goodbye sydney

rekli jsme mango a ja kdyz jsme konecne opostili nasi mestskou krabici od bot, toho krasneho dne na ktery jsme se tolik tesili a tolik nacekali, ano nas sen se stal skutecnosti; s radosti jsme nechali mesto za nami a vystartovali na dlouhou tri tisice kilometrovou cestu na dalny vychod statu queenslad.. do naseho prvniho cile, na velikansky pozemek plny ovocnych stromu, ktery nekdo kdysi pojmenoval fruitopia, misto nedaleko mestecka mareeba, kam jsme byli na nejaky cas pozvani.

par dni pred nasim odjezdem ze sydney, emil (reziser) a david (kameraman) prileteli z usa, a hned s velkou chuti zacali natacet dokumentarni film o nasem ovocnem zivobyti a od zacatku jejich priletu az do dnes venuji nataceni hodne casu a je videt ze je to opravdu bavi i zajima. jsou to pohodovi mladici a je to zajimava zabava byt soucasti jejich prace. ja jsem byla zvedava, jak se budu tvarit na kameru, uz u foceni se necitim vzdy uplne sva, ale kupodivu jsem zjistila, ze jsem prirozena a navic vetsinu casu si ani nevsimnu ze na me kamera kouka :)

a tak jsme v pohode vsichni cestovali a nataceli dokumentarni film po dobu sesti dnu a sedmeho dne jsme dorazili na ovocnou ranc fruitopia. dnes jsme tady druhy den, ale me to pripada, ze jsme tu uz hodne dlouho. jsme na konci jedne z mnoha cest austraskeho venkova, na ktere je spoustu ovocnych farm, prevazne pestujicich ruzne druhy manga. mango je v tehle oblasti australie uz par tydny v sezone a byla to cista radostna podivana na krasne ovoce mangovniku, visici se stromu na dlouhatanskych stopkach, vlastne jsme videli prehrsel mangovniku pozehnanych velkym mnozstvim chutneho ovoce od ty doby co jsme se priblizili ke statu queensland.

a na nasi krasne pouti za teplem a ovocem jsme si pochutnavali na dobrouckych tresnich, durianu, avokadu, lici (toho nejvic), pomerancich a cerstve vymackane stave z nich, a taky jsme se po ceste staveli na miste nedaleko hranic s queenslendem kde pestuji tropicke ovoce a jmenuje se tropicky ovocny svet, a tam nam emil koupil nekolik druhu sapote, ja si nejvic oblibila to zluty) a taky ananas, a jeste par ruznych druhu neobvykleho tropickeho ovoce, ktere jsme cestou na sever sem tam ochutnavali. o nejake z tohoto ovoce jsme se podelili i se tremi mladymi devcaty na cestach, a taky jsme se s nimi podelili o par slov ohledne ovoce a ovocne zivotospravy a to vse bylo i soucasti naseho dokumentarniho filmu. oslovili jsme dost lidi na nasi spolecne ceste a prohodili par slov ohledne nasem ovocnem zivobyti a vetsina z nich nikdy neslysela o frutarianech, no, nedivili jsme se tomu, frutarianu je na svete jen malinka hrstka, zvlast takovych, kteri ji jenom cerstve syrove ovoce jako ja a mango.

aaach, je to krasa byt u prvniho cile nasi cesty, fruitopia je klidny mirumilovny misto s velkym mnozstvi organickeho (bio) ovoce, momentalene prevazne mango, paw paw, vanilkovozmrzlinove fazole, byle a cerne sapote, a asi i jine druhy sapote, passion fruit (nevim jak cesky) malinka koktejlova rajcatka, banany, jack fruit nevim jak cesky, nekolik lidi si jack fruit plete s chlebovnikem, ale neni to on, jsou jen v te same rodine.. a jsem si jista ze je tu mnohem vic druhu ovoce.

mango zkousel kontaktovat pres telefon par lidi s kterymi se poznal v obdobi kdy v teho oblasi australie zil, rad by se snimi zase videl a take se zeptal, zda nevi o nejakem sikovonem ovocnem miste kam bychom se mohli trvale prestehovat, ale zatim nema stesti, telefony sice vyzvaneji, ale nikdo se neozyva. no, je videt ze nesedi doma za peci a uzivaji si cerstveho vzduchu at uz na svych nebo jinych humnech.

zivot je krasny.