jsme

33

pouha zvirata, ktera jako pavlovi psi reaguji na trest a odmenu? samozrejme ze ne. jednim se zazraku lidske existence je, ze muzeme rozhodnout, co je nam prijemne a zpusobi nam libost, a co neprijemne a zpusobi nam bolest. napriklad clovek, ktery drzi protestni hladovku, muze sice prozivat fyzickou bolest, nicmene dokaze tuto zkusenost promenit v moralni uspokojeni tim, ze se zameri na pozitivni dopad sve shany upozornit svet na vazny problem.

kazdemu z nas je dana moznost volby. tajemstvi uspechu spociva ve schopnosti vyuzit prijeme i neprijemne veci tak, aby nam prinasely prospech.

zpusobue vam ve vasem zivote neco pravidelne a pritom zbytecne bolest? neocitate se napriklad v situacich, kdy spise pasivne reagujete, misto abyste se s rozmyslem rozhodovali? jakym zpusobem muzete zmenit uhel pohledu a ucinit ze zdanlive neprijemneho zazitku prijemnou a inspirujici prilezitost k uceni, rustu ci praci pro ostatni?

anthony robbins



ruzovy ibisek

po navratu

z teplouckeho turecka jsme se s mamkou vratily do studenych, na slunicko skoupych dni a ani kazdodenni privalove deste nechybely. nebylo to nejkrasnejsi privitani, mame obe radi slunicko a teploucko.

me to zas tak moc nevadilo, hralo me vedomi, ze se za mesic a pul ohreju v australii, kdezto mamku melo hrat leto, na ktere se cely podzim a zimu a jaro tesila, a ted ji to leto nedava co od nej cekala, a tak si narikala: "leto zadny a to uz je polovina za nami, ani se nenadeju a bude zase ta dlouha zima." a tak podobne si stezovala, nemohla ze vzpamatovat z toho ze je ji zase zima, a casto ji opoustela usmevava spokojenost.

dalo nam to s romanou dost prace, aby jsme mamku premlivily, aby jela s nami na par dni do ase k romane na navstevu, moc jsme to obe chtely a nakonec se to podarilo, mamka svolila a tak za dva dny po navratu z turecke dovolene si pro nas romana prijela i se synkem davidem a odvezli si nas domu.

a byla pohoda, klid a mir, a resily jsme jistou novou dulezitou a vaznou situaci s pomoci vykladacich karet. vykladala hlavne mamka, romana trochu a ja vlastne s mamkou, my cteme jiny druh a jinak nez romana. ja jsem se naucila cist od mamky, romana se uci z knih. oni se totiz s mamkou skoro vubec nevidi, obcas si telefonujou, proste nemaji cas. bylo to vse hodne intenzivni, a dva dny to trvalo nez se to nejdulezitejsi v dobre obratilo.

samozrejme byl i cas na hrani si s triletym davidkem, a na prochazky a navstevy.. mamka za dva dny odjela a ja zustala. chybelo jen par dni do vikendu na ktery jsem mela naplanovany straz vitarianu, a ty rychle utekly a me najednou bylo jasny, ze ted prece nenacham romanu o samote, citila jsem ze me potrebuje, a nakonec me sama pozadala abych zustala dyl, nemohla jsem jinak nez se rozloucit s vita vikendem na ktery jsem se moc tesila.

romana ale pro me hodne znamena, je to moje velka laska, videly jsme se jen parkrat kdyz byla mimino, a pak az po patnacti letech a hned jsme se zamilovaly. trvalo to jeste dost let nez jsme se zacaly trochu vic vidat. kdyz jsme spolu je to vzdy jako krasny sen. nase duse si moc rozumi. a tak jsem si nakonec pobyt u romany pekne prodlouzila a odjela jsem az ve stredu zpet za mamkou, tatkou atd. a v patek jsem uz zase cestovala do skalny na sraz spoluzkaku.. tesila jsem se jako mala holka..

o tom priste

zivot je krasny



davidek a vodni melounek



david s romanou si hraji na ranni rozcvicku :)



romana s davidem, moje lasky

abychom dosahli

32

svych cilu, musime poznat, co nam dosud branilo jednat. zamyslete se nad nejakou cinnosti, kterou jste az do posledni chvile odkladali: napriklad vyplnovani danoveho priznani. nenechavali jste nahodou sve priznani na posledni chvili, abyste se jednoduse vyhnuli neprijemne povinnosti? a nebylo pak jeho spesne vyplnovani jeste bolestivejsi?

co se vsak stane koncem brezna? nase otaleni se vytraci, protoze rychle menime naroz (myslenkove spojeni) na to, co nam prinasi bolest nebo poteseni. najednou je dalsi necinnost mnohem neprijemnejsi nez jednoduche splneni dane povinnosti.

jak muzete teto zkusenosti vyuzit, abyste zmenili svuj zivot? zkuste si priste misto otazky: "jak se muzu teto neprijemne praci vyhnout?" polozit otazku: jake nasledky me nakonec cekaji, jestlize nezacnu okamzite jednat ?"

neprijemne pocity nam mohou pomahat, jestlize se je naucime spravne pouzivat.

anthony robbins



sedmikrasci krasa jasa

ano, priznam se

bez muceni, mela jsem negativni zachvaty ze se ta strecha poradne nespravi a ze se tam to predni sklo nenapasuje, auticko uz mam pet let a vyhovuje mi a nerada bych se s nim loucila... ale zahanela jsem ty negativni myslenky jako protivne mouchy co jsem mohla, a darilo se mi, rikala jsem si: nebudu si delat velkou hlavu z neceho co se jeste ani nestalo... a zabiralo to, chmury se vzdy rychle rozplynuli tim, ze jsem zamerila mysl na neco uplne jinyho..

stalo se asi pred rokem, ze kdosi ukradl nase auto, jel se s nim projet a pak ho dost znicil, taky bylo rozbyty predni sklo a kdyz ho vymenili, az pak nam oznamil,i ze je na strese vetsi rezava dira a bude potrebovat opravit, ale na to se musi to sklo zase sundat, no nebyla to ta nejlepsi zprava, a kdyz nam trosku pri navalovych destich do auta prselo, jeden znamy to sikovne opravil nejakou zazracnou pastou a to fungovalo, do auticka neprselo ale zubem casu se rezata neosetrena dira vetsila a tak jsme se rozhodli, ze to nechame opravit, opravoval tedy zase jiny znamy a ze to udela tak, aby se nemuselo sundavat sklo, to alepri oprave naprasklo, no, nic, to je ok, hlavne ze je dira opravena a jezdit s trochu naprasklym sklem se taky tady da i smi.

prasklina na prednim okne pomalicku ale jiste rostla, a ted kdyz uz je manguv pobyt v australii jisty, je nam jasny ze se blizi dlouha cesta do tropickeho dalneho severu a rozhodli ze je cas na opravu. vse jsme domluvili se znamym nakonec tak, ze mango a on sundaji sklo, opravi uz konecne poradne tu strechu, a mango me pak vyzvedne za rohem u moji kamaradky, a pojedeme spolu asi patnact minut do garaze a tam auticku nasadi novy sklo, to se vse stalo presne podle planu..

v garazi nam rekli, ze se sklem prijedou tak za dve hodky, a pak chvilku prace, a pak to musi dve hodky stat v klidu a miru.. rozhodli jsme se s mangem jet domu taxikem a tam jsme si dali napul jeden vybornej durian a asi po dvou hodinkach, potom kazdy pul litru cerstve pomerancove stavy a za chvilku uz jsme jeli autem co nam tu nechal manguv kamarad i k pouzivani, nez odletel na dovolenou na dalny vychod, vrati se uz v utery..

no, a kdyz jsme prijeli do garaze, cekalo tam na nas auticko pekne opraveny, meli jsme velkou radost ze vse dobre dopadlo a taky ze uz mame celou tu legraci za sebou.

a tak jsme po navratu oslavovali dalsim duriankem

asi hodinu potom dalsi pullitrova cerstva stava pomerancova



ja a toyota camry cekame az se zorganizuje privoz a oprava predniho skla.

zivot je krasny

zamyslete se

31

nad necim, co jste dnes zazili nebo podnikli, a co pred casem vypadalo jako vzdaleny cil. cestou k nemu jste mozna museli prekonat mnoho prekazek, presto je dnes soucasti vaseho zivota. az dbudete kracet k dalsim cilum a narazite na prekdazky, vzpomente si: to vse uz tady bylo a vy jste to zvladli!

lidsky duch je vskutku neporazitelny. vule zvitezit - vule dosahnout uspechu, vladnout nad vlastnim zivotem,. mit veci pod kontrolou - se stane vasi spojenkyni, jedine az si ujasnite, co chcete, a uverite, ze zadna obtiz, zadny problem a zadna prekazka vas nemohou zastavit. prekazky vam pouze pripomenou, abyste posilili sve odhodlani a dosahli vsech cilu, ktere vam stoji za namahu.

anthony robbins



jarni pozdrav ze zahradky

uraz patere

s pohmozdenim michy opravdu radikalne zmenil muj zivot, najednou misto doma s mamou tatou brachou a segrou, jsem zcistajasna lezela v plzenske nemocnici na pourazove intenzivni peci, a kdz jsem za nekolik dni moje milovane rodice videla na dlouhe chodbe nemocnice, na kterou me na pet minut k nim vyvezli, do meho oddeleni nikdo mimo pacienty a personal nemohl a dvere se otviraly pomoci tajneho ciselneho kodu, oba plakali, kdyz me, uhopsanou atletku, videli jako ptaka se zlomenymi kridly.. navic prozivali si perne chvilky. byli tam taky, kdyz se s nami nase auto pri havarii prevtalio vzhuru kolama..

ja, prirozene od narozeni positivni idealista, jsem je hned uklidnovala: "jsem rada, ze mi zustal zdravy rozum a jeste mam sikovny zdravy ruce". neztratila jsem to, co je pro me nejdulezitejsi, moje ja.

bylo mi trinact let, chybelo jen par dni do zacatku skolnich prazdin na ktery jsem se jako vzdy moooooooooc tesila, nebot misto sezeni ve skolni lavici jsem mohla behat po lesich a humnech.. ale tech uz jsem se dockala pripoutana na luzko tak, ze jsem se nemohla sama ani posadit ani otocit a tak abych neziskala inkubity (prolezeniny) obracela me sestricka, mela jsem na to zvlastni postel - obracak..

chci si nechat tento pribeh na pozdeji do me knihy a tak tu nenapisu vse co se stalo to nejdulezitejsi si zatim necham pro sebe, ale byla jsem pozadana abych napsala o svem uraze a to jak jsem se s nim vyrovnala a jak se lecila.

vyrovnala jsem se s tim tak, ze jsem verila ze budu chodit, nikdo mi nerekl ze nebudu, nerekli mi nic.. a me neco takoveho ani ve snu nenapladlo, taky jsem uz prirozene odmalicka verila v bozi existenci a ta v celem pribehu hraje velkou roli. a jeste moje odmalicka prirozene positivni mysleni. a tak mi ani v nemocnici nikdy nechybel usmev na tvari a radost ze slunicka a nebe za oknem.. navic jsem uz davno prirozene meditovala a rada si hrala s fantazii a snila, rada jsem si povidala se sestrickami, spolubydlicimi a taky jsem rada cetla, nuda nebyla..i kdyz po behani venku se mi styskalo ze vseho nejvic.. a jasne ze po domove, ale to nebylo az tak intensivni

lecila jsem se positivnim myslenim, virou v uzdraveni, meditaci, virou v bozi existenci,intensivnim telocvikem, vodolecbou a masazemi, o diete jsem nic nevedela, ale jedla jsem prirozene malo a jen lehka jidla, a moji nejoblibenejsi potravou bylo odjakziva syrove ovoce a dnes uz jako dlouholeta frutarianka vim, ze to mi taky hodne prospelo.

navic i kdyz jsem byla od pasu dolu ochrnuta, uz za dva roky po urazu jsem se ucila chodit, dodnes chodim s pomoci bambusove hole, nemuzu hybat chodidly, ale chodim, a pomalu a jiste se stale lecim, citim to casto v nohach ty bublinky a vlny tepla a spoutsu dalsich krasnych lecivych energii.. to zacalo asi dva roky potom, kdy jsem utekla do teplounke australie a zacala jist jen syrove cerstve ovoce a hodne plavat v oceanu a to deje se dodnes, je akorat to probouzeni zivota v mych nohach castejsi vic intensivni. jsou to vzdy krasne, magicke a velice ducha povznasejici a posilujici zazitky.

ej, boze muj, nad tebe neni
ej, boze muj..

to je z pisnicky, kterou jsem se naucila v telci pri zpevu pravou mozkovou hemisferou. a svete div se, od te doby jsem se jeste vic rozezpivala a mango taky.. hezky nam to spolu harmonizuje

zivot je krasny
ej, boze muj..



uz pekne letne opalena, asi ctyrleta, s talirem tresni, ktere jsem vzdy moc milovala a miluji dodnes, pokazde me vezmou zpet do krasnych letnich detskych kouzelnych vzpominek. tresni jsme meli vzdy prehrsel, kupovali a obirali jsme stromy, navic jsem znala vsechny svobodny nikomu nepatrici tresne na nasi vesnici, a na stromy jsem si za ovocem s radosti vylezla, jeeee, paneckku, tam bylo krasne..

konecne,

tak je to tady,

ano, dockali jsme se

typicky australsky slunickovy rano se tvarilo jako by nic, ale ja uz stejnak od vcerejsiho vecera proste vedela, ze dneska ta radostna zprava prijde, ano i to ze bude radostna jsem vedela, a uz jsem se tesila az se to stane.. predtim

k slunecne snidani o jedenacte, byla cerstva a sladce presladka stava hroznova, po dvou hodinach to byl kral ovoce, velmi chutny durian, tuto prvotridni delikatesu tropickeho kralovstvi si s milackem mangem dopravame kazdy den. vsichni durianci jsou magicky, originalni, a primo k sezrani... vzdy se podelime o jeden, a vyjimecne dva.. i kdyz nekdy se tato vyjimka stava i pravidlem.. ha ha ha.. dobre nam tak.

a pak jsem vplula do teple vany, uz byly dve odpoledne, a bylo mi tak krasne na tele i na dusi, a zachvilku pribehl mango se dzbankem modrym pruhlednym a v nem litr jim, mangem, cerstve, jen pro me udelane stavy ze slupky vodniho melouna, v druhe ruce pullitrovou sklenici a s usmevem na tvari, ja mu s usmevem moc podekovala a on ze se jde podivat jestli prisla posta...

ja, stale s usmevem na tvari si nalila sklenici toho vyborneho, mnou tolik milovaneho moku a s radosti jsem si po douskach pochutnavala.. pri vodni relaxaci a zachvilku uz se zase objevil mango a ze ve schrance nasel papir aby si sel vyzvednout zasilku na postu, nebylo oznaceno zda se jedna o balik ci co.. ja na to no, to je ta zprava co na ni uz pres dva roky cekame... mango si nebyl tak jistej, ale chtel aby to tak bylo.. skocil do auta, jel na postu..

ja dal popijela silnou stavu, ktera na me velice blahodarne pusobi, a moc mi chutna, je sladounka a pokazdy jina, obcas chutna jako ta nejlepsi stava okurkova.. stavu z kury vodniho melouna, kterou skoro uplne kazdy vyhodi. mango ji taky nepije, nelaka ho uz ta myslenka, nenutim ho, kazdy mame svoje chute. pravda, ve vetsine pripadu si radi pochutnavame na stejnem ovoci i oba radi ovoce ne jenom jime ale i pijeme at uz jeden druh, nebo mix nekolika druhu ovoce dohromady..

a jeste jsem nedopila druhou pullitrovou sklenici tmave zelene skoro cerne stavy, a uz byl mango zase zpet, a z jeho jasneho obliceje rozjasneneho jasnou zpravou mi bylo jasny ze je to jasna zprava a tak se taky moje jasna tvar jeste vice rozjasnila a rikam, tak co dali ti to vid? no, dali. on na to a pak oba hi hi hi, ha ha ha, ho ho ho, hi hi hi a tak dal..

konecne jsme se dockali a mango ma povoleni trvaleho pobytu v australii. hura, slava, parada, moc se nam tu libi a neradi by jsme si hledali nas ovocny raj mimo australii. a uz za rok si mango bude zadat o australskou prislusnost. splnil se nam krasny spolecny sen.

cekaji nas pripravy na cesty: oprava auta, udzrba auta, rozdavani veci co si nebudeme brat, prodavani veci co si nebudeme brat, balit postupne veci, ktery pojedou s nami...

a pak skoro tri tisice kilometru dlouha cesta krasnou, unikatni australii na dalny sever, do tropu, tam se nekde v ovocnem raji usadime, moc se tesime

zivot je krasnej

ps: kolem paty rajcata okurky, mango s avokadem, a po sesty vyborne ovoce longan. uz se tesime az budeme jist ovoce ktere si sami sklidime. manam.

stalo se a napsano desateho devaty dvatisicedevet



muj milacek mango

slavny komik

30

george burns velice dobre chape, jak dulezite je mit pred sebou neco, k cemu vzhlizite s ocekavanim a radosti. kdyz jednou shrnoval svou zivotni filozofii prohlasil: "musite mit neco, kvuli cemu se zvednete z postele. v posteli nemuzete stejne nic delat. hlavni je mit neco, o co se musite snazit, nejaky smer, kterym kracite." a tento muz dosud, i kdyz je mu uz hodne pres devadesat let, neztraci svuj povestny humor, nataci filmy a televizni porady a zamluvil si predstaveni v londynskem palladiu pro rok 2000 - kdy olavi 104. narozeniny? tomu se rika delat si lakave plany do budoucnosti, nemyslite?

vetsina lidi precenuje sve plany na rok a podcenuje sve plany na desetileti. cim se vy minite zabyvat za deset let?

anthony robbins