úterý 22. prosince 2009

mango

vyborne to ovoce nas laka nejen svoji zarivou prevazne oranzovou barvou, ale i sladkou mangovou vuni, vali se vsude pod stromy, a tak nas nic nestoji, jen trosku toho telocviku. zrovna vcera, jsme s mym milackem mangem nasbirali asi dvacet kg, sladuckeho uz krasne zraleho manga, prvotridni kvality. ano, mango se vali vsude pod nescetnym mnozstvim mangovniku, jednim s nejpopularnejsich stromu dalekeho vychodu australie. sezona teprve zacala pred par tydny a tak nas ceka nekolik mesicu mangoveho opojeni.

jime je jen tak, ale hlavne je mixujeme v super profesionalnim mixeru, kterych se ve spolecne kuchyni nachazi hned nekolik, a taky je tu nejaky super profesionalni odstavnovac, na kterem si stavnim slupky z vodnich melounu, ktere mi s radosti prenechavaji pojidaci vodnich melounu, kteri tu na cas taky bydli.

jsme stale na organicke farme fruitopia, kteri jsou i cleny dobrovolnych pracovniku na organickych farmach. coz znamena, ze kdokoliv, je-li misto, muze za trosku prace na farme bydlet.

ja a mango si taky hledame misto nasich snu, zatim nikde nic, ale jsme si oba vedomi, ze to muze chvili trvat. jsme ale radi ze mame kde byt, a taky ze farma fruitopia je farma organicka a ovocna. mimo manga se tu na nas usmiva spostu druhu ruzneho ovoce, mezi nase nejoblibenejsi patri papaje, ananasy, jack fruit,passion fruit, sapote, hlavne ta bila, ale i ta cokoladova, a prej uz bude i ovoce burakove maslo. jo, taky je tu hojne bananu, ale ty si davame jen tak sporadicky, koktejlovy rajcatka, a jeste k tem mangum, je jich tu v okoli hodne ruznych druhu, takze opravdu o ruznost chuti neni nouze.

slunicko sviti, je krasne teploucko kolem tricitky, zatim neprsi, jen obcasne nocni male prehanky.

je tu misto na plavani ale pro me neschudna cesta i vstup do vody, coz me moc netesi, tak co nejdriv se musim porozhlidnout a poptat po nejakem blizkem miste, kam si muzu jit (jet) zaplavat.

zivot je krasny

ps: z duvodu pomaleho netu a vicero osob bydlicich na farme utopia jsou me clanky zatim bez foto. mozna az vsichni odjuchaji nekam oslavovat vanoce, budu mit moznost tuto skutecnost napravit. diky za pochopeni.

ovoce, to jsou spravne vanoce... jupiiiiiiiiiiiiiiiiiii

čtvrtek 17. prosince 2009

goodbye sydney

rekli jsme mango a ja kdyz jsme konecne opostili nasi mestskou krabici od bot, toho krasneho dne na ktery jsme se tolik tesili a tolik nacekali, ano nas sen se stal skutecnosti; s radosti jsme nechali mesto za nami a vystartovali na dlouhou tri tisice kilometrovou cestu na dalny vychod statu queenslad.. do naseho prvniho cile, na velikansky pozemek plny ovocnych stromu, ktery nekdo kdysi pojmenoval fruitopia, misto nedaleko mestecka mareeba, kam jsme byli na nejaky cas pozvani.

par dni pred nasim odjezdem ze sydney, emil (reziser) a david (kameraman) prileteli z usa, a hned s velkou chuti zacali natacet dokumentarni film o nasem ovocnem zivobyti a od zacatku jejich priletu az do dnes venuji nataceni hodne casu a je videt ze je to opravdu bavi i zajima. jsou to pohodovi mladici a je to zajimava zabava byt soucasti jejich prace. ja jsem byla zvedava, jak se budu tvarit na kameru, uz u foceni se necitim vzdy uplne sva, ale kupodivu jsem zjistila, ze jsem prirozena a navic vetsinu casu si ani nevsimnu ze na me kamera kouka :)

a tak jsme v pohode vsichni cestovali a nataceli dokumentarni film po dobu sesti dnu a sedmeho dne jsme dorazili na ovocnou ranc fruitopia. dnes jsme tady druhy den, ale me to pripada, ze jsme tu uz hodne dlouho. jsme na konci jedne z mnoha cest austraskeho venkova, na ktere je spoustu ovocnych farm, prevazne pestujicich ruzne druhy manga. mango je v tehle oblasti australie uz par tydny v sezone a byla to cista radostna podivana na krasne ovoce mangovniku, visici se stromu na dlouhatanskych stopkach, vlastne jsme videli prehrsel mangovniku pozehnanych velkym mnozstvim chutneho ovoce od ty doby co jsme se priblizili ke statu queensland.

a na nasi krasne pouti za teplem a ovocem jsme si pochutnavali na dobrouckych tresnich, durianu, avokadu, lici (toho nejvic), pomerancich a cerstve vymackane stave z nich, a taky jsme se po ceste staveli na miste nedaleko hranic s queenslendem kde pestuji tropicke ovoce a jmenuje se tropicky ovocny svet, a tam nam emil koupil nekolik druhu sapote, ja si nejvic oblibila to zluty) a taky ananas, a jeste par ruznych druhu neobvykleho tropickeho ovoce, ktere jsme cestou na sever sem tam ochutnavali. o nejake z tohoto ovoce jsme se podelili i se tremi mladymi devcaty na cestach, a taky jsme se s nimi podelili o par slov ohledne ovoce a ovocne zivotospravy a to vse bylo i soucasti naseho dokumentarniho filmu. oslovili jsme dost lidi na nasi spolecne ceste a prohodili par slov ohledne nasem ovocnem zivobyti a vetsina z nich nikdy neslysela o frutarianech, no, nedivili jsme se tomu, frutarianu je na svete jen malinka hrstka, zvlast takovych, kteri ji jenom cerstve syrove ovoce jako ja a mango.

aaach, je to krasa byt u prvniho cile nasi cesty, fruitopia je klidny mirumilovny misto s velkym mnozstvi organickeho (bio) ovoce, momentalene prevazne mango, paw paw, vanilkovozmrzlinove fazole, byle a cerne sapote, a asi i jine druhy sapote, passion fruit (nevim jak cesky) malinka koktejlova rajcatka, banany, jack fruit nevim jak cesky, nekolik lidi si jack fruit plete s chlebovnikem, ale neni to on, jsou jen v te same rodine.. a jsem si jista ze je tu mnohem vic druhu ovoce.

mango zkousel kontaktovat pres telefon par lidi s kterymi se poznal v obdobi kdy v teho oblasi australie zil, rad by se snimi zase videl a take se zeptal, zda nevi o nejakem sikovonem ovocnem miste kam bychom se mohli trvale prestehovat, ale zatim nema stesti, telefony sice vyzvaneji, ale nikdo se neozyva. no, je videt ze nesedi doma za peci a uzivaji si cerstveho vzduchu at uz na svych nebo jinych humnech.

zivot je krasny.