 jsme meli krasnej pohodovej a prijemne linej den na fruitopii,
v utery jsme se vydali do malandy, nebot ten pan co tam bydli a nabidnul nam, ze se muzeme nastehovat k nemu do domecku a starat se o nej se vubec neozval, ale my jsme se nevzdali, vedeli jsme, jak nam kdysi sdelil, ze v utery byva doma, a tak jsme se za nim i kdyz nic nebylo domluveno precejenom vydali, aby jsme vedeli co a jak. a meli jsme stesti, pan byl doma, a jen jsme prijeli k jeho domu, hned vybehl a ani nepozdravil ani se neomluvil, ze nezavolal jak nam sliboval, a rovnou nam bez usmevu na tvari sdelil, ze si to rozmyslel, a ze svuj domecek za slusny peniz pronajme. nam to ani moc nevadilo, hlavni bylo, ze jsme konecne vedeli na cem jsme, s usmevem jsme se rychle rozloucili a vyjeli jsme zpet k domovu.
po ceste jsme se staveli v obchode s pouzitym zbozim a tam jsme si koupili hodne levny a pekny bavlneny zavesy do oken, jsou hezky barevny a na nich zirafy a kokosovy palmy. asi je ale do oken nedam, a pouziju material na neco jinyho. v tom samym obchode jsme uz nekolikrat byli a vzdycky tam levne nakoupime kvalitni bavlneny prosteradla a povlaky na nase prosivany bavlneny deky a na polstare. kdybychom je kupovali nove, stalo by nas to spoustu penez, nebot cista kvalitni bavlna je k tostani jen v tech nejdrazsich obchodech.
pak jsme trosku popojeli a navstivili jsme reku a jeji krasny vodopady, a tam jsme se uz tradicne vykoupali. reka po vydatnych destich pekne stoupla, vodopady vic zdivocely, a proud reky byl mnohem silnejsi, tak jsme si pri plavani k nim hezky zacvicili, a zpet nas hezky rychle nesl proud. byli jsme tam vetsinu casu sami, jen si tam obcas nekdo prisel snist rychle obed a zase sel. to my, jeste nez jsme skocili do vody jsme se nejaky casek povalovali na slunicku, a pak jsme si pochutnavali na cervenych papajich a potom jeste par kousku passion fruit. udelala jsem par krasnych fotek a mango taky a navic natocil kousek filmu. po plavani jsme sedeli na betonove lavce pres reku, zady k vodopadum, a divali jsme se jak si reka krasne plyne podel brehu tropickeho pralesa. hazeli jsme do vody klaciky a listi, a sledovali jsme jak po vode cestujou. pak jsme se s milou rekou a jejimy vodopady rozloucili a asi po dvaceti kilometrech jsme se staveli v mestecku atherton.
v athertonu jsme se staveli v supermarketu a tam jsme si postezovali na spatnou kvalitu durianu, nebot ho pokazdy maji par dni uz rozmrazeny a tim padem ne uz tak chutny. pekne se nam s usmevem omluvili a dali nam jeden vetsi durian zadarmo. ten ale taky nebyl nic moc, a tak jsme se rozhodli, ze uz ho tam kupovat nebudeme. pani, ktere jsme si stezovali nam taky k nasemu udivu oznamila, ze uz k nim dorazi duriany rozmrazeny a tim nam vyrazila dech, nebot by spravne mely byt mrazeny. az se mi bude chtit, napisu rediteli supermarketu psanicko, nebot bych rada vedela proc nakupuji duriany uz rozmrazene a tim padem znehodnocene. pani nam to nevyslvetlila, je jiste ze durianu neholduje, a navic nechapala oc nam vlastne jde.
nasedli jsme do auta a vyjeli k mareebre, a po ceste jsme se parkrat zastavili u stanku s ovocem, ktere jsou hned u cesty a nidko tam neprodava, je tam jen skatulka na penize, ty byvaly pred dvaceti skoro peti lety bez zamku, ted uz opatreny zamkem pred nenechavyma rukama, a pak ze se casy lepsi. nakoupili jsme cerveny papaje, avokada a passion fruit.
ve stredu jsme zjistili, ze nefunguje telefon, coz uz se tu stalo, a nikomu to ani moc nevadilo, a nidko se ani nesnazil aby telefon zase fungoval. tak jsme si par dni hezky odpocinuli od telefonovani a i internetovani. pan spravce si vyjel s divenkou na denni vylet, a kdyz se vecer vratil, rekl, ze doufal, ze se telefon sam nejakym zazrakem sam spravi, coz se nestalo. sice jsem chtela volat mamce, zrovna jsem si kvuli tomu den predtim koupila telefoni kartu, ale taky mi to moc nevadilo, vedela jsem ze to nikdo bez telefonu zas tak dlouho nevydrzi a situace se zacne resit. mobily nam ale fungovali, a tak mango zavolal tomu prvnimu panovi co nam nabidl, ze se muzeme starat o jeho domek, protoze on je skoro porad nekde na dosti dni v praci, a ten nam rekl at mu zavolame kolem osmyho. a ja si byla jista, ze se kolem osmyho budeme i do jeho domku stehovat.
ve stredu jsme se vydali do mareeby a tam jsme v supermarkteru nakoupili, vyborny sladoucky bily naktrarinky, broskve, hroznove vino, a ja posala do cech dva pohledy. po navratu si mango sel zaplavat, ja do vany a pak jsem si dala slofika. kdyz jsem se probudila, prisel mango, a rekl mi ze neplaval, ale klabosil s darrickem ve spolecny kuchynce, a ze si jdou uz opravdu zaplavat. ja teda zase skocila do vany a pak se na zahrade susila a pritom si utrhla a snedla par koktejlovych rajcatek. zbytek dne jsme proklabosili, nejdriv ja a darrek, mango se pridal potom, co si taky dal slofika. kdyz se pred zapadem slunce vyrojili komari, schovali i jsme s mangem do naseho domecku a tam jsme si pochutnali na avokadu a okurce a pak uz jen vecerni relaxace, povidani a pohoda.
darrick je clovicek z ameriky, ale uz asi tri roky cestuje po svete, hlavne po nistech kde se vyskytuji durianky. ma je taky moc rad. zname ho diky internetu, ma na mangove blogu ovocne interwiew, a taky ma blog (vagabondingvegan.blogspot.com) a kamaradi se s harley, jeho pritelkyni freelea, a nikem, ti se dostavili na fruitopii par dni po tom co jsme tu zakotvili s emilem a davidem. darrick privezl par durianu, a hned po prijezdu nas pozval na durianovou hostinu. priletel z byron bay (australie) a prej se moc tesil az si da se mnou a s mangem nekolik durianu. coz se stalo, a to nejednou. derrick, je moc mily clovek a navic stedry a velice pohostiny. jednoho dne prijel jeho kamarad robert a ten privezl derrickem objednane a zakoupene mistni duriany, a hezky jsme sedeli venku na slunicku a on se snami o ty vzacne pochoutky podelil, bylo nas na ne celkem sedum. pan domaci s jeho pritelkyni, ja a mango, derrick, jeho kamos robert co ty duriany privezl a pavel co sem prijel na par mesicu relaxovat a odpocinout si od sveta. ten prijel autem z byron bay. derrick, ma moc rad ovoce, a pobyl tu s nami na fruitopii asi tyden, mel stesti na slunickovy pocasi, a pak odletel na indonezky ostrov bali. zatim se mu nejvic libilo na filipinach, jsou tam pry i ty nejlepsi a ruzny druhy durianu, a asi se tam usadi na delsi dobu. ja jsem v dobe jeho pobytu tady na fruitopii jednou sesla za pomoci manga dolu k nasemu potoku a darrick tam taky prisel, a rekl mi pozdeji, ze kdyz jsem plavalai vypadla jsem jako andel. udlal mi tim komplimentem velkou radost. kdyz odjizdel, slibil nam, ze nas urcite zase nekdy v australii navstivi. tak mame s mangem dalsiho ovocnyho kamarada.
ve ctvrtek jsme meli linej den, skoro ten samej jako v pondeli, ja se trochu u toho potoka spalila, nechtelo se mi od tud, bylo tam tak krasne, jsou tam stromy ve vode i na brezich a krasny maly vodopady.. a tak jsem se na par ni vyhybala slunicku a osetrovala si spalenou kuzi cerstvymi listy aloe very.
v patek jsme zase vyjeli do cairns na trhy, a zakoupili pro nas i pro darricka spoustu lokalnich cerstvych durianu, a meli jsme parkrat spolecnou durianovou hostinu..
v sobotu byl zase atherton trh, a tam jsme zakoupili s mangem, okurky, cerveny papaje a ananasy.
a v nedeli krasne linej relaxacni den.
v pondeli jsme se rozloucili s derrickem, predtim jsme meli ovocny piknik v parku v marrebre.
v utery me napadlo zajet do athertonu pro okurku, a svete div se, zaparkovala jsem nedaleko ochodu s pouzitym zbozim, mangovi se nechtelo z auta a lustil si tam krizovku a ja se vydala do toho obchodu a tam, i kdyz jsem to vazne necekala, meli i ty slavny okurky. koupila jsem je skoro vsechny, byla jich plna velka igelitova taska a staly jen dva dolary sedesat. po ceste zpet ridil mango a staveli jsme se zase u tech stanku u cesty a prikoupili par cervenych papaji, avokado a passion fruit.
od sedmyho volame tomu prvnimu panovi, co nam nabidl aby jsme mu hlidali dum, ale ma tam stale jenom shranku, takze zase nevime co se tyce bydleni nic a moje jistota ze se budeme do jeho domku stehovat se pomalu ale jiste rozplyva..
kazdy den si pochutnavame na vybornem ovoci, jime i pijeme anansy, jime i pijeme okurky, jime i pijeme hroznovy vino, a pak uz jen jime okurky s avokadem, mango si to dava i s rajcatama a palivou paprickou cili. mamey sapote, jenom ja piju vodni meoun a sem tam snim banan nebo mango, a uz zase oba passion fruit, cerveny papaje, no a posledni dobou vice durianu nez byva zvykem. normalne je mame v patek v sobotu a v nedeli a to nekolikrat denne. a skoro jsem zapomela na naktarinky, bily naktarinky a broskve.
zivot je krasny
neděle 14. února 2010
pondělí 1. února 2010
nas zivot na fruitopii
zdaleka neodpovida nasim idealum, ale presto jsme radi, ze mame strechu nad hlavou, zvlaste ted, v obdobi tropickych destu, v kterem by prozatimni bydleni ve stanu bylo asi neveselym, i kdyz asi zajimavym zazitkem a radi si ho nechame ujit.
zatim mame stale prvni nabidku prestehovat se na jine misto, kde bychom se starali o dum jednoho pana, ktery je vetsinu dni nekde v praci a tak dum zeje praznotou, ale my se stehovanim zatim otalime, nebot jsme dostali dalsi velice podobnou nabidku, ktera nam mnohem vic vyhovuje, nebot se nam vic libi jak dum tak jeho okoli, ale ten pan je dobrodruh a tak si s nami po telefonu smuvi schuzku na kterou se nedostavi, jednou se dostavil to jo, ale pak uz dvakrat ne, a chvili mu trvalo nez se zase ozval, a tak si nejsme jisti jak to vse s tim druhym mistem dopadne. ach, jo. ale takovy uz je zivot, snazime se to prijimat tak, ze vse se deje proto, ze to tak z nejakeho, i kdyz nam ne ihned znameho duvodu, proste je.
v minulem clanku o fruitopii se mi trochu zamotal cas, napsala jsem, ze uz tu mame jen ctrnact dni pobytu, ale je to jeste cely mesic, presto doufame, ze se odstehujeme drive.
taky jsem zapomela dodat, ze farma je oficialne registrovana jako organicka, a tak jsem se poucila, ze az si budu v budoucnu nekde kupovat oraganicky ovoce primo od pestitelu, zjistim si predem, cimpak na farme hnoji. zatim se tim moc nezabyvam a kupujeme hlavne ovoce na lokalnich trzich, ktery je chutove vyborny a taky tak lehce jako ovoce na fruitopii neplesnivi. taky kdyz nam doslo jak to na fruitopii s ovocem je, jime jen obcas nekolik malo druhu, hlavne passion fruit, a vyjimecne si dame par kousku ovoce "burakove maslo" velikosti vetsi boruvky. taky jsme jedli akee, ktery nam moc chutna, ale i presto, ze je tu nekolik stromu, jeste v dobe kdy denne svitilo slunicko jsme sklizeli tak maximalne deset kousku taky kazdy den, ale od ty doby co se rozprselo, sem tam najdeme na strome jeden kousek, coz je opravdu malinko. akee jako my miluje slunicko.
dale mi minule vypadlo z hlavy, ze vlastne fruitopii zakoupili pani dva, ale jeden pred nedavnem odesel, nebot i kdyz zpocatku meli panove spolecne vize, v tech se casem rozesli a tak ma ted fruitpie majitele jen jednoho, a to trochu chudsiho nez byl, nebot musel byvaleho spolumajitele vykoupit. a protoze nemel dosti penez, rad prijal navrh, ze kousek pozemku i proda s tim, ze byvaly spolumajitel si ten pozemek zanecha a dal neproda, ale ten slib nesplnil a brzy pozemek prodal jinemu panovi, ktery je ted tak trochu nevitanym sousedem.
jeste chci dodat, ze hned vedle fruitopie je dalsi soused, ktery vlastni taky obrovsky kus pudy a pestuje tam ve velkym ovoce mango, a ten neni oranicky a pouziva na hnojeni jedovaty chemikalie, kterymi i stromy postrikuje a vitr to sem zanasi a navic se to sem taky dostane z pudy diky vodnimu kolobehu a obehu. taky nam jista osubka prozradila, ze nikdo nekontroluje stav pudy, jen prijde rocne formular, ktery se majitelem pudy vyplni a zaplati a je hotovo. takze, co se tyce oranickych produktu jsem poucena a opravdu jeden nevi co se mu dostane na stul a do krevniho obehu. asi to je moji intuici, kterou se ridim, ze jsem nikdy organicky ovoce v obchodech nijak zvlast nevyhledavala. vadila mi cena i moje intuice mi rikala, ze to neni ono. vetsinu organickyho ovoce s kterym moje intuice souhlasila bylo ze zahradek me znamych lidi. a opravdu to ovoce bylo narame chutne. to samy z mych vlastnich byvalych zahrad.
diky vydatnym destum, vsude stoupla a zdivocela voda, a tak se koupeme uz jen ve vane, to aby nas neodnesla ta rozburena voda. jezera prichazeji v uvahu, ale ty se zatim v nasi blizkosti nevyskytuji, i kdyz zatim trochu z ruky, je jich v oblasti kde jsme habadej, doufejme ze se nas novy domov bude vyskytovat v blizkosti nejakyho toho jezirka abychom mohli hezky plavat i za obdobi destu.
od ty doby co jsme prijuchali sem do tropu, jezdime kazdy patek do cairns na trhy, a uz par tydnu jsou v sezone lokalni duriany, a ty jsou moc dobry, a kazdej velice originalni, a casem taky ziskavame zkusenosti a tak uz taky vime kdo prodava ty nejpovedenejsi a nejchutnejsi. obcas se taky stane, ze koupime durian nechutnej, ale zatim jsme ho vzdy mohli vratit, a dali nam za nej novy, nebo vratili penize, coz je stesti, protoze je to ovoce pekne drahy, za osum, devet, ci destet dolaru kilo, a minuly tyden ho jeden pan mel za sest, tak jsme jich nakoupili mnohem vic a pak byla ta spravna durianova hostina. duriany kupujeme jako prvni hned po prichodu na trh, a hned dva na lavicce sporadame k snidani a pak se vydame na nakup dalsiho ovoce, pokazdy koupime pomerance, ty jenom pijeme, a ananasy, ty jenom jime, ale i trochu stavy z nich je, tu vymackame rukama z kury. taky pokazdy koupime cerveny papaje. a pak uz sem tam ruzny ovoce z kterych se nejake druhy jen tak nikde nevidi, ale to uz jen v mensim mnozstvi, jsou to vetsinou sapote, manga (tech je vsude habadej), mangosteen, lici (toho trochu vic) a longan (sezona je v pocatcich a ovoce je proto hrisne drahe).
kazou sobotu jedeme na jiny trh v blizkem i mene blizkem okoli, kde kupujeme ovoce taky primo od pestitelu. hlavne vyborny okurky. tak dobry okurky jako tady v tropech jsem jeste nikdy nejedla, jsou krasne sladky, kremovy a stavnaty. taky nam tam jeden hodnej pan, co u nej mango kdyz tu v australii pred sedmi lety par let zil, nejaky cas pracoval, dava zadara uz pekne mekkoucky cerveny papaje, a ty jsou zatim nejchutnejsi co jsem kdy jedla. mnam. vcera nam taky prodal za dolar plnou tasku bezvadnych lady finger bananau, byli uplne v pohode, vubec ne otluceny nebo prezraly. potom pokazdy kupujeme ty nejlepsi avokada v okoli, a pak uz co je k mani a nase intuice nam da svoleni, nekdy je to passion fruit, nekdy meloun vodni atd.
obcas koupime i ovoce v supermarketu, a to hlavne salatovy okurky, ty jsou obcas na sleve a moooc dobroucky. taky sem tam, maji na sleve vyborny bily naktrarinky, a pred par dnama meli zatim nejlevnejsi k mani, vyborny zeleny hroznovy vino.
takze i kdyz nevime jak to ovoce co jime je hnojeny a osetrovany, je vyborne chuti, vypada a chova se zdrave a moc nam svedci. neni nam spatne nic nas neboli, ano, zdavicko nam hezky slouzi.
a protoze casto prsi, mango se pustil do psani, i ja trosku vic pisu, ale mnohem vic ctu, i dkyz ne na interntetu, ale knizky. uz jsem jich precetla par. taky mango zasadil do bedynky nejaky durianovy seminka a uz vykukuji ven z pudy a tak jsem je i vyfotila. az se budeme stehovat vezmeme je sebou. dalsi durianovy i jiny ovocny seminka zatim stradame a snad uz brzy najdeme to spravne misto a vysadime.
na fruitopii je jenom pomale internetove spojeni, kdy se pri pouziti musi vypojit telefon, tady se tomu rika dial up connection, v cechach nevim, neznam ceskou pocitacovou rec. to spojeni je tak pomale, ze to trva i nekolik minut nez se otoci stranka, a navic jsou stale nejake poruchy, a to je pro me ten nejvetsi kamen urazu, nebot ve vetsine pripadu nevim co s tim a nezbyde mi nic jinyho, nez s tim obtezovat manga, nastesti on je tak hodnej, ze vzdy s usmevem pomuze, ale me vadi to, ze ho rusim s takovymi prkotinami. a to je duvod, proc jsem na internetu velice vyjimecne a vetsinou jen na kratky cas. snazili jsme se internetovy problem vyresit, a zakoupili jsme bezdratove spojeni a to na dva mesice za sedumdesat dolaru, a byl u toho jakysi limit kolik cehosi muzeme pouzivat, mango tomu rozumi, ja ne, a vybral moudre po delsim studovani ruznych brozurek a po delsim rozhovoru v obchode s prodavacem, ale ouha, brzy zjistil, ze nas spolecnost optus pekne obira o penize a to mu take potrvrdili dalsi osoby, na prislusnem foru, s tou samou zkusenosti. stalo se tedy to, ze to co nam melo vydrzet na dva mesice, jsme spotrebovali ve dvou tydnech, a pritom jsme se snazili setrit a pouzivali jsme internetove spojeni jen malinko. tak jsme meli stesti aspon v tom, ze to bylo jen dva tydny, mango si sel po telefonu stezovat a po delsim rozhovoru s nekolika lidmi, se rozhodl zakoupene spojeni vratit, na coz mel narok jen prave tech ctrnact dni po zakoupeni prislusneho okradace penez. no a protoze nevime kde budeme v blizke budoucnosti bydlet, rozhodli jsme se zatim zustat u dial up, ktery tu mame k dispozici, a internet budeme resit az se prestehujeme. kazda spolecnost nema vsude mozne spojeni, a tak by se mohlo stat, ze bychom pri zakoupeni spojeni s jinou spolecnosti mohli po odstehovani zustat bez zapojeni a penize by nam nidko urcite nevratil.
a je pondeli, zacatek noveho tydne a uz se tesim co noveho nam prinese.
rano jsem se probudila do krasneho slunecneho dne, ale tak za hodinku se zatahly mraky, ale zatim neprsi. vcera neprselo pres den vubec, jen trochu v noci, sla jsem spat az ve tri rano. tadky vcera sem tam vykouklo slunicko. hmm, nikdy bych tomu neverila, ale ten dest mi nejak schazi :) ono kdyz je teplo, tak mi dest nevadi, mam vodu rada. a navic vim, ze destova sezona jednoho dne skonci a pak uz bude jenom po trista dni (jak se tu reklamuje) slunicko.
mangovi prestal chutnat vodni meloun, popravde nikdy mu moc nejel, a tak si dal k snidani stavu pomerancovou a ja si dala taky s velkou chuti stavu z vodniho melouna. a byly to stavy z cerstveho ovoce, mnou vyrobene, a pekne za cerstva jsme je i vypili. mnam mnam mnam.
zivot je krasny.
ps: obrazky se zase objevi az budeme mit rychle internetove spojeni.
zatim mame stale prvni nabidku prestehovat se na jine misto, kde bychom se starali o dum jednoho pana, ktery je vetsinu dni nekde v praci a tak dum zeje praznotou, ale my se stehovanim zatim otalime, nebot jsme dostali dalsi velice podobnou nabidku, ktera nam mnohem vic vyhovuje, nebot se nam vic libi jak dum tak jeho okoli, ale ten pan je dobrodruh a tak si s nami po telefonu smuvi schuzku na kterou se nedostavi, jednou se dostavil to jo, ale pak uz dvakrat ne, a chvili mu trvalo nez se zase ozval, a tak si nejsme jisti jak to vse s tim druhym mistem dopadne. ach, jo. ale takovy uz je zivot, snazime se to prijimat tak, ze vse se deje proto, ze to tak z nejakeho, i kdyz nam ne ihned znameho duvodu, proste je.
v minulem clanku o fruitopii se mi trochu zamotal cas, napsala jsem, ze uz tu mame jen ctrnact dni pobytu, ale je to jeste cely mesic, presto doufame, ze se odstehujeme drive.
taky jsem zapomela dodat, ze farma je oficialne registrovana jako organicka, a tak jsem se poucila, ze az si budu v budoucnu nekde kupovat oraganicky ovoce primo od pestitelu, zjistim si predem, cimpak na farme hnoji. zatim se tim moc nezabyvam a kupujeme hlavne ovoce na lokalnich trzich, ktery je chutove vyborny a taky tak lehce jako ovoce na fruitopii neplesnivi. taky kdyz nam doslo jak to na fruitopii s ovocem je, jime jen obcas nekolik malo druhu, hlavne passion fruit, a vyjimecne si dame par kousku ovoce "burakove maslo" velikosti vetsi boruvky. taky jsme jedli akee, ktery nam moc chutna, ale i presto, ze je tu nekolik stromu, jeste v dobe kdy denne svitilo slunicko jsme sklizeli tak maximalne deset kousku taky kazdy den, ale od ty doby co se rozprselo, sem tam najdeme na strome jeden kousek, coz je opravdu malinko. akee jako my miluje slunicko.
dale mi minule vypadlo z hlavy, ze vlastne fruitopii zakoupili pani dva, ale jeden pred nedavnem odesel, nebot i kdyz zpocatku meli panove spolecne vize, v tech se casem rozesli a tak ma ted fruitpie majitele jen jednoho, a to trochu chudsiho nez byl, nebot musel byvaleho spolumajitele vykoupit. a protoze nemel dosti penez, rad prijal navrh, ze kousek pozemku i proda s tim, ze byvaly spolumajitel si ten pozemek zanecha a dal neproda, ale ten slib nesplnil a brzy pozemek prodal jinemu panovi, ktery je ted tak trochu nevitanym sousedem.
jeste chci dodat, ze hned vedle fruitopie je dalsi soused, ktery vlastni taky obrovsky kus pudy a pestuje tam ve velkym ovoce mango, a ten neni oranicky a pouziva na hnojeni jedovaty chemikalie, kterymi i stromy postrikuje a vitr to sem zanasi a navic se to sem taky dostane z pudy diky vodnimu kolobehu a obehu. taky nam jista osubka prozradila, ze nikdo nekontroluje stav pudy, jen prijde rocne formular, ktery se majitelem pudy vyplni a zaplati a je hotovo. takze, co se tyce oranickych produktu jsem poucena a opravdu jeden nevi co se mu dostane na stul a do krevniho obehu. asi to je moji intuici, kterou se ridim, ze jsem nikdy organicky ovoce v obchodech nijak zvlast nevyhledavala. vadila mi cena i moje intuice mi rikala, ze to neni ono. vetsinu organickyho ovoce s kterym moje intuice souhlasila bylo ze zahradek me znamych lidi. a opravdu to ovoce bylo narame chutne. to samy z mych vlastnich byvalych zahrad.
diky vydatnym destum, vsude stoupla a zdivocela voda, a tak se koupeme uz jen ve vane, to aby nas neodnesla ta rozburena voda. jezera prichazeji v uvahu, ale ty se zatim v nasi blizkosti nevyskytuji, i kdyz zatim trochu z ruky, je jich v oblasti kde jsme habadej, doufejme ze se nas novy domov bude vyskytovat v blizkosti nejakyho toho jezirka abychom mohli hezky plavat i za obdobi destu.
od ty doby co jsme prijuchali sem do tropu, jezdime kazdy patek do cairns na trhy, a uz par tydnu jsou v sezone lokalni duriany, a ty jsou moc dobry, a kazdej velice originalni, a casem taky ziskavame zkusenosti a tak uz taky vime kdo prodava ty nejpovedenejsi a nejchutnejsi. obcas se taky stane, ze koupime durian nechutnej, ale zatim jsme ho vzdy mohli vratit, a dali nam za nej novy, nebo vratili penize, coz je stesti, protoze je to ovoce pekne drahy, za osum, devet, ci destet dolaru kilo, a minuly tyden ho jeden pan mel za sest, tak jsme jich nakoupili mnohem vic a pak byla ta spravna durianova hostina. duriany kupujeme jako prvni hned po prichodu na trh, a hned dva na lavicce sporadame k snidani a pak se vydame na nakup dalsiho ovoce, pokazdy koupime pomerance, ty jenom pijeme, a ananasy, ty jenom jime, ale i trochu stavy z nich je, tu vymackame rukama z kury. taky pokazdy koupime cerveny papaje. a pak uz sem tam ruzny ovoce z kterych se nejake druhy jen tak nikde nevidi, ale to uz jen v mensim mnozstvi, jsou to vetsinou sapote, manga (tech je vsude habadej), mangosteen, lici (toho trochu vic) a longan (sezona je v pocatcich a ovoce je proto hrisne drahe).
kazou sobotu jedeme na jiny trh v blizkem i mene blizkem okoli, kde kupujeme ovoce taky primo od pestitelu. hlavne vyborny okurky. tak dobry okurky jako tady v tropech jsem jeste nikdy nejedla, jsou krasne sladky, kremovy a stavnaty. taky nam tam jeden hodnej pan, co u nej mango kdyz tu v australii pred sedmi lety par let zil, nejaky cas pracoval, dava zadara uz pekne mekkoucky cerveny papaje, a ty jsou zatim nejchutnejsi co jsem kdy jedla. mnam. vcera nam taky prodal za dolar plnou tasku bezvadnych lady finger bananau, byli uplne v pohode, vubec ne otluceny nebo prezraly. potom pokazdy kupujeme ty nejlepsi avokada v okoli, a pak uz co je k mani a nase intuice nam da svoleni, nekdy je to passion fruit, nekdy meloun vodni atd.
obcas koupime i ovoce v supermarketu, a to hlavne salatovy okurky, ty jsou obcas na sleve a moooc dobroucky. taky sem tam, maji na sleve vyborny bily naktrarinky, a pred par dnama meli zatim nejlevnejsi k mani, vyborny zeleny hroznovy vino.
takze i kdyz nevime jak to ovoce co jime je hnojeny a osetrovany, je vyborne chuti, vypada a chova se zdrave a moc nam svedci. neni nam spatne nic nas neboli, ano, zdavicko nam hezky slouzi.
a protoze casto prsi, mango se pustil do psani, i ja trosku vic pisu, ale mnohem vic ctu, i dkyz ne na interntetu, ale knizky. uz jsem jich precetla par. taky mango zasadil do bedynky nejaky durianovy seminka a uz vykukuji ven z pudy a tak jsem je i vyfotila. az se budeme stehovat vezmeme je sebou. dalsi durianovy i jiny ovocny seminka zatim stradame a snad uz brzy najdeme to spravne misto a vysadime.
na fruitopii je jenom pomale internetove spojeni, kdy se pri pouziti musi vypojit telefon, tady se tomu rika dial up connection, v cechach nevim, neznam ceskou pocitacovou rec. to spojeni je tak pomale, ze to trva i nekolik minut nez se otoci stranka, a navic jsou stale nejake poruchy, a to je pro me ten nejvetsi kamen urazu, nebot ve vetsine pripadu nevim co s tim a nezbyde mi nic jinyho, nez s tim obtezovat manga, nastesti on je tak hodnej, ze vzdy s usmevem pomuze, ale me vadi to, ze ho rusim s takovymi prkotinami. a to je duvod, proc jsem na internetu velice vyjimecne a vetsinou jen na kratky cas. snazili jsme se internetovy problem vyresit, a zakoupili jsme bezdratove spojeni a to na dva mesice za sedumdesat dolaru, a byl u toho jakysi limit kolik cehosi muzeme pouzivat, mango tomu rozumi, ja ne, a vybral moudre po delsim studovani ruznych brozurek a po delsim rozhovoru v obchode s prodavacem, ale ouha, brzy zjistil, ze nas spolecnost optus pekne obira o penize a to mu take potrvrdili dalsi osoby, na prislusnem foru, s tou samou zkusenosti. stalo se tedy to, ze to co nam melo vydrzet na dva mesice, jsme spotrebovali ve dvou tydnech, a pritom jsme se snazili setrit a pouzivali jsme internetove spojeni jen malinko. tak jsme meli stesti aspon v tom, ze to bylo jen dva tydny, mango si sel po telefonu stezovat a po delsim rozhovoru s nekolika lidmi, se rozhodl zakoupene spojeni vratit, na coz mel narok jen prave tech ctrnact dni po zakoupeni prislusneho okradace penez. no a protoze nevime kde budeme v blizke budoucnosti bydlet, rozhodli jsme se zatim zustat u dial up, ktery tu mame k dispozici, a internet budeme resit az se prestehujeme. kazda spolecnost nema vsude mozne spojeni, a tak by se mohlo stat, ze bychom pri zakoupeni spojeni s jinou spolecnosti mohli po odstehovani zustat bez zapojeni a penize by nam nidko urcite nevratil.
a je pondeli, zacatek noveho tydne a uz se tesim co noveho nam prinese.
rano jsem se probudila do krasneho slunecneho dne, ale tak za hodinku se zatahly mraky, ale zatim neprsi. vcera neprselo pres den vubec, jen trochu v noci, sla jsem spat az ve tri rano. tadky vcera sem tam vykouklo slunicko. hmm, nikdy bych tomu neverila, ale ten dest mi nejak schazi :) ono kdyz je teplo, tak mi dest nevadi, mam vodu rada. a navic vim, ze destova sezona jednoho dne skonci a pak uz bude jenom po trista dni (jak se tu reklamuje) slunicko.
mangovi prestal chutnat vodni meloun, popravde nikdy mu moc nejel, a tak si dal k snidani stavu pomerancovou a ja si dala taky s velkou chuti stavu z vodniho melouna. a byly to stavy z cerstveho ovoce, mnou vyrobene, a pekne za cerstva jsme je i vypili. mnam mnam mnam.
zivot je krasny.
ps: obrazky se zase objevi az budeme mit rychle internetove spojeni.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
