čtvrtek 29. října 2009

zavody lodi

ja kdybych se zavodu lodi ucastnila, necitila bych vitezstvi, kdybych prvni byla, ale posledni.

ano, chci byt ta posledni zavodnice lodni.
ja, kdybych takovy zavod lodi jela,
s rekou bych se mazlila
i s lodkou
i s nebem
okolim
prirodou
houpy houpy hou
houpy hou

houpy houpy
lodka na vode houpe se a tanci
podle toho jak reka plyne tak i zpiva,
nekdy z plnych plic a rychle jako sip se jeji pisen nese
nekdy potichu a pomalinku
nekdy i ziiivaaaa
moje reka zzzivaaa

zzzivaaa jako ja
ja ovocnou euforii unasena
s tou pohadkovou rekou zivou si zpivam
ovocne ziva
98% voda ja
a stoprocentni voda
sestrami jsme si
zpivame si

rozumime si
reka a ja

ja a reka
koukam do blizka i do daleka
krasny sosny strom uvidim
s lodickou u brehu radostne zakotvim
se stromem milym se pozdravim
objetim
i krasnym dojetim
stestim se rozbrecim i chechtam
rece a vsemu co k ni patri
blahorecim

a stom krasny ten
ovocem je obdaren
aaach, tresnicky milovane moje
jen si vem
stedre me obdaruje
krasna pani tresen

ach, ta tresnicka je krasna
az se mi taji dech

slunicko hreje
duse se smeje

podekuji
na rozkvetle louce lezim na zadech
a uz se mi zase taji dech
z te zive slakde stavy tresnove
na mych sluncem zalitych, sladce ovocnych
rtech
i prstech
v ustech

za okamzik i v moji krvi
ta stava ziva
koluje
a to cele moje ja
miluje
euforiiii me stava ma tresnova
naplnuje..
jeeeee, jeeeee, jeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...

jsem jako ovoce
plne zivota a slunce

pak bych zas pomalinku po lodce i s tresinkama plula
aby mi ta krasa nesmirna co nejdyl se mnou splynula
tak ja bych plula
a plula a plula

i plavala
i rukama sedice na lodce
reku hladila
i nohama
i cvachtala
s vodenkou
vodickou
s rekou radostne jako dite bych si hrala

a az jako posledni do cile lodniho zavodu s moji lodkou pripluji
na tvari usmev
v dusi mir
vitezstvi bude me
ze reku miluji miluji miluji

miluji i sama sebe
a i ja kapitankou
moji
lodi
jsem
at jsem
kde jsem

v cili ma lodka nekonci
jen tise proplouva
jako ja
taji se nam dech

ach, ta laska nebeska..
miluji i nebe
i tebe

...........................................................................................................................

inspirace: shlednuti kratkeho videa zavodu lodi, laska a ovoce

28/10/2009

cesta lodi z decina do hrenska

plavba po labi z decina do hrenska ceske leto 2009

čtvrtek 22. října 2009

nezridka se nam stava,

36

ze kdyz vidime vynikajici vysledky jinych lidi, domnivame se, ze meli zkratka vetsi stesti a dostalo se jim zvlastniho nadani. ve skutecnosti vsak pouze dokazali hloubeji vyuzit sve lidske zdroje, protoze kdyby je nodokazali vyuzit a podelit se o ne, prozivali by tu nejvetsi bolest. nesobecky zivot matky terezy se napriklad ridil pruzracne cistym vztahem, ktery si vytvorila mezi svou vlastni bolesti a bolesti ostatnich lidi. to ji nutilo pomahat komukoli, kdo trpi kdekoli ve svete. jeji nejvyssi radost spocivala ve zmirneni bolesti druhych. (jak si vsak ukazeme pozdeji, ne vzdy tomu tak bylo.)

co vam prinasi nejvetsi bolest a nejvetsi radost, a jak ona vec ovlivnuje vas dnesni zivot?

anthony robbins

city in red

sydney city in red

pondělí 19. října 2009

u vetsiny lidi

35

je STRACH ze ztraty mnohem silnejsi nez touha po zisku. vetsina jednotlivcu by radeji pracovala mnohem usilovneji, aby si udrzela to, co ma, nez aby podstoupila nutne riziko a vzepjala se ke splneni svych snu.

do ceho byste vlozili vic energie: abyste ochranili pred zlodeji 100 000 dolaru, ktere jste si vydelali v minulych peti letech, nebo abyste vyuzili prilezitosti a vydelali si 100 00 dolaru v nasledujicich peti letech?

anthony robbins

po valce opusteny

opusteny dum v opustene vesnici, obyvatele do nemec vyhnani..

úterý 13. října 2009

sraz spoluzaku

se konal v sobotu ctvrteho cervence ve skalne.

ach, moc jsem se tesila, ne jenom na spoluzaky, vetsinu z nich jsem nevidela od nasich patnacti nebo osumnacti let, ale i na skalnou, je to vesnice v ktere jsem vyrustala, rada jsem behala venku, znam tam kazdy kout i zakouti, lesy, lesik, ostruvek kostlivcu, brabencak, koupak, potucek a tak dal, a tak dal..

a tak abych si tu moji vesnicku vic uzila, vypravila jsem se na cestu uz v patek. mamka s tatkou me odvezli do marjanek na nadrazi vlaku, ty ale nejezdily, nadrazi zakoupila nejaka italska ci francouzka vlakova spolecnost a koleje vykopali a zustaly jen zakopy, delnici pracujou viditelne o sto sest, a uz i v puvodni budove vybudovali wc na svetove urovni, kam jsem si odskocila po rozlouceni se s rodici a pred tim nez jsem naksocila na autoubus, ktery jel misto vlaku. jeee, to byla krasa, slunicko mi svitilo na cestu a naladu jsem mela velice slavnostni. hezky jsem si uzila cestu, sledovala jsem krasy prirody a taky se mi vybavilo nekolik vzpominek, ach, kolikrat jsme se tu najezdili s mangem do chebu pro duriany, jak casto jsem za cely muj byvaly cesky zivot po ni cestovala, jak je znama a duverna..

v chebu taky svitilo slunicko, i kdyz bylo morko a tudiz prave po desti, a ja si na lavicce na slunicku pockala pres pul hodky na dalsi jizdu autobusem do skalne. nikoho jsem na zastavce nepoznala. skalnou jsou dlouho nenavstivila, jen pred tremy roky na pul dne s mangem, vykoupali jsme se na koupaku a pak jsme si prohlidli vesnici pri projizdce autem, a nikoho znameho jsem nezahledla. mozna i jo, ale nepoznala jsem. cesta autobusem do skalne byla jeste vic znama a duverna, a tak jeste vic vzpominek, i z detstvi, kdy jsme po teto ceste casto chodivali s brachou a nekdy se i nekdo pridal, do frantiskovych lazni, asi sest km vzdalenych. i kdyz my jsme to kde to slo brali skratkama, pres pole a louky. diky castym privalovym destum a brzkemu letu, vse jen zarilo zeleni. asi pulhodinova cesta mi utekla ani nevim jak, a bylo kolem poledne, kdyz jsem vystoupila na skalenskem namesticku z autobusu, a hned jsem se citila jako doma.

slunicko nejenom svito, ale i moc hezky hralo, a bylo o poznani tepleji nez v marjankach a to po celou dobu meho pobytu. na kratounke ceste k hotelu, kde jsem byla ubytovana, jsem se zastavila v obchode se smisenym zbozim a ano, meli tam i ovoce, a tak jsem si hned nakoupila stavnate uz pekne zrale a mekke naktrarinky a merunky. tresne nemeli, neuveritelne, ale coz.. hlavne ze mam dobroucke sladoucke ovoce a jen par kroku skoku a uz jsem zvonila u zamcenych dveri hotelu garni, a nikde nikdo, cekam, zvonim jeste dvakrat, a uz je mi jasny, ze tam nikdo neni, co dal, jsem nevedela a tak jsem se sla zeptat do hospudky hned naproti pres ulici, a tam mi rekli kudy kam, a tak jsem presla zpet na druhou stranu cesty a tam uz na me cekala jedna z mych spoluzacek olina a s radosti me vitala, a ja ze si jdu pro klic do hospudky k majitelum teto, i hotelu, a ona ze ma nejaky cas a rada me tam odprovodi, abych se nahodou po ceste neztratila, taky mi vzala tasku, a sly jsme moji snecci chuzi asi deset minut a povidali si hlavne o nas a venku na zahrade byla ucitelka z druziny, tak jsme ji pozdravily a chvili s ni poklabosily, byla jsem docela prekvapena, ze vypada jen starsi ale nezmenila podobu, ani moc nezestarla, zajimavy. no a zachvilicku uz jsme sedely na prijemne a zelene zarostle terase a ja si dala par tech nektarinek k snidani, a olca nejaky ten drink, a taky uz jsem vyplnovala formular pro hotel, a obsluha byla usmevava, mila a pohotova, je to byla krasa, asi hodinku jsme s olcou posedely a moc hezky si popovidaly, taky jsme spolecne a dlouze pri hovoru zavzpominaly na moji babicku anicku, tatinkovu maminku. kdyz babicka odesla do duchodu, odstehovala se ze skoly, kde delala skolnici, do stareho cinzaku, kousek od hradu, v kterem olina bydlela a tak se jako sousedky brzo skamaradily, navstevovaly se a babicka ji taky pomahala hlidat deti.

kdyz jsme se s olinou rozloucily, (na sraz pry neprijde) vydala jsem se zpet do hotylku nidko tam nebyl jen ja, a mela jsem z toho takovy zvlastni prijemny pocit, prozpevovala jsem si pri ceste po shodech nahoru do prvniho patra, a pak dlouhou chodbou do meho pokojiku, s velkym oknem, a tak se tam veslo hodne slunicka, pohodlnou posteli a kreslem a tak dal, moc pekny a pohodlny pokojicek. vyhled jsem mela do velkeho dvora a na kus nebe a na kus cesty po ktere jsem se mnohokrat premnohokrat nachodila nabehala i naskalala... a domy a zahrady kolem.

nemela jsem ani hodinky ani mobil, coz u me normal, a tak jsem si rikala: jak jen ja zavolam inge, jedne z mych spoluzacek,rada bych se s ni sesla. ale nechala jsem to na pozdeji a dala si sprchu, pak vybalila tasku, najedla se merunek, a na deset minut relaxace a pak jsem se vydala na dasli nakup ovoce pro zbytek dne.

nejdrive jsem se vratila do obchudku, kde byly k mani tak vyborne nektarinky a merunky abych si jeste nejake nakoupila, a az ted mi doslo ze ta pani co tam prodava je alena, znam ji, jasne, a ona me taky poznala az napodruhy, hodne dlouho jsme se nevidely a tak jsme si chvilku povidaly, az mi alena utekla dozadu, zvonil telefon, a ja zpet do hotylku, odlozila tri kila ovoce, a jeste omrknout dalsi obchudek se smisenym zbozim, kousek za rohem u kostela. pred obchodem stala divka me neznama, a kdyz jsem se priblizila, divka zavolala "inge", ach, to je parada, je tam inge, chci ji videt, i sni mluvit, a za chvilinku uz jsme se vitaly, a asi deset minut si pokecaly, a domluvily se ze se sejdeme na verande te hospudky kde jsem posedela uz ten den s olinou, a to v sest hodin. ja na to ze nemam hodinky, ale budu se snazit i tak prijit na cas. ona se smala, ze jsem byla vzdycky takova.. a jeste jsme pokecali s jejim bratrem a sestrou, co tam kousicek od toho obchodu bydli, a pak se radostne vsichni rozesli, a ja v tom obchudku objevila krasnou pulku vodniho melouna, a na pohled chutne banany, odnesla do pokojicku, zbalila si tasku, a vydala se na krasnou skoro pulhodinovou prochazku na koupaliste, s cilem si konecne zaplavat.

a jen jsem prosla kolem kostela smerem k hradu, pridala se ke me ucitelka brizova, mela nas jen v prvni tride. mela jsem ji vzdycky moc rada, je mila a vypada taky porad stejne, skoro vubec nezestarla, je stihlounka jako lan, a pry taky chodi rada plavat, a ze se jde podivat na koupaliste jaka je voda. tak jsme si celou cestu moc prijemne popovidaly i zavzpominaly, na koupalisti se rozloucily a ja na moje mistecko.. tam byly dve sestry aleny z obchodu, a jedna tam mela asi sedmiletyho vnuka, tak jsme trosku klabosili a vnoucek byl hlavne ve vode, ja tam sla az kdyz me slunicko pekne prohralo. a vodenka byla prijemna a tak jsem si s chuti zaplavala i jsem chvilema splyvala, a vsude jen priroda, proste pohodicka pohoda, a z vody zpet na slunicko, za chvilku vsichni odesli a ja jsem lezela a hluboce relaxovala a hned jak me slunicko prohralo zase do vody a bylo to plavani splyvani jeste euforictejsi nez to prvni a kdyz jsem vysla z vody a lehla si na slunicko, euforie se znasobila, a dostala jsem silny zachvat smichu.. plavani ve vode vzdy ve me tyto pocity vyvola. asi za hodinku jeste jednou do vody a jakmile me slunicko osusilo, bosa, jak po cely den jsem se vydala na krasnou prochazku uz o samote z koupaliste do meho pokojiku.

sla jsem podle potucku, kterym jsem jako dite v lete vzdy prochazela ,pouzivala jsem ho misto cesty, divala jsem se hlavne na nej, jak si klidne vodenka cestuje, na pisek kameny kaminky a oblazky na jeho dne, a spostu spoustu dalsich prirodnich kras v sobe ten maly potucek ma, a cim dal tece, tim je vetsi.. jasne vsimala jsem si i kvetin a stromu atd, a me pozornosti ani nahodou neunikla pani s tresnema, nesla je primo ze zahrady v mensi bedynce a usmivala se ja taky a jdu k ni a hned "jeee, tresne, dobry den, ty ja miluju a nemuzu zadny v obchode sehnat, mohla bych si od vas nejake koupit? a ona: " tohle mam jen pro rodinu, ale vem si par, zitra rano znovu naceseme a prinese ti je malda k snidani do hotelu", no, jo, byla to moje pani domaci starsi, a tak jsem ji moc podekovala vzala si z dalsimi diky malou hrst tresni, ona at si vemu trochu vic, s radosti jsem ji poslechla, obe jsme pospichaly a tak se brzicko rozloucily, a ja uz to nemela daleko a hned sprcha, nektarinky, merunky a relaxace s krasnym vyhledem na modre slunickove nebe na kterem putovali snehobile mracky, bylo leto, krasne leto, tak, jak leto ma byt..

a jen jsem vysla z hotylku slysim ze me kdosi vola, otocim se, bezi ke me spoluzacka kterou hned nepoznavam az za chvilku, obe radost ze se vidime a za klaboseni jsme dorazily na terasu hospudky kde uz byla inge s jeji kamoskou a taky spoluzackou, a povidalo se a prohlizely jsme si fotky. asi v pul devaty jsme se rozloucily stim, ze se zitra uvidime na srazu, a "prijd rano na navstevu" rekla jeste inge, a ja na to ok.

ja uz jsem slapala vetsinu nedaleke cesty sama, nepotkala jsem ani zivacka, sla jsem na pokoj, tam si lehla divala se z okna a prosla si cely den, a moc se tesila na ten pristi, pustila si tv a byla tam nejaka muzika, snedla skoro celou pulku melouna a asi kolem pulnoci sla spat.

probudila jsem se do krasneho slunickoveho rana, a hned jako vzdy po probuzeni na velkou a na malou a pak hupky supky zpatky do postylky, relaxovat a meditovat, pak do sprchy a pak sedela na rucniku v pohodlnym kresle, svitilo na me slunicko a cekala jsem az me osusi, pak jsem se oblikla a sla na snidani, vybrala si nejake nektarinky, rekla ze si je vezmu sebou nebot snidam az mnohem pozdeji, a taky jsem si tam vyzvedla pres dve kg nadhernych cerstvych a mnamoznich tresni, za krasnou cenu, s krasnym usmevem pani domaci mladsi, byla jsem tam uz skoro u konce bufetove snidane a tak jsem se zdrzela kdyz vsichni odesli a jen mlada pani uklizela stoly a pritom jsme si povidaly, neznla jsem ji, do skalny se vdala, a docela jsme se zapovidaly a bylo uz jedenact..

kdyz jsem se vratila na pokoj, rikam si: "inge rekla prijd rano, ale kdo vi, kdy jeji rano zacina" a byla jsem klidna, nemela jsem pocit ze bych mela prijit pozde, a tak jsem v klidu vybalila tresne a za chvili jsem bosky sla krasnou prochazkou na navstevu. nebylo to daleko, ale dala jsem si na cas, sla jsem i po travicce a pisecku, to byla nadhera, nozicky i dusicka jasaly..

a dorazila jsem presne v poledne, omylem jsem zazvonila u maminky inge, prisla otevrit segra,a mamka taky prisla, nebot jsme se rozpovidaly, ale za chvilinku uz jsem zvonila o patro vys.. a byla jsem presne nacasovana, inge pred chvilkou vstala a at jdu dal, a byla opravdu pohoda, moc hezky jsme si popovidaly a uz se tesim, az ji zase nekdy navstivim. a tak nam cas utekl jako voda, a v pul ctvrty jsme se kazda jinou cestou, ja sama ona s kamoskou a spoluzackou, vydaly na sraz spoluzaku.

ja jsem se jeste stavela v hotelu tam jsem se nasnidala tresnema a pul hodiny jsem relaxovala a pak dokoncila cestu na ten sraz. srazily jsme se tridy dve. nebot jsem chodila s jednou tridou pred urazem a s druhou az za rok po uraze patere, kdy jsem se poprve dostala domu. ale jen na pul roku, ale to uz je jiny pribeh. sraz se konal v sale jedne hospody jmenem pohoda. uz nez jsem odbocila k hospode jsem narazila na mensi hloucek spoluzaku, jasne jsem vetsinu nepoznavala, ale casem nektere lehce rozpoznavala. pozdeji, uz v sale hospody pohody, jsem obesla dva dlouhe stoly, s kazdym se pozdravila a kratce promluvila. pak uz jsem jen sedela a mluvila s temi, kdo byli v moji blizkosti, a byla jsem tak nejak v soku, a spis jsem to vse posluchala a divala se, byl to takovy zajimavy film, a obcas jsem se i trochu rozpovidala. asi v polovine mi spoluzaci darovali krasnou obrovskou kytici, coz me dojalo ze jsem mela na krajicku.. bylo to mile prekvapeni, i kdyz mi jaksi bylo lito ze kytici nedostal kazdy, a pak me zas bylo lito tech kvetin, ale nakonec jsem si rekla ze se precejenom radeji, kdyz uz je mam, budu z nich jen radovat, a tak jsem i ucinila. bylo to vse moc fajn, a byl to opravdu zajimavy, hezky a nezapomenutelny cas a rozchazeli jsme se my z poslednich asi v pul druhy rano, par spoluzaku me doprovodilo az ke dverim hotelu a tam jsme si dali veselou dobrou noc, a ja dala kvetiny do dzbanu na velkem konferencnim stolku v rohu pokoje, krasne se tam vesly a pokojik zkrasnel tim zivotem a zivymi barvami a krasou kvetin..ty krasne ladily s barvami cerstveho letniho ovoce.

dojedla jsem vodniho melouna a nejmin jeste hodinu jsem lezela na posteli relaxovala a promitala si cely krasny den a moje oci se nejvice upiraly na kvetiny, pak uz na me prislo spani, a probudila jsem se kolem devate a za tri hodiny jsem sla do hospudky vratit klice a tam mi nabidli ze me vezmou domaci starsi do chebu, maji ho po ceste na jakousi pout kdesi. byla nadherna slunickova letni nedele, jeste jsem si pri snidani stihla popovidat s mladou pani domaci a vyslo najevo ze se prateli s nekym z moji rodiny, ale o tom nechci ted psat, jen jsme si nakonec dosti zajimave popovidaly.

v chebu jsme byli s kytici a tresnema za chvilicku a od tud mi za okamzik jel vlak do marjanek, byl to ale zase autobus, a z marjanek jsem si vzala taxika do nedaleke vesnicky k mamce, tatkovi a spol. tam byla taky pohodicka a uz ve ctrvtek me zase nasi odvezli na vlakoautobus, ten jel skoro az do plzne, presedli jsme na opavdovy vlak a ja jela pres plzen az do usti nad labem a tam jsem preskocila na vlak do decina..

tam na me cekala me teta se svym milackem a o vikendu kurs tuzka pravou mozkovou hemisferou, ale o tom az priste.

spoluzaci 2009

spoluzaci jedna ze dvou tabuli. skalna ceven 2009

spoluzacky 09

zprava doleva: maruska, miluska, kvetuska (ja), vladka


kytice dar od spoluzaku

spoluzaci mi darovali krasnou kytici

zivot je krasnej

ps: tresne v obchode nemeli, bylo jich hojne na stromech, sezona prave zacinala. udalo se toho vic, ale nechtela jsem aby to bylo moc dlouhy.

pátek 9. října 2009

to, s cim si spojujete

34

prijemne a neprijemne pocity, urcuje vas osud. kazdy z nas se naucil a osvojil si unikatni styl chovani, ktery mu dovoluje vyhybat se vecem neprijemnym a vyhledavat veci prijemne. nekteri lide pouzivaji takove metody jako koureni, piti, prejidani nebo verbalni urazky ostatnich. jini lide sportuji, konverzuji, uci se, pomahaji druhym, nebo se nejak jinak snazi vylepsovat svet kolem sebe.

jake metody pouzivate vy, abyste se vyhnuli bolesti a navodili si prijemne pocity? jaky byl jejich dosavadni vliv na vas zivot? udelejte si seznam techto metod. chcete-li se citit lepe, zapinate televizor? zapalite si? jdete se prospat? jakymi pozitivnejsimi zpusoby byste mohli uniknout bolesti a udelat si radost?

anthony robbins

rano na strome

dobre rano, rekla kocka..

čtvrtek 1. října 2009

ceske, chytre hlavicky..

byla jsem mile prekvapena timto zajimavym clankem, a rada se o nej podelim. preji prijemne poctenicko. :)

Univ. Prof. Dr. J. MATIEGKA:
TĚLESNÉ VLASTNOSTI ČESKÉHO LIDU
zkráceno, rok vydání neuveden – pravděp. 1918

NAPSAL

UNIV. PROF. DR. J. MATIEGKA


V PRAZE
NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK
SPÁLENÁ ULICE


Roku 1794 vylíčil prof. Jos. Ant. ryt. RIEGGER, rodem Němec ale jinak dobrý znalec poměrů českých, ve svém náčrtku "statistického zeměpisu Čech" povahu českého lidu takto: "Po stránce tělesné jsou Čechové střední výšky, nikoliv tlustí, ale svalnatí, houževnatí, pevní a silní. Jich ústrojnost jest výtečná, též mají mnoho smyslové bystrosti. Duševní povaha Čechů jest povšechně dobrá. Jich srdce jest jemnocitné a dobrotivé. Nějaké je ovládající vášně povšechně u nich není. Jejich duševní dary jsou zajisté výborné. Jich nadání k nejrozmanitějším vědám a umění jest výtečné. Přirozený vtip mají v značné míře. Takřka vrozená náklonnost k hudbě jest jim se všemi ostatními slovanskými národy společná. Po stránce mravní jsou Češi povšechně nábožní, často až pověreční, jsou oddáni náboženství svých otců, staré monarchistické vládní soustavě a svým starým mravům a zvykům; jsou pracovití, vytrvalí, vzdorující všem obtížím, i válečným, ale přece mírumilovní, vždy veselé mysli, shovívaví, dobročinní, poctiví a věrní; v zevním chování jsou přímí, suší a ukazují obyčejně též menší uhlazenost. Taká jest základní povaha Čechů, kde zůstala čista a nedotčena..."


III. Pevnost kostry

Návštěvníci českých kostnic mají příležitost povšimnouti si rozměrů a pevnosti kostí ukládaných tam po staletí. České lebky vyznačují se zajisté svou pevnou stavbou. "Tvrdé palice české" jsou odedávna známy a pověstné. Častěji se ovšem používá tohoto obratu v přeneseném smyslu a naráží se tím na duševní pevnost a neústupnost českého lidu; než v kostnicích byly nezřídka nalezeny lebky, které mají přímo neuvěřitelně těžká a přece vyhojená poranění, jako úplné rozpoltění lebky od strany ke straně, mnohonásobné hluboké rány, odseknutí velkých částí kostí atd., což podává výmluvné svědectví o tom, že možno uvedenou průpověď vykládati i doslovně. Ostatně byla poměrná tloušťka stěn lebek českých zjištěna také německým anatomem WELCKEREM přesnějším měřením.
Zvláštní doklady pro pevnost českých lebek podávaly některé lidové hry a sázky. Tak zachovaly se – jak sdělil K. KÖPL v "Českém lidu" – v místodržitelském archivu dvě položky z účtů z r. 1551, podle nichž jakýsi venkovan hlavou rozbil pro podívanou kuchyňské dveře na trosky, a po druhé dva venkovani hlavami se potýkali a též několi věder sobě o hlavy rozbili, za kteroužto podívanou obdrželi od pána po dvou tolarech.


VII. Váha mozku

Badatelé, kteří se touto otázkou zabývali, došli výsledku, že mají Čechové velký objem lebky, a tudíž poměrně těžký mozek. V tabulce, kterou WECKLER o objemu lebky různých plemen a národů sestavil, stojí Čechové na prvním místě a francouzští anthropologové HOVELAQUE a HERVÉ poznamenávají při popisu Čechů: "Jich lebka jest objemná; Čechové se pokládají za nejpodnikavější a nejhouževnatější ze všech Slovanů." Gen. štábní lékař Dr. WEISBACH stanovil na větším počtu mrtvol rakouských a uherských vojínů váhu mozku, a to jednak mozku celého, jednak váhu jednotlivých částí, zvláště váhu velkého mozku, jemuž se připisuje největší význam pro duševní činnost člověka. Přitom nalezl tuto stupnici průměrné váhy mozkové:
Češi 1368,3 g, Rumuni 1326,6 g, Maďaři 1322,8 g, Rusíni 1320,6 g, Poláci 1320,6 g, Němci 1314,5 g, Slováci 1310,7 g, Jihoslované 1305,1 g, Italové 1301,4 g. – Vidíme, že Čechové stojí na místě prvním co do váhy celého mozku; i když k nim připočteme Slováky, sníží se sice číslice na 1350,7 g, ale jich přední místo se nezmění. Aniž chceme přeceňovati význam váhy mozkové pro inteligenci, přece dlužno uznati, že ústroj, který slouží duševní činnosti, jest u Čechů přiměřeně vyvinut, jak se shoduje s vysokými schopnostmi a duševními vlastnostmi českého lidu.

VIII. Vojenská zdatnost.

Vojenská zdatnost zakládá se na řadě tělesných předností, závisí alespoň na nemalém vzrůstu, přiměřené stavbě a síle tělesné, hlavně pak na bezvadnosti a zdraví těla, avšak vedle toho na určitých vlastnostech duševních, sebevědomí, srdnatosti, neohroženosti a stálé pohotovosti, má-li vojsko býti způsobilé k tomu, by provedlo úmysl vojevůdcův. Z lidu takých vlastností vycházejí pak také schopní vojevůdcové.
Tělesně zdatní vojínové konají pak svou vojenskou povinnost – jak vysvětlitelno – s řidčími poruchami. Ze zdravotněstatistických zpráv c. k. ministerstva války za léta 1901 – 1910 plyne na př., že z 1000 českých vojínů (z Čech, Moravy a ze Slovenska) bylo jich průměrně ročně 685 nuceno podrobiti se lékařské prohlídce, kdežto z celkového stavu se tak stalo 731 mužům. Jen 328 (z celkového stavu 349) z 1000 musilo býti odevzdáno do nemocnice a denní stav nemocných byl mezi Čechy jen 33 z 1000 (jinak 35,5). Všimneme-li si pak druhů chorob, vidíme z úředních zpráv, že se nemoci, jež ohrožují vojenskou zdatnost, vyskytují mezi Čechy poměrně menším počtem. Zvláště onemocnělo v uvedeném desetiletí tuberkulosou plic z Čechů jen 1,25‰ (proti 1,30‰), tuberkulosou žláz atd. jen 1,46‰ (proti 2,47‰), nemocemi venerickými jen 43,88‰ (proti 57,47‰ celkového stavu). To vše svědčí o zdatnosti českého mužstva.
Že Čechové skutečně byli vždy udatnými vojíny a že vždy, kdykoliv bylo nutno, svou krev obětovali, o tom podávají staré kroniky a dějiny naší vlasti četné doklady. Abych však uvedl alespoň jeden statistický doklad o zdatnosti českých vojínů, připomínám, že se převážně české pluky č. 8, 21, 54 a 74 udatně zúčastnily r. 1878 zabrání Bosny a Hercegoviny a že přitom podle úředních zpráv před nepřítelem (tudíž vyjma onemocnění) utrpěly 45,4‰ ztrát (proti 31,9‰ ztrát celkových) a to smrtí 10,6‰ (proti 5,8‰) a poraněním 36,8‰ (proti 31,5‰ celkové ztráty u c. k. pěších pluků). Podle toho konaly české pluky nehledě na své ztráty úkoly jim svěřené vzorně a obětavě.


IX. Tělesná krása

Již r. 1595 poznamenává vlašský jezuita GIOVANNI BOTERO, zvaný BENSIUS, při popisu české říše, že Čechové jsou postav vysokých, jak muži tak ženy, a pěkného vlídného vzhledu u srovnání s jinými národy. A že lid český jest lidem hezkým, nejen v tom smyslu, že se mezi ním vyskytují četní jednotlivci, zvláště ženského pohlaví, jež možno nazvati hezkými nebo krásnými, ale že lid všeobecně průměrně jest hezkých tváří a statných postav, jest známo, cizinci, kteří k nám zavítali, často potvrzeno a každému zřejmo, kdo zná také cizinu. Jedeme-li ze severu na jih a všímáme-li si přitom obecného lidu, nikoliv cizinců v městech dlících nebo usazených, umíme překročujíce hranice českého území oceniti švarné postavy hezkých našich dívek kulatých neb oválných tváří s růžovými lícemi a s živým okem, když jsme jinde seznali ony hubené figury podlouhlých tváří s mizejícím obočím nad mdlým okem anebo ty hranaté postavy s dlouhým obličejem na tlustém nebo vydutém krku.
Je zajisté význačné, že STRATZ do svého známého díla o kráse ženského těla pojal několik podobizen Češek, ale nikdy k tomu účelu, aby na nich znázornil nějakou vrozenou vadu.


X. Schopnost generační

Každý národ trpí určitými ztrátami, některými občas, jinými neustále. Ztráty válkou způsobené, třebas jsou těžké, vyskytují se jen občas a nahrazují se – jak známo – dosti rychle. Zuřící epidemie mohou však působiti ztráty stálé a citelné, které se projevují nejen zmenšením počtu obyvatel, nýbrž též podvrácením jeho zdraví a zeslabením jeho pracovní síly. Český národ jest bohudíky pro svou vyspělost a své porozumění zdravotnickým zásadám, jakož i pro výhodné vlastnosti svého domova od zhoubných epidemií – nejsou-li zaneseny zvenčí – ochráněn. Ale jsou ještě jiné ztráty, kterými národy na své krvi trpí, to jsou ztráty z vystěhovalectví, ať již směřuje za oceán, anebo pouze do bližších krajin, a ať již jest zaviněno dočasnými nepříznivými hospodářskými poměry anebo hospodářskou nebo politickou správou rozhodujících činitelů lidu neuspokojující. Český venkovský lid dává se pak namnoze zlákati vyhlídkami na lepší život do velkých měst, především do Vídně a do jistých německých průmyslových okresů, kde se ovšem zakrátko přizpůsobí tamním poměrům.
Tyto ztráty na stavu národním musí býti nahrazeny, nemá-li se národ pozvolna zmenšovati a hynouti. Záleží pak na jeho omlazovací čili regenerační síle, jak dokonale tento úkol koná. Prostě řečeno, jest potřebí dostatečného dorostu, který zajišťuje životní sílu národa v budoucnosti. Zákonitě uznaná, s hlediska mravnostního, jakož i se stanoviska zdravotního a národohospodářského nejprospěšnější cesta k zajištění dostatečného dorostu je sňatek. Ovšem vcházeti ve sňatek nestačí, je také třeba, aby byl sňatek uzavřen v určitém stáří a aby byl uskutečněn účel sňatků, totiž dosažení potomstva. To jsou předpoklady pro žádoucí regeneraci národa.
...jinak však ukazují uvedené číslice, že regenerační síla lidu v ryze českých okresích jest mocnější než v okresích německých a že byl předčasný jásot, který byl před několika lety vyvolán v německých kruzích tvrzení německého profesora RAUCHBERGA, že totiž nadále lze čekati rychlejší klesání početní síly českého národa.


Závěr.

Z předcházejících statí plyne, že se český lid může honositi výbornými tělesnými vlastnostmi a že se vyznačuje některými znaky, jako středním, spíše vysokým vzrůstem tělesným, značnějším zastoupením hnědého typu, a to větším počtem hnědovlasých, ale zároveň větším množstvím modrookých jedinců, poměrně krátkou lebkou, objemným mozkem, dobrým vývojem kostry a svalstva atd. Svými tělesnými znaky se liší český lid poněkud od ostatních národů evropských, i od svých nejbližších sousedů i od nejbližších příbuzných, a je tak v mosaikovém obrazu evropských národů zvláště vyznačeným kamenem nebo spíše skupinou kamenů; viděli jsme totiž, že český lid nejeví jednotného složení, nýbrž místní odchylky, a to některými směry dosti dalekosáhlé.
Vše, co lidské tělo zdobí, jeho zdatnost a krása závisí ovšem – nehledě k náležitému, po předcích zděděnému založení – nejprve na zdraví. Není zde místa šířiti se o zdravotních poměrech českého lidu, stačí poznati, že si venkovský lid, který je přece jádrem českého národa, dosud zachoval svou přirozenou, zdravou podstatu a že zvláště není lidovými chorobami, především alkoholismem, tuberkulosou a příjicí zachvácen tou měrou, jak se to pozoruje jinde. Naproti tomu jest známo, jak značně lze tělesnou zdatnost a výkonnost zvýšiti účelnou výchovou a výcvikem. Buďme si proto vědomi své síly, važme si svých tělesných předností, chraňme svého zdraví a zdokonalujme svou přirozenou zdatnost – a český národ bude pro veškerou budoucnost nejlépe opatřen!